V povrchovém dole se uhlí dobývá z
uhelných slojí, které se nacházejí ne příliš hluboko pod povrchem (až do
několika desítek metrů). Z povrchu je nutno odvést veškeré nadložní horniny
pokrývající uhlí a uložit je někde v blízkosti na tzv. výsypku. Při obrovských
množstvích přemisťované zeminy, rozsáhlém a hlubokém uhelném lomu pak oblast
povrchového dobývání získává vzhled smutné měsíční krajiny.
Povrchové dobývání je však levnější a ekonomičtější než dobývání hlubinné
(viz heslo hlubinný důl). Dá se jím vytěžit téměř 100
% uhelných zásob, což je při hlubinné těžbě nemožné. Pokud se při těžbě
postupuje uvážlivě, nemusí být konečné škody na tváři krajiny příliš vysoké.
Vytěžené povrchové doly je možno rekultivovat, tak aby mohly sloužit jiným
účelům. SKRÝVKA, TĚŽBA A DOPRAVA
Pod pojmem skrývka se rozumí odstranění nadložních vrstev horniny nad uhelnou slojí
a jejich doprava na co nejbližší místo, kde by nepřekážely těžbě. Provádí se
lopatovými, kolesovými nebo korečkovými rýpadly s co nejvyšším výkonem.
Pro dopravu se vesměs používají široké pásové dopravníky, často o délce
několika kilometrů.
K nejmohutnějším zařízením pro těžbu skrývky patří technologické celky,
skládající se z obřích kráčejících korečkových rýpadel, spojených s pásovým
mostem dopravujícím horninu od rýpadla. Po odstranění nadloží se uhlí
dobývá rovněž rýpadly. Ta jej nakládají přímo v jámě uhelného lomu bud na
velkokapacitní nákladní automobily, nebo do železničních vagónů na provizorním
kolejišti. I když se i uhelné lomy musí odvodňovat a některé zvláště
hluboké lomy se musí i uměle větrat, je těžba mnohem jednodušší než hlubinná.
Je náročná na dobrou organizaci, neboť se většinou pracuje v nepřetržitém
plynulém pracovním cyklu.
© Copyright Simopt, s.r.o. 1999
|
|