Blesky a hromy |
Obsah >>> |
Původ blesků byl záhadou až do druhé poloviny 18. století. Dnes víme, že jsou způsobeny nevyvážeností elektrického náboje mezi dvěma mraky nebo mezi mrakem a povrchem země. Spodní část mraku může mít přebytek elektronů, které ionizují vzduch i povrch země pod mrakem. Dochází k hromadění kladného náboje na povrchu země a napětí mezi mrakem a zemí roste, dokud náhlý proud nabitých částic - blesk - nevyrovná náboje mraku a země. Hrom je zvukový efekt, provázející bleskový výboj. Vzniká prudkým zahřátím a rozpínáním vzduchu na dráze blesku.
Blesk je obrovský jiskrový výboj, délka dráhy blesku je v průměru 2-3 km, trvání 0,001 s a teplota 20.000°C i víc. Napětí mezi mrakem a zemí je desítky až stovky milionů V, průměrný proud kolem 20.000 A. Energie, uvolněná při úderu blesku, je obrovská a dosahuje i několika stovek kWh, soustředěných do velmi krátkého časového okamžiku. Proto mohou mít blesky tak ničivé účinky a proto je tak důležitá důkladná ochrana proti nim.
Budovy se chrání před účinky blesků bleskosvody. Jsou to kovové tyče s hrotem, postavené na nejvyšších místech budovy a vodivě spojené s uzeměním (kovovou deskou zakopanou v zemi). Vynálezcem bleskosvodu je sice Prokop Diviš (1754), ale dnešní bleskosvody vycházejí z podstatně jednoduššího návrhu Benjamina Franklina (1762). Elektrická vedení se před blesky chrání růžkovými bleskojistkami.
A ještě jedna poznámka - běžně používaný název hromosvod je vlastně nesmyslný, protože hrom je pouze neškodný zvukový efekt, provázející s určitým zpožděním úder blesku.
Ochrana před bleskem:
- nejlepší ochranou osob jsou budovy opatřené řádným bleskosvodem
- v bouři se nezdržujeme na otevřeném prostranství, zejména na nechráněných výšinách
- v bouři je nebezpečná chůze, jízda na kole nebo na motocyklu hlavně na cestách, které nejsou vroubeny stromořadím nebo elektrickým vedením
- musíme-li být za bouře pod stromem, nestojíme těsně u kmene a chodidla máme těsně u sebe (aby mezi nimi při případném úderu blesku nemohlo vzniknout tzv. krokové napětí)
- stejná zásada platí i když stojíme u zdí budov, nedotýkáme se okapů, svodů bleskosvodu a jiných kovových součástí
- za bouřky se nikdy nekoupeme a nejezdíme v loďce
- kovová karoserie automobilu nebo letadla představuje Faradayovu klec, která chrání cestující uvnitř před účinky případného zásahu bleskem
![]()
Jak daleko je bouře? Zjistíme to snadno, protože blesk vyvolává dva jevy, světelný záblesk a zvukové zahřmění. Světlo blesku se šíří rychlostí 300.000 km/s, zvuk hromu rychlostí jen 340 m/s. Blesk uvidíme prakticky okamžitě, zvuk hromu až mnohem později. Je-li bouře ve vzdálenosti 1 km, uslyšíme hrom až přibližně za 3 sekundy po spatření blesku. Vzdálenost bouřky tedy zjistíme tak, že změříme v sekundách dobu, která uplyne mezi bleskem a zahřměním, a tento údaj dělíme třemi. Výsledek přibližně udává vzdálenost bouřky v kilometrech.
Kulový blesk zůstává dodnes málo objasněným přírodním jevem, který nemá s klasickým bleskem mnoho společného. Podle nejrozšířenější teorie se jedná o plazmový útvar ve tvaru koule, vznikající výjimečně účinkem vysokého tlaku, teploty a elektromagnetického pole. Pohybuje se většinou prouděním vzduchu a trvá i několik desítek sekund. Zaniká většinou tiše, někdy také při jeho zániku dojde k explozi. Pro připomenutí - plazma je čtvrté skupenství hmoty a jedná se o silně ionizované plyny při vysokých teplotách. Příkladem plazmy je také ionizovaný vzduch v elektrickém oblouku, v plazmatickém stavu je naše Slunce i ostatní hvězdy.
Laboratorní pokusy s plazmatem mohou být klíčem k řízené termonukleání reakci. Věda takový klíč bezúspěšně hledá už desítky let, a přitom pochopení kulového blesku a jeho úspěšné napodobení v laboratoři možná povede k cíli - pokud se ovšem ukáže, že plazmová teorie je správná.