Jaderná elektrárna Dukovany včera, dnes a zítra

Dne 30. dubna 2010 uplynulo 40 let od zahájení projektu výstavby jadernéelektrárny v lokalitě Dukovany a 3. května 2010 uplynulo 25 let od zahájenízkušebního provozu 1. bloku Jaderné elektrárny Dukovany.

25 let je pro každé elektrárenské zařízení doba nezbytné revitalizace a tak zatímco hlavní stavební a výrobní komponenty mohou při dobré diagnostice a údržbě pracovat dál, jisté části elektrárny je třeba postupně obměnit, modernizovat, nahradit efektivnějším zařízením.

Historie Jaderné elektrárny Dukovany (EDU) sahá až do počátku 70. let, kdy tehdejší Československo a Sovětský svaz v roce 1970 podepsaly mezivládní dohodu o výstavbě dvou jaderných elektráren s výkony 1760 MW. V prvním případě šlo o elektrárnu v Jaslovských Bohunicích na Slovensku a ve druhém v Dukovanech na jižní Moravě. Změna projektu posunula plné rozjetí výstavby EDU až na rok 1978. První reaktorový blok byl uveden do provozu v květnu 1985, poslední čtvrtý blok v červenci 1987. Maximálního projektového výkonu 1760 MW dosáhla elektrárna v červenci 1987. Spuštění dvou jaderných bloků – druhého a třetího – v jediném roce 1986 a na jedné lokalitě bylo ve své době zcela unikátní a doposud se ve světě neopakovalo.

Více než 80 % použitých zařízení je vyrobeno v ČR. Podklady pro projekt zpracovala firma LOTEP (bývalý SSSR), prováděcí projekt Energoprojekt Praha, generálním dodavatelem stavby byly Průmyslové stavby Brno a generálním dodavatelem technologie Škoda Praha. Reaktory vyrobila Škoda Plzeň, parogenerátory Vítkovice a turbogenerátory Škoda Plzeň.

Energetickou síť posiluje – především při ranní a odpolední špičce – i 450 megawattů instalovaného výkonu přečerpávací vodní elektrárny Dalešice na řece Jihlavě. Po generálních opravách turbosoustrojí činí dnes celkový instalovaný výkon 480 MW.

Základní data ze spouštění 1. bloku EDU v roce 1985

Významná data

• 1970 Mezivládní dohoda ČSSR – SSSR (30. 4. 1970)
• 1973 Vládní rozhodnutí o výstavbě dvou bloků VVER 440 V 230
• 1974 Středisko pro přípravu provozu Jaderné elektrárny Dukovany pod Slovenskými energetickými závody
• 1975 Rozhodnutí o výstavbě čtyř bloků VVER 440 213, pozastavení výstavby
• 1978 Obnovení výstavby
• 1979 Zahájení betonáže základové desky
• 1981 Zřízení koncernového podniku (EDU k. p.).
• 1982 Osazení tlakové nádoby reaktoru 1. blok (26. 12. 1982)
• 1983 Zahájení směnového provozu
• 1984 Zahájení zavážení paliva (31. 12. 1984)
• 1985 Zahájení zkušebního provozu (3. 5. 1985)
• 1986 Zkušební provoz 2. a 3. bloku
• 1987 Zkušební provoz 4. bloku
• 1988 Kolaudační rozhodnutí pro 1. blok (12. 12. 1988) – trvalé užívání 1. bloku od roku 1989
• 1989 Mezinárodní mise MAAE – OSART
• 1990 Zrušení cechové struktury
• 1991 Follow up OSART a Re OSART zaměřený na údržbu (14. až 25. 10. 1991)
• 1993 Vznik struktury dvou ředitelů elektrárny
• 1994 Ukončení transformace údržby
• 1995 Zprovoznění meziskladu použitého paliva
• 1996 Zahájen přechod na čtyřletý palivový cyklus
• 1997 Mise WANO Peer Review
• 1998 Komplexní projekt zlepšování výkonnosti „Harmonizace“
• 1999 Multifunkční simulátor a dokončení nové budovy výcvikového střediska pro přípravu personálu
• 2000 Plnorozsahový trenažér uveden do provozu
• 2001 Mise OSART-2
• 2003 Následná mise „OSART Follow up“ - prověrka stavu opatření po OSART 2 (6.-10. 11. 2003)
• 2003 zahájen přechod na pětiletý palivový cyklus
• 2004 Realizace druhé etapy vzniku Úseku jaderné energetiky, samostatná Jaderná elektrárna Dukovany organizačně zaniká
• 2005 Dokončení modernizace systému měření a regulace na bloku č. 3.
• 2006 Zprovoznění druhého skladu použitého paliva
• 2007 Vybudováno zařízení systému kontroly biometrických prvků lidí vstupujících do střeženého objektu elektrárny.
• 2008 V červnu byla do elektrárny dopravena první dodávka nejmodernějšího typu jaderného paliva od ruské společnosti TVEL. Počátkem listopadu dorazil do Dukovan nový stator generátoru pro 3. blok o váze 220 tun.
• 2009 V květnu začal modernizovaný 3. blok dosahovat nové úrovně výkonu cca 500 MW
   

Současnost elektrárny v kostce

Bezpečnost

EDU patří podle měřítek WANO mezi pětinu nejlépe provozovaných jaderných elektráren na světě.

Rentabilita

Náklady na výstavbu EDU (25 miliard korun) se už dvakrát zaplatily.

Nízké provozní náklady

EDU vyrábí nejlevnější proud v ČR: 1 kWh za 0,60 Kč.

Produktivita

Od roku 1985 do jara roku 2009 bylo na všech čtyřech blocích elektrárny vyrobeno téměř 300 miliard kWh elektrické energie, což je nejvíce ze všech elektráren v České republice. EDU pokrývá přibližně 20 % spotřeby elektřiny v ČR. Ročně vyrobí více než 14 mld. kWh, což by stačilo k pokrytí spotřeby všech domácností v ČR. Podle světově uznávané soustavy bezpečnostních a výkonnostních provozních indikátorů Index WANO elektrárna dosahuje úrovně srovnatelné s 20 % nejlepších jaderných elektráren na světě v některých parametrech patří mezi absolutní špičku (kolektivní efektivní dávka, neplánované výpadky).

Ekologie

Výroba elektřiny, kterou dosud dodala EDU, by v klasické elektrárně spalující severočeské hnědé uhlí obsahující síru znamenala kromě emisí SO₂ a NO_x především emisi 237 milionů tun nejškodlivějšího skleníkového plynu CO₂. Jde o zhruba stejné množství, které ročně vypouští do ovzduší 5,2 milionu evidovaných motorových vozidel v ČR. Vytěženo by muselo být přibližně 190 mil. tun hnědého uhlí, které jsme tak ušetřili pro budoucnost.

Perspektivnost

Elektrárna splňuje všechny předpoklady pro bezpečný a spolehlivý provoz po dobu 40 let, přičemž lze v závislosti na technickém a ekonomickém vývoji očekávat i další prodloužení životnosti na cca 60 let.

Snaha snižovat náklady na údržbu, neustále se zvyšující poptávka po elektrické energii a cíl co nejlépe využít nejnižších proměnných nákladů EDU motivuje elektrárnu pracovat především v základním zatížení a s co nejvyšší disponibilitou. K dobrým výsledkům Jaderné elektrárny Dukovany proto patří i zkracování doby plánovaných odstávek, tj. období, po které je ten který výrobní blok mimo provoz. Rozsah odstávek, platný v době spuštění elektrárny, předpokládal délku každoročního přerušení provozu na dobu 49 dní, délku rozšířené odstávky s vyvezením vnitřních částí reaktoru a zahrnující kontrolu vnitřního povrchu reaktorové nádoby (každý 4. rok) 77 dní a ročně jednu běžnou opravu o délce 14 dní. S generální opravou každé turbíny v délce 70 dnů se počítalo jednou za 3 roky. Již v prvních letech provozu se však ukázalo, že běžné opravy nejsou nutné. Cyklus generálních oprav turbín byl brzy prodloužen na 4 roky a v současné době tyto generální opravy probíhají při rozšířené odstávce. Délky standardních typových odstávek jsou stanoveny na 32 a 58 dní, tzn. ročně na 154 dní. V budoucnosti – po ukončení kompletní rekonstrukce zařízení systému a kontroly řízení – se přejde na osmiletý cyklus generálních oprav turbín. Od roku 1995 má klesající trend i poruchovost zařízení. Od roku 2000 představují výpadky méně než 0,4 % možné výroby.

Program harmonizace

Aktuální program zvyšování bezpečnosti Jaderné elektrárny Dukovany je obsažen v tzv. Programu harmonizace. Tento program se netýká jen otázek spojených se změnou projektu elektrárny a s výměnou některých zařízení, ale zabývá se dalšími oblastmi, které mohou mít vliv na bezpečnost elektrárny. Ukazuje se, že největší váhu či příspěvek ke zvýšení bezpečnosti nemusí mít, jak se všeobecně předpokládá, právě zlepšování zařízení. Zvýšení bezpečnosti lze dosáhnout také zlepšováním kultury bezpečnosti. Cílem Jaderné elektrárny Dukovany je dosáhnout realizací Programu harmonizace v  roce 2010 snížení koeficientu pravděpodobnosti poškození aktivní zóny ze současné hodnoty 1,7×10^-5 na hodnotu 7,7×10^-6 v  roce 2010 (tato hodnota znamená, že k  události, vedoucí k  poškození paliva v  aktivní zóně může dojít s  pravděpodobností jednou za 130  000 let). Je to hodnota, kterou Mezinárodní agentura pro atomovou energii doporučuje pro nové jaderné elektrárny.