Východočeská energetika a.s.

Ukončení činnosti Východočeské energetiky a.s.

K 1. říjnu 2007 skončila existence společnosti, která vznikla v roce 1911 jako Svaz hospodářských družstev pro konsum energie elektrické, spol. s r.o. v Hradci Králové. Veškeré její činnosti již v průběhu minulých let postupně přebraly specializované procesní společnosti Skupiny ČEZ. Zbývající závazky na sebe převzala mateřská společnost ČEZ, a. s., se kterou VČE ke 30. 9. fúzovala.


Ukončení činnosti Východočeské energetiky a dalších regionálních distributorů (REAS) bylo plánované již od počátku transformace Skupiny ČEZ v rámci projektu VIZE 2008. Koncem minulého roku jeho řídící vybral pro tento krok formu fúze s mateřskou společností ČEZ, a. s.


Ta byla pravomocně zapsána v Obchodním rejstříku k 25. 7. 2007. S ohledem na praktickou realizaci samotného sloučení společností bylo datum účinnosti fúze stanovené na 1. 10. 2007.

VIZE 2008 je ojedinělým transformačním projektem, který začal v roce 2004. Zcela změnil podobu celé Skupiny ČEZ. Zaniklo pět regionálních distribučních firem a Skupina ČEZ je nyní organizována do procesních společností. Tomáš Pleskač, člen představenstva a ředitel divize distribuce k tomu dodal: "Projekt jsme skončili na jaře tohoto roku a to o rok a půl dříve než jsme plánovali. Dosud projekt přinesl úsporu 3 miliardy korun, letos přinese dalších 1,7 mld. Kč a dále by měl přinášet každoročně úsporu 2,8 mld. Kč. Od roku 2004 poklesl počet pracovníků Skupiny ČEZ v České republice o 1 500 a to bez jakýchkoliv sociálních otřesů."

K 1. 10. 2007 převzal ČEZ jmění zaniklých zbytkových společností stejně jako jejich práva a povinnosti z pracovněprávních vtahů. Hlavním majetkem transformovaných REAS byly podíly v procesních společnostech vzniklých v průběhu Projektu VIZE 2008 v účetní hodnotě 34 miliard. Což představovalo 90% jejich aktiv, Jelikož REAS jsou ze 100 % vlastněny ČEZ, dnešní fúze tak pouze odstranila nadbytečný vlastnický mezičlánek.
 
Téměř 6 500 pracovníků se v rámci celé Skupiny ČEZ změnil zaměstnavatel. Společnosti v holdingu si převedly majetek v hodnotě 68 miliard korun. Ze Skupiny ČEZ se stal integrovaný energetický holding s moderním řízením. Pět regionálních energetických společností nahradilo deset procesně zaměřených společností, které centrálně zabezpečují jednotlivé činnosti mnohem efektivněji. Díky těmto změnám neměla Skupina ČEZ významnější potíže s unbundlingem (vlastnickým oddělením prodeje a distribuce elektřiny) a ani se zaváděním dalších změn vyplývajících ze směrnic EU.

Historie Východočeské energetiky

Prvním využitím elektrické energie v českých zemích byla instalace šesti obloukových lamp pro osvětlení tkalcovny lnu v Moravské Třebové v roce 1878. Lampy s proudem 25 A napájelo dynamo systém Gramme. Tento historický okamžik se udál na území, které dnes spravuje VČE, a.s., proto východní Čechy lze považovat za kolébku elektrizace v Čechách. Už v následujícím roce se však rozsvítila světla v továrně na kůže v Dřevěném Mlýně u Jihlavy a elektrizace dalších objektů na sebe nenechala dlouho čekat.

V roce 1883 bylo v Pardubicích instalováno firmou Křižík společně s firmou Prokop a synové slavnostní osvětlení u příležitosti odhalení pomníku bratrancům Veverkovým. Stále však rozvoj elektrizace brzdila konkurence petrolejového a později plynového osvětlení.

Devadesátá léta minulého století byla počátkem rozvoje veřejné elektrizace, neboť výrobní zdroje již nesloužily pouze jejich zřizovatelům, ale vyráběná elektřina byla rozváděna, většinou vrchním vedením různých napěťových soustav, dalším odběratelům. Vznikaly tzv. Městské elektrárny, které se staly nejen výrobci, ale i distributory elektřiny. Vedle vzniku vodních elektráren, např. v roce 1902 v Ústí nad Orlicí a v roce 1905 v Ledči nad Sázavou a Okrouhlici, nelze přehlédnout ani využití větru - na Českomoravské vrchovině, v Lipnici nad Sázavou vznikla v roce 1910 první větrná elektrárna.

Vznik prvního předchůdce VČE, a.s. se datuje od roku 1911, kdy byl založen "Svaz hospodářských družstev pro konsum energie elektrické, společnost s ručením obmezeným v Hradci Králové". Vzorem se stalo v roce 1907 založené Zelařské družstvo ve Věkoších, které k pohonu svého zařízení a částečně i pro potřeby obyvatel obce založilo z iniciativy svého starosty Jana Černého malou elektrárničku s naftovým motorem. Zdánlivě nepatrné, ale dobré zkušenosti využil později Jan Černý jako hlavní propagátor a organizátor soustavné elektrizace v oblasti celých severovýchodních Čech.

K rozvoji soustavné elektrizace přispěly další vznikající zdroje - v roce 1910 elektrárna na Labi a roku 1912 na Orlici v Hradci Králové, důlní elektrárna ve Rtyni v Podkrkonoší, parní elektrárna rakouské společnosti v Poříčí u Trutnova a další. Hradecký "Svaz" byl první organizací tohoto druhu v Království českém a konstituován jako společnost s ručením omezeným ve smyslu zákona ze dne 6. března 1906. V době svého založení měl třináct společníků - Zelařské družstvo Věkoše, jedenáct hospodářských strojních družstev a město Kukleny.

Po I. světové válce a vzniku Československa v roce 1918 dochází ke změně společenské smlouvy i názvu firmy na "Svaz okresů, obcí, hospodářských družstev a jiných konsumentů energie elektrické, společnost s ručením omezeným v Hradci Králové". K významným změnám přispělo i vydání prvního Elektrizačního zákona č. 438/1919 z 22. července 1919. Tímto zákonem získalo ministerstvo veřejných prací právo prohlásit elektrárenské podniky, které dobře rozvíjely základy soustavné elektrizace státu, za podniky všeužitečné. Těmto podnikům byla pak přiznána ochrana a řada práv. Výsada všeužitečnosti byla přiznána i Elektrárenskému svazu v Hradci Králové.

Poválečný rozvoj průmyslu i větší spotřeba elektřiny v domácnostech zapříčinily další rozšiřování stávajícího zařízení a sloučení s Východočeskou elektrárnou v Trutnově. Touto fúzí nastalo i nové období energetiky v severovýchodních Čechách. Utvořená organizace s názvem Východočeská elektrárna, akciová společnost v Hradci Králové se tak stala podnikem velkého rozsahu. Kapitálovým účastníkem byla nyní Česká země , stát a konzumenti. Řízením společnosti byla pověřena správní rada, sestávající ze 13 členů, šesti jmenovaných Zemským výborem, tří státem, 4 byli voleni valnou hromadou. Předsedou správní rady byl opět zvolen Jan Černý - zakladatel soustavné elektrizace na Hradecku.

Společnost v tomto čase zajišťovala systematickou elektrizaci celých severovýchodních Čech. Měla precizně propracované připojovací podmínky s připojovacím poplatkem, stanoveným diferencovaně pro města a městyse s vlastní rozvodnou sítí, pro venkovské obce a družstva a pro průmyslové konzumenty s primární dodávkou, rovněž již tehdy byl stanoven výhodný noční tarif.

Rozvodné sítě VČE

Primární sítě v době bouřlivého rozvoje elektrizace využívaly tři napěťové soustavy, které do jisté míry předurčily i dnešní stav. Vedení byla stavěna většinou na dřevěných sloupech, částečně na železných stožárech. Vodiče byly Cu 35 a 50 mm2, ale také Al 50 mm2. Během roku 1929 přešly tyto sítě na normalizované napětí 35 kV. Při bilancování dalších let do konce roku 1931 bylo konstatováno, že společnost ze skromných začátků dosáhla stavu, kdy patří k největším a nejvýznamnějším v Československu. V roce 1937 již VČE zásobovala 782 sítí NN obecních a 8 sítí městských s 830 trafostanicemi. Připojený výkon 868 transformátorů byl 21 965 kVA. Dodávku na území 33 soudních okresů o výměře 5 526 km2 se 759 000 obyvateli zabezpečovalo 220 úředníků a 514 dělníků.

Předválečné a válečné období

V roce 1935 zemřel Ing. Jan Černý a jeho nástupcem ve funkci předsedy správní rady se stal Josef Voženílek. V době okupace nastalo mnoho změn, vyplývajících z Mnichovské dohody. Němci zabrali na okupovaném území 90 elektráren. Zároveň z nařízení německých úřadů došlo ke slučování dosavadních všeužitečných podniků ve větší celky. Roku 1941 tak byly sloučeny v jeden celek Východočeská elektrárna, akciová společnost, v Hradci Králové, Elektrárenský svaz středolabských okresů, spol. s.r.o., v Kolíně a Východočeský elektrárenský svaz, spol. s.r.o., v Pardubicích. Nově utvořený podnik nesl jméno Východočeské elektrárny, akciová společnost v Hradci Králové. Se souhlasem všech tří účastníků vstoupily do společnosti také Družstevní závody v Dražicích nad Jizerou a Elektrické podniky města Pardubic. Akciový kapitál se tím zvýšil na 110 milionů korun a tato situace trvala až do osvobození v roce 1945.

Východočeská energetika po osvobození 1945 - 1960

V revoluční době jara 1945 udržely všechny elektrárenské podniky naší oblasti, díky jejich pracovníkům, provoz elektrické soustavy bez přerušení a převzaly rychle správu energetických podniků v pohraničí. V březnu 1946 byl ustaven vyhláškou ministerstva průmyslu ve východních Čechách podnik s názvem Východočeské elektrárny, národní podnik v Hradci Králové. Nový podnik vznikl sloučením 360 elektrárenských podniků. Konzum elektřiny činil asi 500 miliónů kWh ročně, výroba proti létům předválečným byla trojnásobná. Rozsáhlá oblast náročná pro řízení a organizaci byla v lednu roku 1950 decentralizována. V rámci reorganizace energetického sektoru byl ve skupině podniků pro rozvod a prodej energie od 1. ledna roku 1950 mezi jinými vyhlášen nový podnik " Hradecké energetické rozvodné závody, národní podnik Hradec Králové". Energetická zařízení byla po válce na některých částech území v dosti neutěšeném technickém stavu. Nadšením všech pracovníků energetiky se po osvobození podařilo postupně obnovit jak výrobní zdroje, během války značně využívané, tak i rozvodná zařízení. Postupně byly obnovovány zdevastované sítě, pokračovalo se v elektrizaci obcí, zvyšování transformačního výkonu. Konec šedesátých let byl poznamenán dalším zvyšováním odběru, vypínáním a regulací spotřeby, zaváděním výsečí v odběru elektřiny a prováděním kontrol u velkoodběratelů v součinnosti se Státní energetickou inspekcí.

Ve státní správě se chystala územní reorganizace, jejímu novému uspořádání se měla přizpůsobit i organizace energetiky. Reorganizace si vyžádala řadu analýz, posudků a jednání, z nichž vzešlo další významné období východočeské energetiky v nových politických, hospodářských, personálních i územních podmínkách.

VČE po roce 1960

Když v roce 1960 došlo v našem státě k novému územnímu uspořádání, bylo současně rozhodnuto o obdobné územní organizaci energetických podniků. Rozhodnutí o umístění sídla podniku bylo obtížné, nakonec bylo po jednání rozhodnuto, že bude v Hradci Králové. Nový podnik byl pojmenován Východočeské energetické závody, národní podnik Hradec Králové. Nově ustavený podnik vstoupil 1. 1. 1961 do života s jedenácti rozvodnými závody ( v každém okrese), montážním závodem, parní elektrárnou v Pardubicích a odborným učilištěm v Semilech. Na rozvodných závodech v jednotlivých okresech byla zabezpečována výroba ve vodních elektrárnách, provoz distribuční elektrizační soustavy, technicko-obchodní činnost a činnost stavebně montážní. Území podniku VČE mělo plochu 11 263 km2. A krylo se přesně s hranicí tehdejšího Východočeského kraje, v němž sídlilo 1 216 687 obyvatel v 1 866 obcích a městech.

Dne 1. 7. 1990 byl koncernový podnik VČE, národní podnik rozhodnutím ministerstva přeměněn na státní podnik VČE, Hradec Králové. Tímto rozhodnutím se VČE stala samostatným právním subjektem. VČE, s.p. Hradec Králové byla po splnění všech formálních náležitostí transformována k 1. 1. 1994 na akciovou společnost, z počátku se 100% účastí státu. Od roku 2003 je společnost součástí Skupiny ČEZ a z regionálního distributora elektřiny se postupně změnila ve společnost plnící zejména podpůrné aktivity.