JSOU JADERNÉ ELEKTRÁRNY NEBEZPEČNÉ ?

"Mnozí z nás byli dlouho nešťastni v souvislosti se zvyšujícím se počtem jaderných elektráren pro jejich zřejmá nebezpečí, jakož i problémy spojené se skladováním jaderných odpadů. V současnosti však váhavě přiznáváme, že používání uhlí a ropy je pro společnost ještě nebezpečnější než jaderná energie, a to vzhledem k produkci oxidu uhličitého..."

Teprve těmito památnými slovy začínající zpráva “The First Global Revolution” v daná v polovině roku 1992 váženým Římským klubem akademiků a předních světových vědců, posunula u rozumných lidí po černobylské havárii poprvé jazýček vah mezi protichůdnými názory na jadernou energetiku v její prospěch. Jedna strana, včetně většiny odborníků a národohospodářů, její rozvoj podporuje a opírá se o fakt, že víc než čtyřicetileté zkušenosti s dnešními komerčními jadernými elektrárnami jsou natolik příznivé, že nepřipouštějí pochybnosti o jejich ekonomických a ekologických přednostech, zvlášť když byl vytyčen program dalšího zvyšování jejich bezpečnosti. Ve srovnání s jinými zdroji energie, opírajícími se o klesající zásoby fosilních paliv, jejichž spalování otravuje biosféru a přivolává katastrofu katastrof skleníkový jev, obstojí právě jen jaderné elektrárny.

Pohled na aktivní bezpečnostní systémy
v elektrárně Dukovany.

Tábor odpůrců jaderné energie zatím nepřišel s reálným plánem "Co místo atomu?". Svá negativní stanoviska opírá o představy nebezpečí vymknutí se jaderného zdroje zpod kontroly a trumfuje tragédií Černobylu, i když už je dobře známo, že se na ní podepsala nezodpovědnost společnosti, která nerespektovala obvyklé mezinárodní zásady i jinde než jen v oblasti jaderné bezpečnosti. Přes všechny praktické zkušenosti popírá nadále možnost bezpečné likvidace radioaktivního odpadu, s nímž je provoz jaderných zařízení nevyhnutelně spojen. Nahrávají tomu i katastrofické romány a filmy.
Pravdou je, že jakákoliv lidská činnost, tím spíše průkopnická díla technická, je vždy spjata s rizikem, že může dojít ke škodě a ohrožení zdraví i životů. Otázky rizik a náhodnosti havárií se už léta zabývá vědecký obor, opírající své teorie o globální statistiky nehod a katastrof. Jako "katastrofu" označují dnes světové pojišťovny událost, při které najednou zahyne nejméně dvacet osob, nebo když vzniklá hmotná škoda převýší 6 milionů US dolarů. Vyloučíme-li z těchto událostí války a teroristické akce, pak od konce padesátých let, kdy se začalo s nadšením mluvit o vstupu lidstva do “atomového věku”, došlo podle statistik na naší planetě po dnešní dobu přibližně k jedenácti tisícům katastrof, při kterých přišlo o život téměř 8 milionů lidí. Více než polovinu jich mají na svědomí přírodní pohromy. Proti zemětřesení, uragánům a záplavám je technika s výjimkou možnosti jistého předvídání a zásahu technicky vybavených záchranářů stále ještě bezmocná.
K neštěstím, haváriím a katastrofám vyvolaným přebujelou nebo riskantní technikou, při pozornějším pohledu hlavně průmyslem a dopravou, však veřejnost nezaujímá jednotný postoj. Zřícení letadel, srážky vlaků a tragédie na silnicích přijímá s pocitem jakési "daně" za technický pokrok, pohodlnější život a rychlost pohybu. Klidně usedáme za volanty svých automobilů, ač víme, že při dopravních nehodách na ulicích, silnicích a dálnicích světa každoročně přichází o život 400 tisíc osob. Naproti tomu zprávy o neškodných událostech v nových netradičních oborech - např. v kosmonautice, genovém inženýrství nebo v jaderné energetice nás obvykle vzruší: co všechno by se mohlo stát?
O zaujatosti by nás měla přesvědčit konfrontace se statistikou, prozrazující, co všechno se doopravdy například v jaderné energetice opravdu stalo:
Během více než čtyřiceti let, jež uplynuly od spuštění prvních experimentálních jaderných elektráren až do koncem roku 1996 na světě provozovaných 442 jaderných bloků v 32 zemích, s celkovým výkonem 351 tisíc MW, kryjících celosvětovou spotřebu elektřiny ze 17 %, zahynulo při smrtelných úrazech spojených bezprostředně s jejich provozem o něco méně než 200 osob (včetně Černobylu). To je sotva pětina životů, které padnou na ulicích a silnicích celého světa za oběť přebujelému motorismu každý den!

Jak dokazuje řada profesionálně a objektivně vedených statistik z průmyslových oborů i z dopravy a jiných technických činností, je jaderná energetika v důsledku nejpřísnějších předpisů a norem (a od šedesátých let i díky účinnému mezinárodnímu dozoru orgánů Mezinárodní atomové agentury MAAE) bezkonkurenčně nejbezpečnější, a to i když bereme v úvahu vliv na zdraví a životy v okolí. Každá sebemenší nehoda či provozní havárie, zejména ve spojení s únikem radioaktivity, je zveřejňována, analyzována a stává se školou bezpečnějších postupů a podkladem pro zpřísnění předpisů. většina z nich spadá na vrub " nespolehlivosti "lidského činitele, to však hledí technici vyloučit automatizací a mnohonásobnou kontrolou.