ZÁŘENÍ KOLEM NÁS

Od samého počátku své existence žije člověk trvale v moři záření - světelného, tepelného, ultrafialového, ionizujícího. Světelné a tepelné záření můžeme vidět nebo vnímat, ionizující záření je neviditelné, ale můžeme ho snadno zjistit speciálními přístroji - detektory. Zdrojem ionizujícího záření jsou radioaktivní prvky vyskytující se na Zemi, reakce probíhající na Slunci a hlubiny vesmíru. Zdroje záření mohou být i umělé, vytvořené člověkem - třeba rentgen nebo televizor. Záření jsme vystaveni neustále, aniž máme možnost tomu zcela zabránit. Ionizující záření a radioaktivní látky jsou neoddělitelnou složkou našeho životního prostředí. Mohou nám škodit i prospívat, naučili jsme se jich využívat v mnoha oborech lidské činnosti.

Spektrum elektromagnetického záření.

Elektromagnetické vlny se v našem okolí vyskytují v širokém rozmezí vlnových délek l. Jejich spektrum sahá od hodnot srovnatelných s rozměrem atomového jádra až do desítek kilometrů. Jen uzounký proužek v oblasti mikrometrů (10-6 m) je viditelné světlo. Částečně si umíme představit ještě ultrafialové nebo infračervené záření, která spektrum viditelného světla lemují ale už asi trochu tápeme v otázce kam zařadit mikrovlny, rentgenové záření nebo rádiové vlny.
A právě ionizujícímu záření které nemůžeme vidět ani cítit, ale které lze detekovat jednoduchým zařízením, se budeme věnovat. Přestože ionizující záření provází Zemi od jejího vzniku, objevil člověk jeho existenci poměrně nedávno. V roce 1896 zjistil francouzský vědec Henri Becquerel, že minerál obsažený v uranové rudě zanechává na zabalené fotografické desce svůj obraz. Dva roky po Becquerelovi popsala paní Marie Curieová-Slodowská prvky, které se samovolně rozpadají, a tento jev nazvala radioaktivitou. Po 1. světové válce nastal v lékařství rozmach využívání paprsků X, které v roce 1895 objevil německý fyzik Wilhelm Conrad Röntgen.

Dobový snímek Röentgenova přístroje.

Tehdejší rentgenologové však neznali dobře účinky záření, vystavovali se nadměrným dávkám bez ochrany a mnoho z nich onemocnělo. Dnes se o ionizujícím záření i o radioaktivitě ví mnohem více.
Radioaktivita je součástí našeho života. Přirozeně se vyskytující radioaktivní atomy jsou přítomny v zemské kůře, ve stěnách našich domovů, škol a kanceláří, v potravě, kterou jíme či pijeme. Radioaktivní plyny jsou ve vzduchu, který dýcháme. Rovněž naše těla - svaly, kosti a tkáně - obsahují přirozeně se vyskytující radioaktivní prvky. Záření, které přichází z mimozemského prostoru, nazýváme kosmickým zářením.
Veškerá látka je tvořena z atomů. Většina atomů na Zemi se nemění, jsou stabilní. Jádra některých atomů však samovolně mění své složení (rozpadají se) nebo svůj energetický stav a vysílají částice ionizujícího záření. Některá z těchto jader procházejí celou řadou přeměn, než se dostanou až ke stabilní formě. Nejznámějšími druhy ionizujícího záření, které vzniká i dalšími procesy, jsou záření alfa, beta, gama, záření X a neutrony.