ŽIVOT POTŘEBUJE ENERGII

 

Všechny životní děje v živých organismech lze převést na přeměnu látek a energie, nazývanou celkovým metabolismem. Metabolismus znamená přeměnu látek nebo energie v živém organismu tak, aby je mohl využít. Přeměna chemické energie živin, které přijímáme v potravě, probíhá v organismu zpravidla ve dvou stupních. Prvním stupněm je vytvoření adenozintrifosfátu (ATP) v buňkách, látky, která obsahuje energeticky bohaté vazby. Takto nyní může být energie úsporně skladována tak dlouho, dokud ji buňka nebude zase potřebovat. Druhým stupněm je štěpení ATP a uvolňování takových druhů energie, které jsou potřebné pro životní pochody.

Chemické složení velkých molekul obsahujících energeticky bohaté fosfátové vazby.

Jako všechny stroje na přeměnu energie i živočichové produkuj í odpadní teplo, a proto jsou účinnější na méně než l00% . U některých zvířat a člověka je ale toto teplo vytvářeno úmyslně. Dostačuje právě k tomu, aby zvýšilo teplotu tkání na úroveň, která značně urychluje chemické reakce. Uvnitř organismu se vedle tepla vytvářejí i jiné formy biologicky využitelné energie.
Mechanická energie se využívá při přelévavém měňavkovitém pohybu, při pohybu brv a bičíků a především při svalové práci. Slouží k udržování stálé polohy těla a k pohybu.
   Osmotická energie, potřebná k prolínání látek buněčnou membránou z míst nižší koncentrace do míst vyšší koncentrace, se uplatňuje při dopravě různých látek.

Elektrická energie vzniká při změnách propustnosti biologických membrán na úkor energie osmotické. U většiny živočichů se objevuje v nepatrném množství, ale neobešli bychom se bez ní při šíření vzruchu po nervových a svalových vláknech. U některých ryb vzniká ve větším množství a má význam pro jejich orientaci ve vodě, k lákání nebo dokonce omračování kořisti.

Využití chemické energie v těle. Část potravy se nevstřebá a je proto rozložena střevními bakteriemi nebo vyloučena jako fekálie. Část se projeví jako teplo vznikající při metabolismu, další část se uloží ve tkáních nebo využije na chemickou, elektrickou nebo mechanickou práci.

Světelná energie se produkuje v nepatrném množství u světélkujících živočichů. Podstatou této bioluminiscence bývá tvorba složitých molekul, ve kterých se vytvářejí "napnuté" vazby. Tyto vazby se štěpí a díky tomu nastává postup, na jehož konci se objeví světlo. Jde tu o stejný proces jako u fotosyntézy, ale probíhající opačným směrem. Světélkování známe z letních nocí, kdy se můžeme těšit ze signalizace světlušek.

13_ekg.jpg (25456 bytes) U lékaře se setkáváme s některými metodami, které mapují elektrické pole srdečního svalu. Nejznámější elektrokardiograf - EKG. Elektromagnetické vlnění vzniká i v mozku. Podle frakvence se rozeznávjí vlny delta (1 až 3 Hz, hluboký spánek), theta (4 až 7 Hz, hluboká meditace a tvořivá představivost), alfa (8 až 12 Hz, uvolnění bez ospalosti, plynulé myšlení) a beta (13 až 30 Hz, bdělé vědomí, starosti a strach).