SOUVISLOSTI DĚLOVÝCH KOULÍ

Nikdy prý nebrázdilo hladiny moří nic vznešenějšího než trojstěžník plující pod plnými plachtami. A podobně jako větrným mlýnům na souši, i na vodě plachetnicím odzvonil parní stroj. Po dobu hojnosti uhlí a ropy nebylo důvodu se využitím větru na mořích zabývat. Pak vyplul Tracker...

Boční síla způsobená rotací letící dělové koule. 1) směr větru, 2) přetlak, 3) otáčející se koule, 4) směr otáčení, 5) podtlak, 6) směr pohybu koule.

V roce 1835 německý fyzik a chemik Heinrich Gustav Magnus konečně přišel na kloub tomu, proč dělová koule leckdy mění směr a míjí cíl. Zjistil totiž, že při rotaci s sebou strhává nejbližší vrstvičku vzduchu, a tak na jedné straně vyvolává přetlak a na druhé podtlak. Rozdíl těchto sil pak vychyluje dráhu koule. Když se v roce 1926 objevily na palubě Barbary, jedné z lodí německé obchodní flotily, tři vysoké, podélně drážkované válce, byly považovány za komíny a nikomu nepřipadalo divné, že z nich nevychází kouř. Takto aplikoval Magnusův jev námořní průkopník Anton Flettner. Rotující válce, stejně jako dělová koule, vytvářely vztlak, a tak poháněly loď vpřed (na rozdíl od plachetnic byl vítán nikoli zadní, ale boční vítr).
Po dlouhé odmlce se až v 70. letech bostonská společnost Windship a firma Windfree rozhodly prakticky ověřit konkurenceschopnost Flettnerova rotoru. Vycházely z toho, že zařízení, jež vyvolá vztlak (boční sílu), vyvolá také aerodynamický odpor a jeho účinnost je potom dána součinitelem vztlaku, tedy poměrem vztlaku k odporu.

Vyplul 12metrový člun Tracker s hliníkovým válcem vysokým 7,2 m o průměru 1,2 m, podpůrně poháněný spalovacím motorem. Válec dosahoval vztlakového součinitele až 13, a tak vysoce převyšoval nejen klasické, ale i pevné plachty (se součinitelem 2,5 až 3). Pokud se k rotaci užívala výlučně síla větru, součinitel klesal na 2,7 až 5. Při průměrné rychlosti větru km/h dosahoval člun rychlosti 13 km/h a za užití vznětového motoru klesla spotřeba paliva o 44 %. Na rozdíl od klasických plachetnic je člun méně citlivý na změny směru větru, a protože mu k témuž výkonu stačí zhruba poloviční výška "stožáru" než u plachet, je také stabilnější a nevyžaduje posádku školenou k manipulaci s plachtovím.
Uvádí se, že světové loďstvo spotřebuje ročně palivo za 30 miliard dolarů. Pokud by jen pětina plavidel využila pomocných plachet a rotorů, ušetřila by se skoro desetina této sumy. Investiční náklady by se údajně vracely do čtyř let. Se svými "komínovými" katamarany Moulin á vent (Větrný mlýn) a později Alcyone proslul také francouzský badatel J. J. Cousteau přesvědčený o tom, že tento atypický větrný pohon přispěje až ke 40% úsporám paliva.