RADIOAKTIVNÍ ODPADY

Takřka při každé lidské činnosti vznikají odpady. Při výrobě elektřiny v jaderných elektrárnách vznikají odpady radioaktivní. Radioaktivní odpady vznikají ovšem i při používání radionuklidů a ionizujícího záření v lékařství, zemědělství, průmyslu nebo výzkumu. Ve srovnání s odpady jiného druhu je jejich množství relativně malé. Existují různé způsoby jejich zneškodňování a ukládání těchto odpadů podléhá přísným pravidlům a kontrole. Radioaktivity odpadů s časem ubývá. Několikanásobné bezpečnostní bariéry v úložištích zajišťují, aby odpady zůstaly oddělené od životního prostředí po tisíce let. 

Na co trezor ?

Jestliže dáme lidem možnost vybrat si mezi bydlením v blízkosti úložiště radioaktivních odpadů a velkokapacitním vepřínem, většina si vybere vepřín. Přitom je prokázáno, že vepřín je pro zdraví značně rizikovější než úložiště radioaktivních odpadů. Problém spočívá v tom, že o tom většina lidí nebude přesvědčena.
Radioaktivní odpady se staly bubákem moderní doby. Nezlehčujme však, jednou jsou tady a víme, že jsou skutečně nebezpečné. Je potřeba je důkladně oddělit od životního prostředí a zajistit, aby do něho nepronikly ani po mnoha a mnoha letech.
Je přesně definováno, která látka je považována za radioaktivní odpad. Honba za zpřísňováním hygienických limitů se někdy přehání. Při ukládání radioaktivních odpadů do země se vyskytly už i tak absurdní požadavky na snížení limitu pro uznání materiálu za radioaktivní odpad, že by se například i nebožtíci museli pochovávat v olověných kontejnerech. Lidské tělo totiž obsahuje určité množství přírodních radioaktivních prvků. Kdyby se brazilská kávová zrna vyráběla v jaderné elektrárně, musela by být zařazena mezi nízkoaktivní odpad.
Bez ohledu na místo a způsob vzniku dělíme radioaktivní odpady podle aktivity na nízkoaktivní, středně aktivní a vysokoaktivní a podle poločasu rozpadu převládajících radionuklidů na krátkodobé a dlouhodobé.

Kde vznikají radioaktivní odpady ?

Kde se berou a kolik jich je

Bezodpadové technologie jsou snem a zbožným přáním. Každá lidská činnost přináší odpady. Relativně velké množství odpadů za sebou zanechává energetika, zejména klasické zdroje, vyrábějící elektrickou energii z fosilních paliv. Jaderné elektrárny produkují odpadů sice relativně málo, zato však radioaktivních.
Radioaktivní odpady vznikají i mimo energetiku, v nejrůznějších oblastech průmyslu, medicíny, výzkumu, v zemědělství, potravinářství, geologii, ekologii, vodohospodářství i v archeologii, zkrátka všude tam, kde se používají radionuklidy a ionizující záření. Jedná se většinou o nízkoaktivní a středně aktivní odpady.

Palivo pro Jadernou elektrárnu Dukovany

Vyhořelé palivo z jaderných reaktorů tvoří méně než 1 % objemu všech jaderných odpadů, ale obsahuje přes 90 % veškeré radioaktivity. Nízkoaktivní odpady naopak představují 90 % objemu všech radioaktivních odpadů, ale pouze 0,1 % jejich radioaktivity.
Radioaktivní odpady vznikají v podstatě v průběhu celého palivového cyklu od vytěžení uranové rudy až po likvidaci elektrárny na konci doby její životnosti. Haldy hlušiny zbývající po dolování se za radioaktivní odpad zatím nepovažují, přestože obsahují ještě nemalý podíl uranu a další přírodní radionuklidy.
Vytěžená uranová ruda se drtí, mele na jemný písek a louží se kyselinou. Vyloužené sloučeniny uranu se propírají, srážejí a suší. Vzniká uranový koncentrát U₃O₈ obsahem uranu alespoň 65 %. Pro intenzívní žlutou barvu se mu říká "žlutý koláč". Při všech těchto operacích vzniká nízkoaktivní odpad s obsahem přirozených radionuklidů. V počátečních fázích palivového cyklu vzniká z hlediska objemu nejvíce odpadu. Je však nízkoaktivní a k jeho dostatečné izolaci od životního prostředí není nutné budovat speciální technická díla. Ukládá se v odkalištích v blízkosti úpraven. Uranový koncentrát pak prochází rafinací, konverzí a obohacováním, aby se zvýšil podíl izotopu uranu ²³⁵U asi na 2,5 až 4 %. Obohacený uran ve formě oxidu uraničitého UO₂ se lisuje do tablet, z nichž se vyrábějí palivové články.

Sklad vyhořelého jaderného paliva v Dukovanech

Rovněž při výrobě jaderného paliva vznikají nízkoaktivní odpady. Při tzv. "vyhořívání" paliva v reaktoru dochází štěpnou reakcí ke vzniku značného množství radionuklidů. Štěpné produkty zůstávají uzavřeny v palivových článcích a jen výjimečně dochází k jejich proniknutí do technologických okruhů elektrárny. Vyhořelé palivo má vlastnosti vysokoaktivního odpadu. Je možno ho uložit, nebo přepracovat na nové palivo. Zbytek radioaktivního materiálu po přepracování představuje co do aktivity a toxicity nejzávažnější typ radioaktivních odpadů. Při provozu elektrárny vznikají i nízkoaktivní a středně aktivní odpady. Po ukončení provozu jaderné elektrárny dojde k její likvidaci a kontaminované a aktivované části se rovněž zpracují a uloží jako radioaktivní odpad.