ZTRÁTY ENERGIE

Denní průběh teploty povrchů a) různých materiálů, b) různých barev.

Energetické ztráty při bydlení souvisejí bezprostředně s vlastnostmi obydlí i se způsoby jeho užívání. Když si představíme byt jako určitý obestavěný objem - bez ohledu na to, zda je v nájemním domě nebo stojí volně jako rodinný dům - pak je zřejmé, že základním problémem budou tepelné ztráty. Záleží na tom, jak je byt proti vnějšku izolován a kolik jeho povrchů je přímo ochlazováno dotykem s vnějším, většinou chladnějším ovzduším. Záleží rovněž na tvaru a členitosti stavby, protože kompaktní hmota má menší povrch a je méně ochlazována. Tepelné ztráty jsou také podstatně ovlivněny velikostí a uspořádáním otvorů oken a dveří, majících většinou mnohem horší izolační vlastnosti, a samozřejmě i zvyklostmi větrání.
Samostatnou problematiku představují mnohapatrové a věžové bytové domy, které jsou charakteristické pro nová sídliště ve většině zemí světa. U nich každé schodiště, výtahová šachta nebo domem prostupující instalační jádro působí jako komín, který nasává vzduch z nižších pater a vytlačuje jej z pater vyšších. Tomuto i z jiných hledisek nepříznivému efektu lze zabránit vhodným předělením mezi některými patry.
Rozsah tepelných ztrát výstižně charakterizují nejnovější údaje z Dánska. Tam podrobnými měřeními zjistili, že z celkové hrubé spotřeby energie 815 PJ (petajoule = 10¹⁵ joule) v celé zemi připadá na domácnosti necelých 245 PJ a z toho 170 PJ na vytápění včetně přípravy teplé vody. Na přípravu teplé vody se spotřebovává 10 -15 % energie připadající na domácnosti, přičemž ve srovnání s tím v průměru 25 % dodané energie se ztrácí stěnami a okny bytů nebo domů.
V téže zemi spočítali, že průměrná roční spotřeba energie na byt o rozloze 130 m² činí v přepočtu na litry nafty:

Nejpřekvapivější jsou rozdíly mezi starými a špatně izolovanými byty a novými, které jsou dobře izolovány. Ve skupině špatně izolovaných je pozoruhodný značný rozdíl mezi volně stojícím rodinným domem s velkým ochlazovaným povrchem a bytem v činžovním domě, který je přece jen chráněn byty sousedními. I takový byt však vykazuje mnohem větší ztráty, než dobře izolovaný volně stojící rodinný dům. Na rozdíl od špatně izolovaných objektů nejsou u dobře izolovaných tak velké rozdíly mezi rodinným domem a bytem v činžovním domě.

Rozdíly tepelného režimu domů se zděným a proskleným pláštěm.

Účinnější je izolování z vnějšku než z vnitřku stavby, avšak účinnost jakýchkoliv izolací může být naprosto zpochybněna vlhkostí zdí nebo tzv. tepelnými mosty, tvořenými stavebními díly bez tepelných izolačních schopností. Jsou to např. železobetonové nosné konstrukce nebo různé kovové součásti, prostupující z vnějšku stavby až do místností. Izolace a tepelné utěsnění domů a bytů však nesmí úplně zamezit přirozenému dýchání stavby, protože by se byt stal neobyvatelným a jeho stěny by začaly vlhnout.
Tepelným mostem jsou i okna. Záleží na jejich konstrukci, utěsnění, na dvojitém či trojitém zasklení a samozřejmě především na způsobu větrání. Za úsporné řešení se považuje větrání pomocí menších otevíratelných klapek. V poslední době se vyrábějí na okenní skla fólie, u nichž se uvádí, že mohou v létě snížit teplotu v místnosti téměř o 10 % a naopak v zimě snížit ztráty tepla sáláním až o 30 %.
Na tepelných ztrátách domů se různě podílejí jejich jednotlivé součásti. Podle rakouských měření připadá na okna a větrání téměř 40 %, na vnější zdi 16 - 35 %, na únik tepla střechou až 15 % a podlahou sklepa u rodinného domu až 13 % veškerých ztrát. Podle těchže statistik má velký vliv také špatná funkce a nevhodné řešení otopného systému, které mohou vyvolávat až 25 % celkových ztrát tepla.

Vliv polohy domu v terénu na tepelné ztráty.

Určitý vliv mají i tak zdánlivě nedůležité věci, jako je struktura a barva povrchů staveb, včetně způsobu využití území v jejich okolí. Teplo lépe odrážejí světlé a lesklé povrchy a naopak ho akumulují povrchy tmavé a matné. Chladněji je v místech, kde je v okolí domů zeleň a trávníky, a naopak tepleji tam, kde jsou zpevněné povrchy, zvláště kamenem, betonem nebo tmavým asfaltem. Některé stavební materiály akumulují teplo a následně ho vydávají do svého okolí, zatímco jiné nemají tyto vlastnosti.
Mnoho záleží na umístění domu, nebo orientaci ke světovým stranám a krytí vegetací. Dům na návrší je více ochlazován a naopak na jižním nebo západním svahu se bude snadněji vytápět, protože mu pomohou sluneční paprsky. Stejně tak teplejší jsou ty místnosti bytu nebo domu, které jsou orientovány k jihu nebo západu a naopak chladnější ty, které mají okna na východ a zejména na sever.
V našem zeměpisném pásmu je nejlépe orientovat obytné místnosti na jih nebo západ, ložnice na východ, aby nebyly večer přehřívány, a kuchyně, další příslušenství i spíže na východ nebo sever. Obývací místnosti a dětské pokoje by měly mít optimální teplotu 20 - 22 °C, koupelny by měly být o něco teplejší a naopak ložnice a příslušenství se spokojí s 16 -18 °C.

Působení větru na tepelné ztráty.

Podle provedených propočtů lze docílit zlepšením izolace vnějších stěn domu nebo bytu asi 30 % úspor spotřebované energie. Při zvýšení teploty v místnostech o 1 °C se zvyšuje spotřeba energie o celých 6 % a naopak při snížení v celém bytě z 26 °C na 20 °C dosahují úspory až 40 %. Určité radikálnější úsporné programy doporučují, aby se nepoužívané prostory domu a bytu vůbec nevytápěly, a pouze mírně temperovaly. Doporučuje se také např. nevypouštět teplou vodu z vany, dokud nevychladne, protože podle amerických výzkumů taková voda dokáže celou 1 hodinu ohřívat malý dům nebo byt. Totéž se týká teplé vody z praček nebo myček nádobí.
Velmi účinným nástrojem pro úsporu tepla se jeví instalování měřicích přístrojů, jejichž sledování vede uživatele k zamyšlení nad nutností spotřeby energie a možnostmi úspor, které mohou dosahovat až 25 %.
Podstatných úspor lze docílit použitím moderních otopných systémů, u nichž stupeň využití energie dosahuje až 90 %, zatím co u starých agregátů činí zhruba polovinu. Nezanedbatelná procenta vykazují i srovnání starých a nových spotřebičů elektřiny, jako jsou osvětlovací tělesa, vařiče, chladničky, vysavače atd. Nezáleží však jen na parametrech těchto spotřebičů, ale také na tom, jak často a jakým způsobem je rodina zvyklá na jejich používání a jak bohatě je jimi vybavena.