UKLÁDÁNÍ STABILIZÁTU, DEPONÁTU A AGLOMERÁTU NA SLOŽIŠTĚ

Ukládání deponátu na složiště v elektrárně Prunéřov.

Přesto, že hlavním cílem je maximální využití odpadních materiálů, je vzhledem k množství produkovaných odpadů vždy nutno počítat s tím, že alespoň část produkce bude nezbytné ukládat na složišti. V současné době se přechází k ukládání suchou cestou ve formě stabilizátu, aglomerátu či deponátu. V prostorách, kde jsou nepříznivé hydrogeologické podmínky, vyžaduje legislativa zejména pro ukládání aglomerátu a deponátu, aby složiště bylo vybaveno těsněním, které zabrání možnému pronikání škodlivin. Těsnění se provádí z plastových fólií, hutněné vrstvy jílu nebo je lze provést ze speciálně připravené těsnicí vrstvy stabilizátu. Pro ukládání stabilizátu do prostor, kde jsou přirozené těsnicí bariéry, se uvažuje o upuštění od dodatečného těsnění dna a boků skládky. Při známých vlastnostech stabilizátu se dodatečné těsnění skládky jeví jako mrhání investičními prostředky, které mohou být využity účelněji.
   Vrstva ukládaného materiálu se po rozprostření v některých případech hutní. Hutnění se zpravidla provádí ve vrstvách tloušťky 0,2 -1 m pojezdem mechanismy, válcem či vibračním válcem a má dva základní cíle zlepšení fyzikálních vlastností ukládaného materiálu a zvýšení kapacity ukládacího prostoru. Hutnění má na fyzikální vlastnosti stabilizátu velmi významný vliv. Pevnost hutněné vrstvy se může lišit u stejného materiálu v závislosti na hutnění od 1 do 20 MPa, propustnost vrstvy stabilizátu se hutněním sníží až o 5 řádů.