SÍTO SLUNEČNÍHO ZÁŘENÍ

Na tomto obrázku jsou znázorněny osudy sluneční energie na Zemi. Z celkového dopadajícího záření (příkonu) 180 tisíc terrawattů (100%) se asi třetina odráží zpět do kosmického prostoru, necelá pětina je pohlcena v atmosféře a téměř polovina se přemění v teplo na povrchu Země. Asi půl promile (tj. 90 terrawattů) se mění v chemickou energii biomasy přes fotosyntézu zelených rostlin a fytoplanktonu. Zachycená sluneční energie je pak vyzařována jako tepelné infračervené záření do kosmického prostoru.

Sluneční výkon čili zářivost Slunce je 3,8. 1023 kW, což je více, než spotřebovává celé lidstvo dohromady, o násobek 40 bilionů. Z toho se zachytí v planetární soustavě asi 1 stomiliontina a na Zemi pouze 1 dvoumiliardtina. Množství záření, které dostáváme z celkové sluneční zářivosti, je jako kapka vody v Niagarských vodopádech. Je to však energie životně důležitá pro celou Zemi.
   Pro lepší představu znázorníme onu "kapičku" energie, kterou nám poskytuje Slunce (180 tisíc terawattů), jako 100 %. Tato energie dopadá jako sluneční záření na povrch zemské atmosféry - takovou bychom ji naměřili ve výškách kolem tisíce kilometrů, kam ještě atmosféra sahá. Atmosféra - naštěstí pro život - pohlcuje některé druhy slunečního záření (např.rentgenové a ultrafialové), kdežto jiné (např. světlo) propouští. Záření nebezpečné pro život (rentgenové a ultrafialové) pohlcuje ve výškách nad 60 km. Sluneční záření, které projde atmosférou, dopadá na povrch Země. Pevniny a moře je z malé části odrazí a z větší části pohltí a přemění v teplo. Zhruba můžeme říci, že z celkového toku slunečního záření dopadajícího na Zemi se asi 1/3 odráží od atmosféry a od povrchu, asi 1/5 je pohlcována v atmosféře a přibližně 1/2 je pohlcena povrchem pevnin i moří a mění se v teplo. Díky tomuto teplu žijeme v příznivém prostředí.

Spalování fosilních paliv má nepříjemné důsledky pro celou naši planetu.

Skleníkový efekt a oteplování Země

Na Zemi se proměňuje asi 2/3 dopadajícího slunečního záření v teplo (kolem 120 tisíc terawatů). Stejné množství záření Země vyzařuje zpět do vesmíru, ale s tím rozdílem, že vlastní záření Země je tepelné, s vlnovou délkou kolem setiny milimetru. Mezi pohlceným slunečním světlem a teplem vyzářeným Zemí je tedy energetická rovnováha. Tuto rovnováhu člověk v dnešní době narušuje. Spalováním fosilních paliv roste v atmosféře obsah oxidu uhličitého a tento plyn působí skleníkový efekt (jev). Oxid uhličitý pohlcuje tepelné záření Země a zčásti ho vrací zpět. Zabraňuje mu, aby uniklo do kosmického prostoru. Země tedy více přijímá, než vyzařuje, a důsledkem toho je, že dochází k jejímu pozvolnému oteplování. Oteplování se projevuje posunováním hranice sněhu do větších výšek, ledovce v mořích končí ve vyšších zeměpisných šířkách a stejně tak se posouvá hranice permafrostu (věčně zmrzlé země) k severu. Užívání fosilních paliv bude mít nepříjemné důsledky pro celou zeměkouli, pokud nepřejdeme na využívání jiných zdrojů energie nebo přímého slunečního záření.