NADĚJE PŘÍŠTÍHO TISÍCILETÍ

Nejvíce nadějí na vyřešení tísnivého nedostatku energie v nadcházejících létech je vkládáno do vyřešení a následného rozvoje termonukleární energetiky. Napodobení syntetických procesů, slučování vodíku a jeho izotopů v helium, což zatím dokáže pouze Slunce, by navždy zajistilo pro celé lidstvo dostatek energie. Cesta vedoucí k tomuto cíli však bude ještě značně nákladná a dlouhá.

Bouřlivý rozvoj technologií klade stále stoupající nároky na energetické zdroje. Klasické zdroje, převážně vázané na fosilní paliva, spolu s energiemi řek nebudou zanedlouho schopny pokrývat stoupající spotřebu. Procesy založené na bázi štěpení jader těžkých prvků (uranu apod.) v jaderných elektrárnách sice umožní prodloužit krytí energetické potřeby po další dobu, ale zásoby štěpného materiálu nejsou rovněž neomezené.
Využívání energie štěpitelných prvků nelze dnes z hlediska dlouhodobého výhledu pokládat za příliš perspektivní. Kromě jejich omezených zásob je tu ještě hledisko radioaktivních odpadů a jejich nesnadného ukládání. Tato stránka věci se stane zvlášť závažnou v době, kdy po vyčerpání zdrojů fosilních paliv budou již téměř veškerou energii vyrábět jaderné elektrárny.

Příklad fúze.

Všechny tyto potíže zmizí, až do výroby elektrické energie vstoupí nový fenomén, proces zcela odlišný a dá se říci opačný, než je štěpení jader těžkých prvků. Vyspělý svět a jeho věda usilovně pracuje na naději příštích tisíciletí: na rozvinutí procesu spojování lehkých prvků v jádra prvků těžších, tzv. jaderné fúze neboli jaderné syntézy.