Výstavba finského hlubinného úložiště ve skále.

HLUBINNÁ ÚLOŽIŠTĚ

Jako hlubinná úložiště se označují účelově zbudované a nebo zrenovované podzemní struktury umístěné do hlubokých geologických formací mimo přímý dosah biosféry. Jsou určené k trvalému uložení dlouhodobě, resp. prakticky trvale nebezpečných látek. Jednoznačná přednost před úpravou starších důlních děl se dává zbudování úložiště nového, speciálního, neboť doly bývají v místech geologických poruch, puklin, žil a tudíž nejsou dostatečně těsné proti spodní vodě a jiným vlivům. Při jejich provozu též docházelo k rozrušování okolní horniny např. trhacími pracemi. Úložiště musí být zbudováno v neporušeném nebo minimálně porušeném geologickém prostředí, v oblasti, kde nehrozí vulkanická činnost, zemětřesení, zaplavení mořem nebo zalednění. Termínem dlouhodobě je označováno období srovnatelné s geologickými časovými měřítky, tedy časové úseky delší než 10 000 let, ale spíše 40 000 -100 000 let. Nedá se předpokládat, že by bylo možné uchovat po tak dlouhou dobu informaci o blokování nějaké lokality a její příčině.

Bezpečnostní bariéry hlubinného úložiště

Proto všechny práce směřují k tomu, aby byl znemožněn jakýkoliv kontakt budoucích pokolení s uloženým materiálem, a to ať vědomý nebo náhodný. Hlubinný úložný systém nebyl ještě nikde zprovozněn, avšak v řadě států existují rozsáhlé programy jeho vývoje. Vybudování hlubinného úložiště předchází finančně i časově náročná výzkumná a vývojová činnost a průzkumné práce. Průzkum trvá v různých zemích 20-40 let a spotřebuje celkem 50-70 % finančních nákladů určených na úložiště. Výstavba se plánuje ve všech případech zhruba na 10 let.
Důležitou součást dokumentace úložiště tvoří bezpečnostní zpráva, která vyhodnocuje možnosti vlivu odpadů na člověka. Musí dokázat, že navržený úložný systém má takové parametry, že nedojde k proniknutí radionuklidů ke člověku po celou dobu existence úložiště. Životnost inženýrských bariér se odhaduje na 300 let. Životnost hmoty, ve které jsou znehybněny radionuklidy je až 1 milion let. Stabilita geologických formací, do nichž jsou úložiště umisťována je nejméně 70 milionů let. Úložiště se v průběhu provozu i po zaplnění a uzavření pečlivě kontrolují, pomocí hydrogeologických vrtů se sledují spodní vody v okolí.
Matematické modelování se používá pro bezpečnostní rozbory úložišť. Migrace radionuklidů se dá studovat i na příkladech ze samotné přírody.