![]() |
Takřka při každé lidské činnosti vznikají odpady. Při výrobě elektřiny v jaderných elektrárnách vznikají odpady radioaktivní. Radioaktivní odpady vznikají ovšem i při používání radionuklidů a ionizujícího záření v lékařství, zemědělství, průmyslu nebo výzkumu. Ve srovnání s odpady jiného druhu je jejich množství relativně malé. Existují různé způsoby jejich zneškodňování a ukládání těchto odpadů podléhá přísným pravidlům a kontrole. Radioaktivity odpadů s časem ubývá. Několikanásobné bezpečnostní bariéry v úložištích zajišťují, aby odpady zůstaly oddělené od životního prostředí po tisíce let.
Jestliže dáme lidem možnost vybrat si mezi bydlením v blízkosti úložiště radioaktivních odpadů a
velkokapacitním vepřínem, většina si vybere vepřín. Přitom je prokázáno, že
vepřín je pro zdraví značně rizikovější než úložiště radioaktivních odpadů.
Problém spočívá v tom, že o tom většina lidí nebude přesvědčena.
Radioaktivní odpady se staly bubákem moderní doby. Nezlehčujme však, jednou jsou tady
a víme, že jsou skutečně nebezpečné. Je potřeba je důkladně oddělit od
životního prostředí a zajistit, aby do něho nepronikly ani po mnoha a mnoha letech.
Je přesně definováno, která látka je považována za radioaktivní odpad. Honba za
zpřísňováním hygienických limitů se někdy přehání. Při ukládání
radioaktivních odpadů do země se vyskytly už i tak absurdní požadavky na snížení
limitu pro uznání materiálu za radioaktivní odpad, že by se například i nebožtíci
museli pochovávat v olověných kontejnerech.
Lidské tělo totiž obsahuje určité množství přírodních radioaktivních prvků.
Kdyby se brazilská kávová zrna vyráběla v jaderné elektrárně, musela by být
zařazena mezi nízkoaktivní odpad.
Bez ohledu na místo a způsob vzniku dělíme radioaktivní odpady podle aktivity na nízkoaktivní, středně aktivní a vysokoaktivní a podle
poločasu rozpadu převládajících radionuklidů na krátkodobé a dlouhodobé.
![]() |
Kde vznikají radioaktivní odpady ? |
Bezodpadové technologie jsou snem a zbožným přáním. Každá lidská činnost
přináší odpady. Relativně velké množství odpadů za sebou zanechává energetika,
zejména klasické zdroje, vyrábějící elektrickou energii z fosilních paliv. Jaderné
elektrárny produkují odpadů sice relativně málo, zato však radioaktivních.
Radioaktivní odpady vznikají i mimo energetiku, v nejrůznějších oblastech průmyslu,
medicíny, výzkumu, v zemědělství, potravinářství, geologii, ekologii,
vodohospodářství i v archeologii, zkrátka všude tam, kde se používají radionuklidy
a ionizující záření. Jedná se většinou o nízkoaktivní a středně aktivní
odpady.
![]() |
Palivo pro Jadernou elektrárnu Dukovany |
Vyhořelé palivo z jaderných
reaktorů tvoří méně než 1 % objemu všech jaderných odpadů, ale obsahuje přes 90
% veškeré radioaktivity. Nízkoaktivní odpady naopak představují 90 % objemu všech
radioaktivních odpadů, ale pouze 0,1 % jejich radioaktivity.
Radioaktivní odpady vznikají v podstatě v průběhu celého palivového cyklu od vytěžení uranové rudy až po likvidaci elektrárny na
konci doby její životnosti. Haldy hlušiny zbývající po dolování se za
radioaktivní odpad zatím nepovažují, přestože obsahují ještě nemalý podíl uranu
a další přírodní radionuklidy.
Vytěžená uranová ruda se drtí, mele na jemný písek a louží se kyselinou.
Vyloužené sloučeniny uranu se propírají, srážejí a suší. Vzniká uranový
koncentrát U3O8 obsahem uranu alespoň 65 %. Pro intenzívní
žlutou barvu se mu říká "žlutý koláč". Při všech těchto operacích
vzniká nízkoaktivní odpad s obsahem přirozených radionuklidů. V počátečních
fázích palivového cyklu vzniká z hlediska objemu nejvíce odpadu. Je však
nízkoaktivní a k jeho dostatečné izolaci od životního prostředí není nutné
budovat speciální technická díla. Ukládá se v odkalištích v blízkosti úpraven.
Uranový koncentrát pak prochází rafinací, konverzí a obohacováním, aby se zvýšil
podíl izotopu uranu 235U asi na 2,5
až 4 %. Obohacený uran ve formě oxidu uraničitého UO2 se lisuje do tablet,
z nichž se vyrábějí palivové články.
![]() |
Sklad vyhořelého jaderného paliva v Dukovanech |
Rovněž při výrobě jaderného paliva vznikají nízkoaktivní odpady. Při tzv.
"vyhořívání" paliva v reaktoru dochází štěpnou reakcí ke vzniku značného
množství radionuklidů. Štěpné produkty zůstávají uzavřeny v palivových
článcích a jen výjimečně dochází k jejich proniknutí do technologických okruhů
elektrárny. Vyhořelé palivo má vlastnosti vysokoaktivního odpadu. Je možno ho
uložit, nebo přepracovat na nové palivo. Zbytek radioaktivního materiálu po
přepracování představuje co do aktivity a
toxicity nejzávažnější typ radioaktivních odpadů. Při provozu elektrárny
vznikají i nízkoaktivní a středně aktivní odpady. Po ukončení provozu jaderné
elektrárny dojde k její likvidaci a kontaminované a aktivované části se rovněž
zpracují a uloží jako radioaktivní odpad.