Elektrárna Mělník je ze všech výroben Skupiny ČEZ nejblíže Praze, přičemž se nachází v lokalitě obce Horní Počaply, tedy přibližně třináct kilometrů pod soutokem Labe a Vltavy. Původně se skládala ze tří technologických celků  - EMĚ I, EMĚ II, EMĚ III, vybudovaných postupně v rozmezí konců šedesátých a sedmdesátých let jako komplex kondenzačních elektráren spalujících hnědé uhlí dopravované vlaky ze severočeských a západočeských dolů. EMĚ I byla v říjnu 1993 vyčleněna z ČEZ, a. s., a majetkově převedena do akciové společnosti Mělník – Praha. Její současný název je Energotrans, a. s., přičemž od června 2012 je samostatnou dceřinou společností Skupiny ČEZ. 

Do budoucí virtuální prohlídky byly přitom zahrnuty EMĚ I a EMĚ II. Dva rozdílné technologické celky mají totiž pro srovnání s ostatními uhelnými elektrárnami Skupiny ČEZ co nabídnout. Oba se budou prezentovat hlavně jako teplárenské provozy.

„Po roce 1988 prošla „mělnická jednička“ s výkonem 6 x 60 MW významnou rekonstrukcí, během níž byly vyměněny kondenzační turbíny za teplárenské. To umožnilo vybudování výměníkové stanice a tepelného napaječe o délce 34 km pro dodávku tepla do Prahy. V současné době je teplo dodávané i do nejvzdálenějších částí hlavního města, jako jsou Jižní Město, Krč, Modřany. V roce 2003 byla připojena i otopná soustava města Neratovice,“říká Miroslav Krebs, ředitel pro Správu a integraci Elektrárny Mělník I, kterou obhospodařuje společnost Energotrans, a. s. Jako zajímavost ještě uvedl, že nejvzdálenější spotřebič tepla je od ohříváků v elektrárně vzdálen 74,5 km.  

Také „mělnická dvojka“ prošla ve druhé polovině 90. let minulého století zásadní rekonstrukcí. „Dva výrobní bloky, každý o výkonu 110 MW, pokračující v perspektivním provozu dostaly nové turbíny s budoucí možností odběru tepla jak v páře, tak i v horké vodě. Instalován byl i moderní řídicí systém Westinghouse WPDF II. Radikálně byly zrekonstruovány i oba kotle a stejně jako u ostatních elektráren Skupiny ČEZ bylo následně uvedeno do provozu odsiřovací zařízení s využitím metody vápencové vypírky. Zbylé dva nerekonstruované bloky byly pak definitivně odstaveny z provozu k 31. 12. 1998. Od roku 2000 je pak dodáváno teplo do regionálního tepelného napáječe pro město Mělník a blízké obce Horní Počaply a Dolní Beřkovice,“ dodal k tomu Jiří Bukovič, vedoucí odboru výroby elektráren Mělník II a III.

Veškeré natočené a nafocené záběry z obou elektráren jsou nyní ve střižně agentury CDI.CZ, kde  čekají na svou ucelenou virtuální podobu. Po doplnění o doprovodné a odborné texty specialisty z provozů a komunikace Skupiny ČEZ se hotové dílo ocitne mezi ostatními nabídkami virtuálních prohlídek. Elektrárna Mělník tak doplní dosud hojně navštěvovaná vodní díla Orlík, Štěchovice, Dlouhé Stráně a Střekov, uhelné elektrárny Tušimice a Hodonín, jaderné elektrárny Temelín a Dukovany, větrnou elektrárnu Janov, bioplynovou stanici Číčovice, fotovoltaickou elektrárnu Buštěhrad a SMART region Vrchlabí.

Virtuální prohlídky na stránkách Skupiny ČEZ již mají téměř 90 tisíc unikátních uživatelů a více než 150 tisíc zobrazených stránek.