• Jak se vyvíjí evropská energetická politika?
• Co jsou to ´balíčky´ v evropské energetice?
• V čem spočívá liberalizace v energetice?
• Co je to unbundling?
• Jaké právní předpisy EU upravují energetiku?
• Co je to EU ETS – evropský systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů?
• Co je to Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku, Rada pro životní prostředí a Evropská rada?
• Co je to Evropská charta práv spotřebitele?
• Kdo je kdo v evropské energetické politice?

Jak se vyvíjí evropská energetická politika?

Počátky společné evropské energetické politiky sahají do padesátých let minulého století, kdy bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli (1951) a následně Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom, 1958), které jasně vymezilo civilní účely využití jaderné energie.

Novou dynamiku do energetické politiky přinesly v poslední době celosvětové výzvy v podobě klimatických problémů, nedostatku elektrické energie, její rostoucí cena, omezená dostupnost energetických zdrojů či rostoucí závislost na energetických dodávkách ze třetích zemí a s tím související tlak na společný evropský postup.

V lednu 2007 publikovala Evropská komise Strategický přezkum energetiky „Nová energetická politika pro Evropu“, který stanovil prioritní cíle společné energetické politiky Evropské unie.

V září 2007 pak následoval návrh úprav stávající energetické legislativy – tzv.3.liberalizační balíček. Ten byl po složitých jednáních mezi Evropským parlamentem a Radou EU formálně přijat v červnu 2009, během českého předsednictví v Radě EU.

O 3.balíčku se podrobněji dočtete ZDE.

Dalším důležitým balíčkem diskutovaným na evropské úrovni je tzv.klimaticko-energetický balíček. Navazuje na politický závazek členských států EU z března 2007 a jeho cílem by mělo být dosažení:

• snížení emisí skleníkových plynů v rámci EU do roku 2020 o 20-30% oproti roku 1990
• zvýšení energetické účinnosti v EU o 20% oproti projekcím do roku 2020
• zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě v EU na 20% do roku 2020

Jako nástroje k naplnění těchto politických závazků slouží revidovaná směrnice o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (tzv.EU ETS směrnice), směrnice o využívání obnovitelných zdrojů energie a směrnice o separaci a ukládání CO₂ do geologického podloží.

Aktivity Evropské unie však přijetím těchto dvou zásadních „balíčků“ zdaleka nekončí – jedním z příkladů z posledních měsíců je tak např. směrnice o jaderné bezpečnosti, která zavádí společné bezpečnostní standardy pro jaderná zařízení v EU.

Co jsou to „balíčky“ v evropské energetice?

„Balíčky“ v energetice jsou v žargonu evropských institucích nazývány dva významné soubory právních předpisů EU – tzv. 3.liberalizační balíček a klimaticko-energetický balíček. Jak napovídají jejich názvy, předpisy obsažené v těchto „balíčcích“ pojí v prvním případě cíl vytvářet konkurenční prostředí na evropském trhu, v druhém pak vybavit Evropskou unii účinnými nástroji pro boj se změnami klimatu.

Jednotlivé předpisy v rámci každého „balíčku“ tak představují různé nástroje jak dosáhnout cílů balíčku. Příkladem by mohla být, v rámci klimaticko-energetického balíčku, směrnice poskytující rámec pro separaci a ukládání CO₂ do geologického podloží. Takto uložené CO₂ není emitováno do atmosféry a přispívá tak k boji se změnami klimatu. Směrnice o obnovitelných zdrojích energií, rovněž součást klimaticko-energetického balíčku, přispívá ke stejnému cíli jiným způsobem – stanovuje specifické závazné cíle pro jednotlivé členské státy pro využívání energie z nefosilních zdrojů. Zároveň také určuje rámec podpory využívání těchto zdrojů s cílem zvýšit jejich podíl v EU na 20% celkové spotřeby v roce 2020.

V čem spočívá liberalizace v energetice?

V minulosti byla energetika kvůli své investiční náročnosti a strategicko-bezpečnostnímu charakteru v režii státních monopolů členských států. Liberalizace energetiky v Evropské unii spočívá ve vytváření jednotného celoevropského konkurenčního prostředí a cílí na zabezpečení spolehlivých dodávek, transparentnosti a vzájemné propojenosti. Liberalizace má motivovat k investicím do vedení a přeshraničních propojení, vést k rovnému přístupu na energetický trh či zabezpečit právo zákazníků vybrat si svého dodavatele energie. Posledním liberalizačním krokem na evropské úrovni je  3. liberalizační balíček.

Co je to unbundling?

Unbundling na úrovni přenosu se týká vertikálně integrovaných energetických společností, které energii vyrábějí (vlastní elektrárny), popřípadě těží (uhlí, plyn, ropu) a zároveň jsou vlastníky přenosové infrastruktury (vedení vysokého a nízkého napětí, plynovody nebo ropovody). Unbundling je oddělení kontroly energetických firem nad energetickými přenosovými sítěmi a výrobou (a distribucí) energie. Podle stupně oddělení se jedná o unbundling právní (tj. manažerský, správní a účetní) či přímo vlastnický.

Původní plány Evropské komise v rámci 3.liberalizačního balíčku spočívaly v právním unbundlingu, čili v oddělení sekcí výroby, přenosu a distribuce vertikálně integrovaného podniku vedoucího ke vzniku tří nových právních subjektů. Pod tlakem některých členských států však Komise následně přišla se dvěmi rovnocennými alterntivami: tzv. vlastnický unbundling, který počítá s rozdělením vertikálně integrovaných společností, kdy firmy budou muset prodat své přenosové sítě, a zřízení tzv. nezávislého systémového operátora (ISO), který by podléhal schválení Komise a byl by zodpovědný za investice do přenosových sítí (šlo by tedy o vlastnicky oddělenou společnost provozující přenos elektřiny na cizím majetku). Na základě návrhu osmi zemí v čele s Francií a Německem v průběhu jednání Komise přišla ještě s třetí variantou – tzv. nezávislým provozovatelem přenosové soustavy (ITO), které by znamenalo právní oddělení přenosu a výroby a posílilo by regulaci: jeho řízení by od mateřské společnosti bylo přísně odděleno, zodpovídal by za běžný provoz, údržbu a investice do sítí.

Výsledkem jednání je ponechání rozhodnutí o jedné z těchto tří variant na členských státech. Připomeňme, že v České republice již unbundling pro sektor elektřiny platí – za sítě odpovídá ČEPS, za výrobu elektřiny ČEZ a další výrobci.

Více informací naleznete v článku o 3. liberalizačním balíčku.

Jaké právní předpisy EU upravují energetiku?

Legislativní rámec evropské energetiky v současnosti upravují tyto předpisy:

• směrnice o vnitřním trhu s elektřinou 2003/54/ES z roku 2003, která zrušila první směrnici v oblasti energetiky 96/92/ES z roku 1996
• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro  přeshraniční obchod s elektřinou
• směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury

1. března 2011 nicméně vstoupí v platnost balík legislativních změn, na kterých se Evropská unie shodla v rámci třetího liberalizačního balíčku. Stávající legislativu pro elektřinu nahradí a doplní:

• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.713/2009 zakládající Agenturu pro spolupráci regulátorů v energetice
• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.714/2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (ruší nařízení č.1228/2003)
• směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou č. 2009/72/ES (ruší směrnici 2003/54/ES)

EU ETS – evropský systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů?

ETS je klíčovým nástrojem EU ke snižování emisí skleníkových plynů, ke kterému zavazuje Kjótský protokol Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu.

Jedná se o efektivní ekonomický nástroj ke snižování emisí skleníkových plynů, který byl na úrovni EU zaveden směrnicí 2003/87/ES (v české legislativě transponován zákonem 695/2004 Sb.). Systém je založen na tom, že všechna zařízení, která jsou jeho součástí, mohou vypustit pouze takové množství CO₂, na které obdrží tzv. povolenky (1 povolenka = 1 tuna CO₂). Sníži-li emise více, mohou přebytečné povolenky prodat na trhu, naopak pokud vypustí více emisí, než kolik mají na dané období povolenek, musí je dokoupit, přičemž celkový počet povolenek je limitován jednotlivými národními alokačními plány (NAP). 

Povolenky obchodovatelné v EU ETS nemají tištěnou formu, ale jsou vedeny na účtech elektronických registrů, které jsou spravovány členskými státy. V ČR je správcem Rejstříku na obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů Operátor trhu s elektřinou.

V tzv. prvním a druhém obchodovacím období (2005-2007 a 2008-2012) byly povolenky přidělovány zařízením zdarma. Po roce 2012 vstoupí v platnost ustanovení vyplývající z klimaticko-energetického balíčku, který zavádí mj.významné aukcionování povolenek . Revidovaná verze zároveň upravuje další aspekty systému, které vyplynuly z jeho dosavadního fungování; obecně lze říci, že systém směřuje k vyšší harmonizaci a transparentnosti, zároveň je rozšiřován o další sektory a skleníkové plyny. Dochází tak například ke stanovení celkového množství povolenek na úrovni EU. Významným způsobem jsou také harmonizována pravidla pro přidělování povolenek zdarma. V energetice je v této souvislosti klíčové (ne)připojení vnitrostátní elektrické sítě na propojený systém sítí provozovaný Unií pro koordinaci přenostu elektřiny či poměr výroby elektřiny z jednoho typu fosilních paliv v kombinaci s hrubým domácím produktem na obyvatele. Přidělení povolenek zdarma je po splnění těchto kritérií nicméně vázáno na investice do modernizace infrastruktury a zavádění čistých technologií, diverzifikaci energetického mixu a dodávek. 

Co je to Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku, Rada pro životní prostředí a Evropská rada?

Rada Evropské unie (dále jen „Rada“) zajišťuje koordinaci obecné hospodářské politiky, uděluje Komisi prováděcí pravomoci a schvaluje jí sjednané mezinárodní smlouvy. Především pak je spolu s Evropským Parlamentem hlavním zákonodárcem Společenství. Státy jsou v Radě reprezentovány ministry jednotlivých resortů.

Složení Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku se odvíjí od toho, jaká je náplň jednání a jaká ministerstva existují v jednotlivých členských zemích (schází se tedy ministři dopravy, telekomunikací nebo pro energetiku). Energetičtí ministři se v Radě pro dopravu, telekomunikace a energetiku schází obvykle jednou za dva měsíce, zatímco například Rada pro životní prostředí zpravidla čtyřikrát do roka. Radě vždy předsedá půl roku jedna členská země, která svým způsobem určuje evropskou agendu.

• Transport, Telecommunications and Energy Council (TTE)
• Environment Council

Setkáním na nejvyšší úrovni je zasedání Evropské rady. To se koná obvykle čtyřikrát do roka a zúčastňují se ho prezidenti a/nebo předsedové vlád členských států spolu s předsedou Evropské komise. Na rozdíl od Rady formuje celkovou politiku EU a řeší otázky, které by na nižší úrovni nemohly být vyřešeny.

Více informací naleznete ZDE.

Co je to Evropská charta práv spotřebitele?

Evropská charta práv spotřebitele neboli tzv. Check list práv spotřebitele energií je dokument, který vydala Evropská komise za účelem větší ochrany spotřebitele energií. Zahrnuje opatření na efektivnější ochranu slabších občanů, zefektivňuje transparentnost a povinnost firem poskytnout více informací spotřebitelům, zjednodušuje proces administrace při změně dodavatele a v neposlední řadě poskytuje ochranu zákazníkům před nekalými obchodními praktikami. K zásadnímu kroku v posilování práv spotřebitele přitom došlo již v červenci 2007, od kdy si zákazníci v celé EU (velcí odběratelé i domácnosti) mohou volně vybírat svého dodavatele elektřiny a zemního plynu.

• Vykročení k Evropské chartě práv spotřebitelů energie
• Více informací o právech spotřebitele energií(www.agathepower.eu)

V rámci 3.liberalizačního balíčku byl schválen i nový soubor práv spotřebitele: nově tak budou zákazníci mimo jiné moci změnit během tří týdnů svého dodavatele a obdržet konečné vyúčtování do 6-ti týdnů, budou mít také právo na informaci o tom, zda je bezplatné odstoupení od smlouvy možné.

Kdo je kdo v evropské energetické politice?

Komisařem pro energetiku je od 8. února 2010 německý a evropský politik Günter Oettinger.

Portugalec José Manuel Durão Barroso je v současné době předseda Evropské komise. Mezi lety 2002 až 2004 byl ministerským předsedou Portugalska.

Generální ředitelství pro dopravu a energetiku (DG TREN) se sídlem v Bruselu je částí Evropské komise. Generálním ředitelem DG TREN je Philip Lowe. DG TREN se zabývá podporou a implementací evropské energetické a dopravní politiky.

Dalším orgánem ovlivňujícím evropskou energetiku je Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž (DG COMP), které zabezpečuje zejména proces liberalizace energetických trhů. Generálním ředitelem DG COMP je Alexander Italianer.

Generální ředitelství pro životní prostředí (DG ENVI) zajišťuje zejména ekologickou legislativu ovlivňující energetiku.

Komisařem pro hospodářskou soutěž je španěl Joaquín Almunia a komisařem pro životní prostředí je slovinský a evropský politik Janez Potočnik.