Úvodní stránka

PŘEDCHŮDCI A SPOLUPRACOVNÍCI

Galileo GALILEI (1564 - 1642)
Italský fyzik, matematik a astronom, původním vzděláním lékař. Svým dílem položil základy moderní přírodovědy. Zkonstruoval jeden z prvních dalekohledů (1609), kterým objevil krátery na Měsíci, sluneční skvrny a měsíce Jupitera. Matematicky formuloval některé zákony mechaniky.
Obhajoval Koperníkovu představu, že Země obíhá kolem Slunce a byl za své "kacířské" názory pronásledován římskokatolickou církví.
Galilei
Huygens Christian HUYGENS (1629 - 1695)
Nizozemský fyzik a matematik, člen Královské společnosti v Londýně a Francouzské Akademie věd. Vyslovil názor, že světlo je mechanické vlnění (Huygensův princip), zkonstruoval kyvadlové hodiny, sestrojil dalekohled, kterým objevil Saturnův měsíc Titan (1655).
Zabýval se také geometrií a je pokládán za zakladatele počtu pravděpodobnosti.
sir Isaac NEWTON (1643 - 1727)
Britský matematik, fyzik a astronom, jeden z nejvýznačnějších přírodovědců všech dob. Vytvořil základy vyšší matematiky a hydrodynamiky a svými zákony mechaniky a všeobecným gravitačním zákonem položil základ klasické fyziky. V oblasti optiky formuloval částicovou teorii světla, zabýval se rozkladem světla a zkonstruoval zrcadlový dalekohled.
Newton
Maxwell James Clerk MAXWELL (1831 - 1879)
Britský fyzik, člen Královské společnosti v Londýně. Matematicky zpracoval Faradayovy zákony elektřiny a magnetismu a vytvořil teorii elektromagnetického pole. Maxwellovy rovnice popisují všechny jevy klasické elektrodynamiky, optiky a tepelného záření.
Na základě teorie elektromagnetického pole předpověděl existenci elektromagnetických vln, které se šíří stejnou rychlostí jako světlo. Vytvořil teorii světla jako elektromagnetického záření.
Albert Abraham MICHELSON (1852 - 1931)
Americký fyzik německého původu se narodil na území dnešního Polska, ve městě Strzelno. Byl členem řady světových vědeckých institucí. Zabýval se výzkumem vlastností světla, konstrukcí optických přístrojů a spektroskopií.
Pro vznik teorie relativity měla velký význam Michelsonova měření rychlosti světla, při nichž zjistil, že rychlost světla nezávisí na pohybu zdroje nebo pozorovatele.
Michelson
Planck Max Karl Ernst Ludwig PLANCK (1858 - 1947)
Německý fyzik, člen Pruské Akademie věd a Královské společnosti v Londýně. Rozborem záření černého tělesa dospěl roku 1900 k názoru, že elektromagnetická energie je vyzařována a pohlcována v kvantech energie. Tato myšlenka stála u zrodu kvantové teorie, která je jednou ze základních kamenů moderní fyziky.
Pierre CURIE (1859 - 1906)
Marie SKLODOWSKÁ - CURIE (1867 - 1934)
I přes počáteční těžké materiální podmínky dosáhli manželé Curieovi vynikajících úspěchů při studiu radioaktivity. Pierre se zabýval krystalografií, magnetismem, objevil piezoelektrický jev a zkoumal biologické účinky záření. S manželkou Marií a H. Becquerelem dostali v r. 1903 Nobelovu cenu za fyziku. Marie (polského původu) objevila v jáchymovském smolinci nové radioaktivní prvky polonium a rádium, po tragické smrti manžela byla jako první žena jmenována profesorkou na pařížské Sorbonně. V roce 1911 získala Nobelovu cenu za chemii.
Curieovi
Bohr Niels BOHR (1885 - 1962)
Po získání doktorátu pracoval u E. Rutherforda a od roku 1920 byl ředitelem Ústavu teoretické fyziky v Kodani. Na základě Rutherfordových pokusů a kvantové teorie vytvořil v roce 1913 model atomu vodíku a vysvětlil charakter jeho spektra. Jeho objevy vedly až k formulaci Pauliho vylučovacího principu a teoretickému zdůvodnění Mendělejevovy periodické soustavy (Nobelova cena 1922). Po okupaci Dánska uprchl do Švédska a odtud do Anglie. Později v USA spolupracoval při návrhu první atomové bomby. Po válce aktivně vystupoval proti zbraním hromadného ničení.
Enrico FERMI (1901 - 1954)
Vynikající italský fyzik, který před začátkem 2. světové války emigroval do USA. V roce 1934 provedl první pokusy s ozařováním látek pomalými neutrony. V roce 1938 za své objevy obdržel Nobelovu cenu. Pokusy s pomalými neutrony ho dovedly až ke konstrukci jaderného reaktoru v roce 1942. Fermi se za války zapojil do výzkumů vedoucích ke zkonstruování prvních atomových bomb, pracoval i na vývoji vodíkové pumy. Po válce se vrátil na univerzitu v Chicagu, ale předčasně zemřel na rakovinu, vyvolanou dlouhodobou prací s radioaktivními materiály.
Fermi