“DĚTSKÉ NEMOCI” PRVNÍ GENERACE

V 60. letech vyhlásily jaderné velmoci prestižní plány rozvoje jaderné energetiky. Po příznivých zkušenostech s urano-grafitovým reaktorem "První na světě" spuštěným v Obninsku u Moskvy roku 1954 (s výkonem jen 5 MWe) se do "atomového klubu" zapojila Velká Británie průmyslovým prototypem jaderné elektrárny v Calder Hall ( 1956) a o rok později následovali Američané s prvou jadernou elektrárnou s varným reaktorem v Shippingportu.

K průběhu havárie TMI-2: 
Závadou v napájecím okruhu (1) se začal vysušovat parogenerátor (2). Tyče havarijní ochrany (3) zastavují reakci. Objemový kompenzátor (4) při rostoucím tlaku v nádobě otevřel ventily (5). Jeden z nich se zasekl a voda z primárního okruhu vytéká do spodní  nádrže (6). Automatika zapnula čerpadlo, které kontaminovanou horkou vodu přečerpalo mimo obálku do zásobníku odpadních vod (7), z jehož ventilačního komínku unikly plynné radionuklidy (8).

Dalších deset let se budovaly jaderné elektrárny jako drahé unikáty se samozřejmými "dětskými nemocemi".
V polovině 60. let po ověření spolehlivosti a účinnosti vyšly z mnoha možných typů reaktorů jako jasný vítěz bloky s tlakovodními a varnými reaktory chlazenými a moderovanými obyčejnou vodou (PWR, BWR, ve východním bloku VVER). Těžkovodním reaktorům CANDU zůstala věrná jen Kanada. Sovětský svaz, který chtěl z prestižních důvodů získat světové prvenství, využil k urychlení výstavby vedle vodovodních reaktorů tzv. kanálové reaktory s grafitovým moderátorem (RBMK), které se daly montovat spíše stavbařským způsobem. Výstavbu jaderných elektráren i jednotkový výkon bloků totiž brzdila zdlouhavá hutní výroba tisícitunových tlakových nádob a obtížný transport na staveniště. Fyzikální nedostatky těchto reaktorů, stavěných navíc bez ochranné obálky, která se pro vyšší bezpečnost uplatnila jak u západních, tak později i u "východních" vodovodních reaktorů, se jim však v případě Černobylu vymstily.
Už při projektu jaderných elektráren se začalo požadovat, aby byly zajištěny proti jakýmkoliv vnějším zásahům například proti zemětřesení, explozi v těsné blízkosti, pádu letadla nebo sabotáži. Bezpečnostní předpisy pro povolení stavby a potom provozu jaderné elektrárny hned od začátku požadovaly, aby zařízení bezpečně zvládlo i nejméně pravděpodobné havárie.

Šipka na leteckém snímku jaderné elektrárny Three Mile Island (TMI) vyznačuje ventilační komínek
na zásobníku odpadních vod, z něhož
při komplikované havárii 28. 3. 1979 unikl
v Harrisburgu radioaktivní mrak.

Úniku štěpných produktů hromadících se pod povrchem palivových článků, které nesmějí za žádných okolností zůstat bez chlazení, brání několik bariér: nerozpustnost tabletek, z nichž jsou složeny palivové tyče, hermetičnost jejich obalu, hermetický primární okruh včetně nádoby a kontejnment (ochranná obálka), zabraňující i v případě vůbec nejhorší, tzv. projektové havárie (prasknutí nádoby či primárního okruhu, spojené s výronem par a plynů) úniku radioaktivních zplodin do okolí. Veškeré technologické a řídicí systémy jsou několikanásobně jištěny a plně automatizovány. Systematicky proškolovaní a zkoušení operátoři jsou zacvičování na trenažérech i k zásahům při výjimečných situacích.