POHYB A VÝDEJ ENERGIE

Pohyb je tak těsně spojen se životem, že se mnohdy považuje za jeho důkaz. Pohyb slouží k chytání kořisti, k přesunu k živinám nebo k úniku z nepříznivých podmínek. Umožňuje vyhledat partnera vhodného k rozmnožování.

Při vývoji života vzniklo mnoho různých "motorů". Například některé bakterie se pohybují pomocí bičíku, tvořeného dlouhým zahnutým zvlněným vláknem, které prochází stěnou buňky jako ložiskem, v němž se otáčí jako značně protáhlý lodní šroub. Na základně bičíku v membráně je "rotor" tvořený prstencem šestnácti bílkovin, pod ním je "stator", stejný věnec pevně spojený s buněčnou stěnou. Rotační pohyb vzniká prouděním protonů představovaných ionty vodíku H+, z vnějšku membrány dovnitř. Na jednu otáčku se jich spotřebuje 256. Bičík je tedy skutečně poháněn elektrickým proudem a to,jak vzniká kroutící moment, se patrně neliší od principu šestnáctipólového elektromotoru.
   Pohyb ovlivňuje především setrvačnost, která je úměrná hmotnosti. Čím větší je živočich, tím větší je jeho setrvačnost. Velcí živočichové proto musejí vynaložit mnohem více energie, aby se rozeběhli i aby se zastavili. Malí živočichové (stejně jako malá auta) vyžadují méně energie ke zrychlování i zpomalování, a proto se mohou v mžiku rozeběhnout i zastavit, zatímco velcí živočichové mají velkou rozebíhací i brzdnou dráhu.

Pohyb je dále ovlivňován odporem prostředí, tedy vlastnostmi vzduchu nebo vody. Velká hustota a viskozita, jež je mírou vnitřního tření, působí proti směru pohybu. Odpor rovněž závisí na čelné ploše, která proráží tekutinu, a na tvaru pohybujícího se tvora. Pro živočicha daného tvaruje odpor úměrný ještě jeho povrchu a jelikož větší zvířata mají na svou hmotnost menší povrch, jejich odpor na jednotku hmotnosti je menší než u malých zvířat. Tyto rozdíly jsou samozřejmě mnohem větší ve vodě než na vzduchu.