MEZE RŮSTU

Rozvoj naší technické civilizace nese s sebou zároveň obrovský růst spotřeby energie. Tak se nejen vyčerpávají neobnovitelné zdroje energie na naší planetě (ložiska uhlí, ropy a plynu), ale navíc dochází k velkému poškozování životního prostředí. Teprve v posledních letech si lidstvo uvědomilo hrozící nebezpečí a stále usilovněji hledá cesty, jak uspokojit dva zdánlivé protiklady - stálý hospodářský růst a obnovu a udržení kvalitního prostředí pro život lidstva.

Dnes už si musí být každý vědom, jakou roli hraje energie nejen ve vědě, ale i v průmyslu, v politice a v řešení sociální problematiky. Od kolébky až do hrobu jsme všichni závislí na přírodě a jejích nepřetržitých dodávkách energie ve všech formách. Pravda, často (1780 -1849) se zdá, že energie hraje v rozvoji lidstva nepodstatnou roli, stejně jako se může zdát; že proud vzduchu hraje podřadnou roli ve varhaníkově hře. Zůstává však skutečností, že selže-li přísun energie, moderní civilizace se zhroutí stejně rychle, jako umlkne varhaník, jehož varhany připravíme o vzdušný proud."

To napsal Frederick Soddy, nositel Nobelovy ceny, v roce 1912. Není jistě třeba přinášet důkazy o tom, že jeho slova se v příštích desetiletích potvrdila a civilizace dvacátého století se opravdu rozvíjela tak, že se pro její pojmenování často užívalo názvu energetická civilizace. Překotný rozvoj požírající kvanta energie přinášel i efektivnější, elegantnější a úspornější způsoby jejího získávání, přenosu i užití. Avšak způsob lidského rozvoje, směrování lidské civilizace s jejími nekončícími nároky na energetickou spotřebu a tím i spotřebu zdrojů dobývaných bez ohledu na důsledky z těla vlastní planety, přinášel stále zřetelnější příznaky toho, že je to způsob a směr, který se musí změnit, nemá-li skončit nenapravitelnými jizvami na tváři Země nebo dokonce katastrofou. Objevili se ekologové se svými výstrahami a varováními.
   Civilizace nezměnila lidský život jen v kladném smyslu, ale má také záporný vliv na celé přírodní prostředí. Důsledky těžby černého a zvláště hnědého uhlí, dopravy ropy po mořských trasách, výroby elektřiny v tepelných elektrárnách užívajících druhořadé palivo patří mezi ty nejhorší, které kdy lidé způsobili. Stačí vzpomenout na krajiny devastované povrchovou těžbou uhlí, na ovzduší znečištěné oxidem siřičitým z tepelných elektráren, na kyselé deště jako důsledek exhalací ze všech spalovacích procesů, na ropné skvrny na mořích, na smog a zápach ve městech ...