A JAK TO BYLO DOMA ?

František Křižík

Za nestora elektrifikace v českých zemích je právem považován inženýr František Křižík (1847 - 1941). Elektřině zasvětil celý život. Za podstatné zdokonalení obloukové lampy obdržel první cenu na výstavě v Paříži roku 1881. Jeho lampa mu přinesla i významné obchodní úspěchy, a to mu umožnilo zřídit si roku 1884 elektrotechnický závod v Praze-Karlíně, který se pak během let stal praktickou školou desítek českých elektrotechniků.

Zabýval se konstrukcí a výrobou elektrotechnických zařízení v celé šíři, vyráběl dynama i elektromotory, ale nejvíce se asi proslavil zaváděním elektrické tramvaje v Praze. První elektrická dráha u nás jezdila po trase asi 800 m dlouhé z Letné k výstavišti. Vozila návštěvníky slavné Jubilejní výstavy z roku 1891. Na Jubilejní se ostatně Křižík opravdu vytáhl. Nejenže zřídil v celém areálu elektrické osvětlení obloukovými lampami vlastní konstrukce i žárovkami, ale jeho tři dynamoelektrické stroje vyráběly proud i pro další atrakce. Byl to především obří reflektor umístěný na věži Průmyslového paláce a hlavně proslulá světelná fontána, obnovená po sto letech jako přední pražská turistická atrakce.

Elektřina začíná ovládat domácí práce.

Křižík vybudoval i první českou elektrifikovanou železnici mezi Bechyní a Táborem. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že slouží dodnes. My jsme vám však slíbili Křižíkovy elektromobily. Sestrojil celkem tři, všechny fungovaly, ale nenašly další uplatnění. Asi nejznámější byla čtvrtá konstrukce, při které Křižík použil k dobíjení akumulátoru spalovací motor Laurin a Klement. Tato kombinace se dnes běžně používá u elektrických lokomotiv na neelektrifikovaných tratích.
Stejně jako v Americe se však i u nás schyluje k souboji mezi zastánci střídavého a stejnosměrného proudu. Křižík reprezentuje tábor stejnosměrných, jeho odpůrcem je kupodivu jeden z mála českých žáků T. A. Edisona - Emil Kolben. Souboj je rozhodnut právě na prahu nového století. Roku 1900 jsou spuštěny generátory nové pražské elektrárny v Holešovicích. Vyrábějí střídavý proud.

Emil Kolben

Inženýr Emil Kolben (1862 -1943) vystudoval malostranskou reálku a České vysoké učení technické. Díky vynikajícím studijním výsledkům získal cestovní stipendium, vydal se do Ameriky a brzy se stal asistentem u Edisona. Čekalo jej tam setkání, které jej pravděpodobně ovlivnilo na celý život. V té době totiž u Edisona ještě pracuje N. Tesla a oba mladí muži se rychle sblíží. Kolben přebírá Teslovo nadšení pro střídavý proud - později si všechno zopakuje ve sporu s F. Křižíkem. Ještě několik let však u Edisona zůstává a do Evropy se vrací jen na krátké návštěvy.

Teprve roku 1896 se plný neocenitelných zkušeností vrací domů a zakládá ve Vysočanech elektrotechnický závod. Začíná v provizorní dřevěné dílně s 25 dělníky a jednou parní lokomobilou. Jeho výrobky však jdou i do zemí, kde se žádá špičková úroveň - do Anglie, do Francie, do Německa. Závod se rozrůstá, roku 1905 staví už Kolbenka kompletní elektrárny po celých Čechách i v zahraničí. Značka ČKD získává proslulost.
Den po příchodu nacistických okupantů odchází inženýr Kolben do ústraní. Přesto je více než osmdesátiletý stařec odvlečen do Terezína, kde v koncentračním táboře roku 1943 umírá. Patřil k našim nejpřednějším průkopníkům elektrotechniky, může se směle srovnávat s Františkem Křižíkem. Přesto bylo jeho jméno i zásluhy jako představitele kapitalismu po léta zamlčovány.
V historii rozvoje elektrifikace v Čechách má však své pevné místo.