DOČASNÉ SKLADOVÁNÍ - A CO DÁL?

Skladování použitých článků po dobu mnoha let provozu elektrárny není technickým problémem. Technologie skladování v bazénech naplněných vodou je používána po desetiletí.
V posledních letech došlo téměř na všech jaderných elektrárnách k rozšíření skladovacích kapacit tím, že se palivové články začaly ukládat do skladovacích bazénů hustěji. Suché skladování ve stíněných kontejnerech se rovněž používá v řadě zemí. Skladování paliva v jaderné elektrárně kteroukoliv z těchto metod nevede k žádnému ohrožení pracovníků či obyvatelstva. Skladování vyhořelého paliva v ocelových kontejnerech lze přirovnat např. k umístění velmi silných zářičů používaných v průmyslu nebo v medicíně v masivních stínících zařízeních. Ani ty samozřejmě nijak své okolí neohrožují.

Aktivita odpadů z 1 tuny vyhořelého paliva a aktivita odpovídajícího množství uranové rudy.

Dál máme nejméně dvě možnosti: vyhořelé palivo přepracovat na nové, nebo ho odvézt do trvalého hlubinného úložiště. Oba způsoby jsou ve světě technicky zvládnuty a záleží na ekonomických rozborech příslušné země, který způsob zvolí. USA, Švédsko a Španělsko zatím volí uložení, Francie, Velká Británie a Japonsko se daly cestou přepracování. Z ekonomických důvodů většina zemí dává přednost trvalému uložení, i když existují opatření, aby i pak mohlo být palivo vyzvednuto.
Ve výzkumu jsou další zajímavé metody zpracování vyhořelého paliva a likvidace jaderných odpadů.
V České republice je jeden mezisklad vyhořelého paliva s kapacitou 600 tun v areálu Jaderné elektrárny Dukovany a hledá se místo pro další mezisklad, kde bude odpočívat vyhořelé palivo i z Temelína.