Milníky české energetiky

České země mají silnou průmyslovou tradici a význam elektřiny i elektrizace pochopily velmi záhy. Čeští vynálezci formovali vývoj v této oblasti na světové úrovni. Ponořte se do historie pomocí datových řad či stručných přehledů těch nejzajímavějších událostí desetiletí.

vÝZNAMNÁ DATA

1919 - přijat zákon o všeobecné elektrizaci. Při vzniku republiky mělo přístup k elektřině 34 % obyvatel (na Slovensku pouze 2 %), ale pouze 10 % měst a obcí.

1920 - výnosem ministra veřejných prací zavedena třífázová soustava 50 Hz a napětí pro místní sítě 3 x 380/220 V tak, jak známe i v současnosti

1926 - dostavěna první velká elektrárna v českých zemích - Ervěnice s výkonem 70 MW

1936 - postavena první velká elektrárna na Vltavě - Vrané

1945 - první mezinárodní propojení s polskou elektrárnou ve Walbrzychu

1948 - první skutečně kapacitní přečerpávací elektrárna ve Štěchovicích (pozn. - předcházely jí přečerpávací elektrárny na šumavském Černém jezeře a v podorlických Pastvinách, které dnes slouží jen jako malé vodní elektrárny)

1955 - elektrifikováno celé území českých zemí

1960 - uveden do provozu první elektrárenský blok o výkonu 110 MW - Tisová

1967 - uveden do provozu první 200MW elektrárenský blok v Ledvicích

1969 - zavedení letního času jako ve většině evropských států

1971 - v Mělníce zprovozněn poslední 110 MW elektrárenský blok

1978 - začala výstavba Jaderné elektrárny Dukovany

1981 - uveden do provozu do současnosti největší elektrárenský uhelný blok o výkonu 500 MW v Mělníce

1982 - zprovozněna poslední klasická elektrárna na našem území s bloky 220 MW - Prunéřov II.

1985 - uveden do provozu první blok Jaderné elektrárny Dukovany

1987 - zahájena stavba Jaderné elektrárny Temelín

1992 - založena elektrárenská společnost ČEZ, a. s.

1993 - postavena první větrná elektrárna ČEZ, a. s., v Krušných horách

1996 - zahájila provoz přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně, největší současná vodní elektrárna v ČR s výkonem 650 MW

1997 - česká přenosová soustava byla trvale připojena k západoevropské soustavě UCTE, česká energetika jako první odvětví vstoupila plně do Evropy

1998 - dokončen rozsáhlý odsiřovací program českých elektráren, české elektrárny jsou z hlediska ekologie rovnocenné západoevropským

2000 – vyrobena první elektřina v JE Temelín (blok 1), regulérní provoz prvního bloku byl zahájen v roce 2002, druhého v roce 2003

2003 – zahájení liberalizace trhu s elektřinou

2005 – Česká republika schvaluje zákon o podpoře obnovitelných zdrojů

2006 – trh s elektřinou je v ČR plně liberalizovaný (trh s plynem o rok později) – zákazníci si mohou zvolit dodavatele energií

2012 – ČEZ dokončil výstavbu největšího evropského přímořského parku větrných elektráren v rumunských lokalitách Fântânele a Cogealac

2015 - vláda ČR schvaluje aktualizovanou Státní energetickou koncepci, která počítá s útlumem výroby elektřiny z uhlí, rozvojem obnovitelných zdrojů a s posílením výroby v jaderných a plynových elektrárnách

2016 – Evropa představuje tzv. Zimní balíček, který předpokládá zásadní proměnu energetiky všech členských států směrem k čistým zdrojům, větší efektivitě a výrazným úsporám 

2017 – zahájení zkušebního provozu nového nadkritického uhelného bloku v Ledvicích – poslední velké hnědouhelné elektrárny v ČR

jak šel čas s elektřinou

1910 - 1920

Na počátku systematické elektrizace českých zemí paradoxně nestály požadavky průmyslu, který si byl dostatečně levnou energii schopen obstarat sám, ale požadavky zemědělství. Nedostatek pracovních sil v zemědělství vedl k tomu, že zemědělci byli nuceni hledat náhradu lidské práce ve strojích. Začaly vznikat malé elektrárny s lokálními distribučními sítěmi s různými proudovými systémy, napětími a kmitočty. Až po I. světové válce došlo k postupnému sjednocování sítí a k jejich propojování. Poptávka po elektřině rostla během války, ale především po jejím skončení.

1920 - 1930

Na území současné České republiky bylo založeno 20 všeužitečných elektrárenských společností s povinností dodávky každému, kdo o ni projeví zájem s respektováním technické proveditelnosti. Tím, že vlastníky společností byl nejen stát, ale i místní samospráva a spotřebitelé, postupovala elektrizace velice rychle. Ta podpořila i český průmysl, který se na rozvoji energetiky a elektrizaci podílel. Na konci 20. let byl již elektrický proud přístupný 70 procentům obyvatel. Cena elektřiny však byla ještě vysoká (v roce 1928 stála jedna kilowatthodina 3,37 Kč, v roce 1937 již jen 0,63 Kč a v roce 1950 pouhých 0,31 Kč). Byly postaveny první větší elektrárny.

1930 - 1940

Pokračující elektrizace byla přerušena začátkem II. světové války. Byly vybudovány další velké elektrárny - Oslavany, Třebonice, Poříčí I., Mydlovary, Kolín, Andělská hora u Liberce, Brno - Špitálka. Většina z nich již neexistuje nebo po přestavbě slouží jako teplárny. Na konci 30. let již bylo elektrifikováno 70 procent všech obcí a k elektřině tak mělo přístup 90 procent obyvatel, a to i přes hlubokou celosvětovou hospodářskou krizi (1929 - 1936), která brzdila ještě rychlejší postup elektrizace zejména v chudších oblastech a na venkově. Většina elektřiny je nadále spotřebovávána pro osvětlení.

1940 - 1950

V důsledku zapojení české energetiky do válečného průmyslu rostl počet výroben i během války. Technický stav elektráren však byl špatný a zastaralý. Válkou velmi utrpěl rozvod elektrického vedení. Tak jako v celém hospodářství, došlo i v energetice po válce k výrazným změnám vlastnických poměrů. Byly zřízeny Československé energetické závody, které zajišťovaly výrobu a rozvod elektřiny. I energetika přešla na plánované hospodářství. Oproti předchozím letům již není většina elektřiny spotřebovávána pro osvětlení, ale elektrickými spotřebiči. V českých zemích se objevoval nedostatek elektřiny, což řešil dovoz z Polska a zákaz přímotopů. České země v té době zaostávají za západní Evropou v elektrifikaci železnic (v roce 1948 elektrifikováno pouze 92 km drah, ale například ve Švýcarsku již 2 860 km).

1950 - 1960

Přes všechna dobová negativa lze hodnotit období padesátých let z hlediska elektrizační soustavy jako velice úspěšné. Výkony tehdejších elektráren se díky modernizacím zvýšily dvakrát až třikrát. Rozvíjela se výměna elektřiny s okolními státy - NDR, Rakouskem a Polskem. Byly vybudovány elektrárny sloužící do současnosti v Hodoníně, Poříčí II., Opatovicích, Tisové, Mělníce a Vltavská kaskáda - Lipno, Orlík, Štěchovice, Kamýk. Začala se však projevovat neefektivnost průmyslu a spotřeba rostla rychleji než výkon elektráren. V polovině padesátých se začalo vyskytovat vypínání elektřiny pro domácnosti, nejprve zcela živelně, poté regulovaně tak, aby dodávky pro průmysl byly zajištěny. Z tohoto důvodu, ale i vlivem nedostatku spotřebičů a bytové krize, začala zaostávat spotřeba elektřiny v českých domácnostech oproti zahraničí.

1960 - 1970

Pokračovalo budování elektrických sítí, především vedení o vyšších napětí, včetně mezinárodního propojení. Na počátku 60. let se rozběhla výstavba velkých uhelných elektráren s bloky 110 MW a posléze i výstavba prvních bloků 200 MW. Elektrizační soustava začala pracovat v rámci propojení elektrizačních soustav zemí RVHP. Byl zřízen trust Československé energetické závody, který se na konci šedesátých let rozdělil na České a Slovenské energetické závody. Spotřeba domácností oproti předchozímu období rostla rychleji i přes přetrvávající výpadky a vypínání, ale ke zpomalení růstu došlo u průmyslu. Po Berlínské a Bruselské krizi se snížil vývoz strojů a do rozvoje průmyslu se promítlo i omezení obchodních styků s Čínou. Téměř u konce byl proces intenzivní elektrifikace drah.

1970 - 1980

Pokračuje budování dalších velkých uhelných elektráren s bloky 200 MW v oblasti severních Čech v blízkosti hnědouhelných dolů - Počerady, Tušimice II., ale i ve východočeských Chvaleticích, kam uhlí putovalo po Labi, a v Dětmarovicích na severní Moravě. Plánované hospodářství se projevilo v energetice především v politice "levné elektřiny". V letech 1968 až 1976 se v rámci této politiky vůbec neměnily ceny elektřiny, což vedlo k nesouladu mezi výrobními náklady a cenou. Tento nesoulad řešily státní dotace, ale dlouhodobě neudržitelný stav vedl následně ke skokovému zvýšení cen. Tato politika nevedla k racionalizaci spotřeby a k úsporám, čímž se naše země začala značně vzdalovat západním státům, které právě v tomto období, po tzv. "kubánské krizi", začaly hospodárněji nakládat s energiemi.

1980 - 1990

Nejdůležitější akcí elektroenergetiky byla výstavba Jaderné elektrárny Dukovany. Započala výstavba i druhé jaderné elektrárny v Temelíně. Politika levné elektřiny nadále přinášela problémy a vedla k prohlubující se neefektivitě průmyslu a k plýtvání s elektřinou. Plně se ukázalo, že limity, sankce a normy, uplatňované pro usměrňování spotřeby, nemohou mít stejný efekt jako cena odpovídající nákladům. U průmyslu se takto uplatňovaly omezující regulační stupně a diagramy odběru s následnými majetkovými sankcemi v případě jejich nedodržení a u maloodběratelů limity spotřeby s penalizací v případě překročení. V období tzv. přestavby se objevila snaha, aby cena lépe odpovídala nákladům, ale bez většího úspěchu.

1990 - 2000

Po sametové revoluci prodělala i česká elektroenergetika zásadní změny. Ze státního podniku České energetické závody byly vyčleněny teplárenské podniky, opravárenské, montážní a další podniky a následně i osm distribučních společností, které dodávají elektřinu konečným zákazníkům. Projekt jaderné elektrárny Temelín byl přepracován a doplněn nejmodernější technologií. Zároveň bylo rozhodnuto o dostavbě pouze dvou bloků z původně plánovaných čtyř. Uhelné elektrárny byly kompletně odsířeny. Toto vyčištění proběhlo v České republice nejrychleji ze všech evropských zemí. Elektrizační soustava vstoupila jako první odvětví do Evropy a plně se propojila se západoevropskou soustavou. Většina energetických společností byla plně privatizována, ČEZ a distribuční společnosti v rámci kuponové privatizace byly privatizovány z části. Spotřeba elektřiny v souvislosti s transformací ekonomiky na tržní prostředí poklesla, ale na konci devadesátých let již kopírovala vývoj HDP. Cena elektřiny začala postupně odrážet skutečné náklady.

2000 - 2010

Elektřinu do české sítě začala dodávat Jaderná elektrárna Temelín. Tisícileté povodně v roce 2002 zaplavují elektrárny na vltavské kaskádě. Většina musí následně projít generální opravou. V roce 2003 se energetická společnost ČEZ propojila s pěti distribučními společnostmi v ČR a působí od té doby v regionech východní Čechy, severní Čechy, západní Čechy, střední Čechy kromě Prahy a severní Morava. Toto období je pro ČEZ rovněž ve znamení zahraniční expanze – vstupuje do zemí střední a jihovýchodní Evropy. Postupně se tak zařazuje mezi 10 největších energetických uskupení v Evropě (podle počtu zákazníků i podle tržní kapitalizace). Postupně se liberalizuje jak trh s elektřinou, tak s plynem, na nějž ČEZ vstoupil v roce 2009. Konec dekády je také charakterizován poklesem spotřeby elektřiny v ČR, který je logicky svázán s dopady celosvětové ekonomické krize na domácí hospodářství.

2010 - současnost

Evropská unie směřuje prostřednictvím přijatých závazných směrnic k podpoře obnovitelných zdrojů, větší energetické účinnosti a k vyšším úsporám. Dalším trendem je decentralizace výrobních zdrojů, stírání rozdílů mezi spotřebiteli a výrobci, rozvoj chytrých sítí a bateriových systémů. ČEZ na tyto převratné změny v energetice reaguje založením dceřiné společnosti ČEZ ESCO, pod níž soustředí firmy, které se věnují právě těmto oblastem. Zároveň ohlašuje postupný odklon od uhlíkových zdrojů – po roce 2030 počítá pouze s provozem těch uhelných elektráren, které prošly náročnou modernizací a ekologizací, s novým nadkritickým blokem v Ledvicích (spuštěn v roce 2017) a s novou paroplynovou Elektrárnou Počerady (spuštěna 2014).