OD PLYNOJEMU K PODZEMNÍM ZÁSOBNÍKŮM

Hned první městské plynárny, vznikající u nás začátkem padesátých let minulého století, potřebovaly zásobníky, jejichž úkolem bylo vyrovnávat rozdíl mezi rovnoměrně vyráběným svítiplynem a jeho měnícím se odběrem. Od menších, tzv. mokrých plynojemů se zvonem plovoucím na vodě v ocelové nádrži se přešlo postupně k suchým plynojemům, v nichž plyn vyplňoval prostor pod pohybujícím se utěsněným pístem. Jeden z největších evropských suchých nízkotlakých plynojemů v michelské plynárně v Praze měl kapacitu 150 000 m3 svítiplynu.
Dne 6. ledna 1961 došlo při svařování na jeho pohyblivém pístu k požáru, který hrozil explozí plynu, takže obyvatelstvo z okolí muselo být evakuováno. Pro současnou plynárnu Horní Měcholupy byl vybudován obří suchý plynojem s kapacitou 300 000 m3.

Podzemní skladování zemního plynu.

   Dnes jsou naše města zásobována pouze zemním plynem odebíraným z dálkového a tranzitního plynovodu, převážně ze Sibiře, v množství kolem 8 miliard m3 ročně. Celá Evropa je protkána sítí plynovodů, zásobovaných z několika zdrojů: z Alžíru, Íránu, SNS a těžebních oblastí v Severním moři. Protože zemní plyn je v obrovském měřítku využíván pro otop a výrobu tepla, stoupá jeho odběr v zimním období na trojnásobek až pětinásobek nejnižší letní spotřeby. Dodávky plynu jsou však po celý rok rovnoměrné, a tak je nutné během léta akumulovat objem 20 až 30 % celoroční spotřeby plynu, který pak kryje převyšující zimní spotřebu. Na takový úkol sebevětší pozemní plynojemy nestačí. Cestu ukázali američtí energetici, kteří dali roku 1916 do provozu u Buffala první podzemní zásobník.
   Ukázalo se, že až několik miliard m3 zemního plynu lze bez vysokých nákladů vtlačit do vyčerpaných ložisek ropy, do hlubinných porézních nebo zvodnělých vrstev obklopených nepropustnými horninami (zejména solemi) nebo do utěsněných prostor bývalých hlubinných dolů. V současné době slouží k vyrovnávání spotřeby zemního plynu na světě kolem 600 podzemních zásobníků s celkovou kapacitou 300 mld. m3.
   Kompresorová stanice vhání plyn sondami do propustných vrstev, odkud vytlačuje podzemní vodu. Stovky metrů pod povrchem se tak plní plynové "kapsy" obklopené vodním pláštěm pod nepropustnou vrstvou. Po otevření uzávěrů sběrných sond začne tlak vody vytěsňovat plyn do odběrového potrubí. Česká republika používá pěti podzemních zásobníků na Moravě s kapacitou 1,7 mld. m3 plynu. Zásobník Hrušky, zřízený pod sedmi vesnicemi, umožňuje v hloubkách kolem 1 až 2 km uložit téměř miliardu m3, a nahradí tak pět tisíc obřích suchých plynojemů! Ve světovém měřítku unikátní podzemní zásobník pro uložení zemního plynu pod vysokým tlakem se nyní dokončuje v opuštěném rudném dole v Příbrami.
   Zemní plyn se však dá s výhodou skladovat i po svém zkapalnění.