• Informační centrum Jaderné elektrárny Temelín
• Historie zámečku Vysoký Hrádek
• Temelínky
• Virtuální prohlídka elektrárny Temelín
• Informační centrum Temelín uvádí: 3D film Uskutečněná utopie
• Výstavy v informačním centru
• Příručka pro ochranu obyvatelstva
• Exkurze

Informační centrum Jaderné elektrárny Temelín

V bezprostřední blízkosti Jaderné elektrárny Temelín stojí renesanční zámeček Vysoký Hrádek. V jeho prostorách neuvidíte nic z toho, co se v zámcích obvykle nachází, a přesto se stal turistickým cílem jihočeského regionu. Právě sem je totiž umístěno informační centrum temelínské elektrárny.

Víte, jak se řídí jaderný reaktor? Co je to žlutý koláč nebo co můžete pozorovat v mlžné komoře? Přijeďte se k nám podívat! V historických interiérech Vám nabízíme atraktivní putování za elektřinou z jádra.

V podkroví zámečku je umístěn moderně vybavený kinosál. Exkurzi v informačním centru zahajujeme filmem Cesta za Sluncem, co se pod názvem skrývá, to ale předem neprozradíme. Při besedě s průvodkyní se prostřednictvím počítačových ukázek a animací seznámíte s funkcí jaderné elektrárny, s hlavními zařízeními, i se základy reaktorové fyziky a bezpečnosti.

Součástí programu je projekce filmu Uskutečněná utopie, ve kterém se podíváte do nejzajímavějších částí elektrárny, kterými jsou bezesporu sklad čerstvého paliva, reaktorový sál a strojovna výrobního bloku.

Poutavý exponát představuje i mlžná komora. Na vlastní oči se přesvědčíte, jak je naše okolí, ve kterém žijeme, doslova prošpikováno částicemi přírodního ionizujícího záření (podrobnější informace v kapitole Mlžná komora).

A co Vás ještě čeká?

V prvním patře zámečku je zájemcům k dispozici rozsáhlá expozice. V severním křídle objektu se můžete seznámit, jak je vlastní téma jaderné energetiky spojeno s příbuznými a sousedními obory - s pojmem energie, s různými možnostmi získávání jejích vhodných forem i s historickými a fyzikálními souvislostmi (sál č. 1, 2). Větší pozornost je pak věnována energii ukryté v hmotě - energii jaderné, principům jejího uvolňování (sál č. 3) a nakonec i celému palivovému cyklu (sál č. 4).

Druhá část expozice v jižním křídle objektu je věnována temelínské elektrárně, jejímu okolí (sál č. 5), funkčnímu uspořádání, nejdůležitějším zařízením a tématům vztahujícím se k provozu elektrárny (sál č. 6).

Na prostorových modelech si prohlédnete zastavovací plán, který představuje rozmístění provozních objektů v areálu elektrárny, hlavní výrobní blok, který v řezu ukazuje nejdůležitější zařízení, jaderný reaktor, který tvoří hlavní část primárního okruhu i jaderné palivo, které se v reaktoru štěpí.

Kromě toho si můžete otestovat své znalosti při zábavném kvízu, seznámit se s vybranými prostorami elektrárny ve virtuální procházce na PC (podrobnější informace v kapitole Virtuální prohlídka elektrárny) nebo si vyzkoušet provozovat výrobní blok na počítačovém simulátoru (podrobnější informace v kapitole Jaderný reaktor na Vašem PC...).

Celou expozicí návštěvníky doprovodí školený personál. Na závěr prohlídky Vám nabídneme informační tiskoviny a brožury (sál č. 7).

Součástí naší nabídky jsou i doprovodné výstavy výtvarníků a fotografů.
Bližší podrobnosti najdete v kapitole Výstavy informačním centru.

K relaxaci a odpočinku nabízíme možnost návštěvy parku, ve kterém je zámeček Vysoký Hrádek umístěn. Krajinářský park z 1. třetiny 19. století se soustavou rybníků je přístupný denně od 1. dubna do 31. října.

Do informačního centra zveme každého, kdo má zájem se o temelínské elektrárně a jejím provozu něco dozvědět. Nejčastějšími návštěvníky jsou školy, pro něž je exkurze vhodná i jako možné doplnění a zpestření učiva fyziky nebo chemie. Každá beseda je připravena tak, aby odpovídala věkové úrovni i zájmu konkrétní skupiny. Návštěvu můžeme tedy doporučit již od prvních tříd ZŠ.

Pro střední a vysoké školy, firmy a technickou veřejnost připravujeme samozřejmě také odborněji zaměřené exkurze, které mohou být, pokud to podmínky umožní, spojené i s návštěvou vlastního areálu elektrárny (podrobnější informace v kapitole Exkurze).

Pro zájemce o volnou prohlídku a individuální návštěvníky je informační centrum otevřeno každý den (včetně sobot a nedělí) od 9.00 do 16.00 hod., v červenci a srpnu od 9.00 do 17.30 hod. Individuálním návštěvníkům nabízíme prohlídku expozice a program v kinosále (kinosál je přístupný pouze tehdy, pokud zrovna neprobíhá exkurze předem objednané skupiny. Pokud chcete mít jistotu, že kinosál bude v daný den a hodinu volný, prosím, kontaktujte nás. Obvyklé časy začátků programu v kinosále jsou: 9.30 h., 11.00 h., 12.30 h., 14.00 h., v červenci a srpnu navíc ještě v 15:30 h.).

Exkurze v informačním centru elektrárny Temelín je pro všechny návštěvníky zdarma.

Pokud budete mít jakýkoli dotaz, můžete nás kontaktovat e-mailem, faxem nebo telefonicky:

Informační centrum
Jaderná elektrárna Temelín
373 05 Temelín - elektrárna

Tel.: 381 102 639
Fax: 381 104 900
E-mail: infocentrum.ete@cez.cz

GPS: Loc: 49°10'52.07"N, 14°23'9.611"E

Těšíme se na Vaši návštěvu!

Mapa Temelína ke staženi zde.

Historie zámečku Vysoký Hrádek

V historických záznamech se hovoří, že vladycký dvůr a později i tvrz vybudovali páni ze Březí, kteří pocházeli ze dvora Knín a Býšov. První zpráva hovoří o Albertu ze Březí, který zemřel v roce 1367. Tvrz zdědil syn Svatomír a po něm to byli další dva synové Alberta, Smil a Bušek.

V období pohusitském, poté, co rod vladyků z Březí vymřel, zdědili tvrz Hrádek jim příbuzní vladykové z Býšova. V roce 1440 se objevuje jméno Oldřich z Býšova, a poté v letech 1507 a 1517 Jindřich z Býšova, jindy zvaný též z Březí.

Kolem roku 1520 získali Hrádek i s okolními vesnicemi bratřiJan a Mikuláš Rendlové z Úšavy a od nich jej v roce 1526 koupil Jan Nebřehovský z Nebřehovic za 1000 kop grošů českých. Ve vlastnictví Nebřehovských pak zůstalo panství až do roku 1556, kdy Ondřej Nebřehovský z Nebřehovic a na Pyšelích, nejspíše Janův syn, Hrádek prodal za 2825 kop pražských grošů rytířiZikmundu Malovci.

Zikmundem nastoupil v držení Hrádku rod, jenž ho pak vlastnil až do 19. století. Malovci byli původně zemanský rod pocházející z Netolicka, jenž se však již v předhusitské době rozrodil v několik větví. Náš Zikmund pocházel z větve libějovické a sám zdědil tvrz Chvalešovice, Újezd a další drobné statky. Byl dobrým hospodářem, jenž sice brzy prodal Újezd, ale mnoho dalších statků, mezi nimi i náš Hrádek, koupil. Zemřel roku 1577. Při dělení otcovské pozůstalosti získal Hrádek mladší syn Pavel Malovec, aby pak po jeho smrti přešel Hrádek na staršího z bratří Václava, který pobýval na Chvalešovicích. Václav Malovec Liběšický na Chvalešovicích byl známou figurou tehdejšího života. Žil v přátelských vztazích s Petrem Vokem, jemuž také půjčoval peníze a hrál významnou roli při jeho pohřbu v roce 1611. Buď pro dluhy nebo že nechtěl spravovat obě panství, prodal krátce před smrtí v roce 1616 Chvalešovice příbuzným (Václavu ml. Malovcovi Dříteňskému) a ponechal si jen Hrádek, na který snad již předtím přesídlil. Jeví se tedy dost pravděpodobné, že tvrz v její renesanční podobě vyzdvihl právě okázale žijící Václav, či již předtím jeho bratr Pavel, který zde měl jediné sídlo. Snad právě pro novost a poměrné pohodlí si stárnoucí a bezdětný Václav starší Malovec hrádeckou tvrz ponechal.

Václav starší Malovec zemřel roku 1617 jako poslední své větve a kšaftem z roku 1616 postoupil tvrz Hrádek i s okolními vesnicemi své tetě Anně Benedové rozené z Vřesovic jako vdovské zaopatření. Anna Benedová měla Hrádek, neporušený a nezadlužený, držet pouze po dobu života nebo pokud se znovu neprovdá, pak měl připadnout jako rodové svěřenství Zdeňku Malovci z Chýnova a Vimperka z chýnovské větve rodu a v případě jeho smrti pak jeho mladším bratrům, Oldřichovi, Petrovi a Jindřichovi, případně nejstaršímu z jejich synů či dalším příslušníkům chýnovské větve.

Jak dlouho seděla Anna Benedová na Hrádku, není známo, nicméně po její smrti připadla tvrz nejstaršímu synovi Zdeňka Malovce, Pavlu Malovcovi z Chýnova a po jeho smrti se Hrádku se vším příslušenstvím, svršky a nábytkem ujal v roce 1666 jeho bratr Jan Oldřich Malovec z Chýnova, hejtman kraje prácheňského (v letech 1659 - 1676).

O dalších majitelích tvrze se zmíníme jen ve zkratce. Po Janu Oldřichovi ji zdědil jeho syn Václav, nejvyšší lajtnant Serfenberkovského pluku, jenž v roce 1686 padl v bojích s Turky. Hrádek pak získal jeko nejstarší člen rodu bratranec padlého Jan Bohuslav z Chýnova (syn Pavlův). Ten zemřel v roce 1700 a vlády nad Hrádkem se ujal jeho bratr Vilém Arnošt (zemřel okolo roku 1710), po něm následoval starší syn Ferdinand Ignác. Ten sloužil ve vojsku, v roce 1749 se stal hejtmanem prácheňského kraje a v roce 1760 byl patentem Marie Terezie povýšen do panského stavu (spolu s bratrem Arnoštem Vilémem a bratrancem Josefem Františkem, vnukem Jana Bohuslava).

Po něm zdědil Hrádek v roce 1760 jako nejstarší člen rodu Arnošt Vilém, od roku 1731 rada nad apelacemi, v roce 1743 malostranský hejtman a v letech 1751 - 1764 rada při krajské reprezentaci a komoře a podkomoří. Zemřel roku 1770 a Vysoký Hrádek převzal jeho synovec Maxmilián Malovec, syn Ferdinanda Ignáce. Toto střídání majitelů mělo dozajista za následek, že stará renesanční tvrz zůstávala v původní podobě, protože nikdo z výše zmíněných držitelů zde asi trvale nebydlel a pobývali většinou na jiných rodových sídlech Skalici, Vysokém Dvoře, Zdíkově nebo Česticích.

Po Maxmiliánově smrti se dalším vlastníkem Vysokého Hrádku stal v roce 1790 právem dědickým Václav Malovec, syn Arnošta Viléma. Za jeho vlády došlo k přestavbě tvrze na zámeček, o čemž informuje erbový znak Malovců s letopočtem a iniciálami WM (Wenceslaus Malowetz) nad vchodem do zámečku.

Po Václavovi dědil jeho jediný syn František Malovec, když hodnota statku činila tehdy 84 462 zlatých. Tento poslední Malovec vlastnící zámeček (zemřel v roce 1842) sloužil v armádě a v roce 1825 prodal vysokohrádecký statek za 65 000 zlatých Josefu Hirschovi a jeho manželce Barboře, roz. baronce Lipovské. V popise Čech z pera J.G. Sommera z 30. let 19. století se hovoří o zámku s domovní kaplí sv. Anny a kancelářemi hospodářské správy.

Manželé Hirschovi zahájili řadu vlastníků zámku, kteří byli buď buržoazního původu či drobní statkáři, hospodařící samostatně, a zejména od konce 19. století se rychle střídali. Po smrti Josefa Hirsche v roce 1843 a posléze i jeho ženy v roce 1848 zdědil majetek syn Josef Hirsch ml., který zůstal majitelem až do roku 1882, kdy jej prodal za 148 000 zlatých manželům Václavovi a Anežce Wenzelovým. Od těchto koupil Vysoký Hrádek v roce 1894 za 306 000 korun Josef Sailer, který velkostatek o rozloze 328 ha s dvorem a lihovarem spravoval za pomoci adjunkta, ředitele lihovaru, zahradníka a hajného.

V roce 1914 se smlouvou trhovou zámek se statkem dostal do držení PhDr. Matěje Kováře s manželkou Antonií a JUC. Jaromíra Kováře, patrně bratra, s Marií Antonietou Kovářovou, každý po čtvrtině. První pozemková reforma v roce 1919 se hrádeckého velkostatku nijak nedotkla, protože z 355 ha plochy bylo rozparcelováno toliko 0,5 ha.

V roce 1925 koupil vysokohrádecký velkostatek za 1 350 000 KčFr. Hromádko, o rok později již za 1 700 000 Kčs Hedvika Šulcová a Ant. Hynek, každý polovinu. Ani ti ho nedrželi dlouho a v roce 1927 ho získali manželé František a Antonie Zahradníkovi. K velkostatku tehdy patřily zámek s parkem, lihovar, obchodní zahradnictví a 354 ha půdy ? 131 ha polí, 18 ha luk, 3 ha zahrady, 8 ha rybníků a 192 ha lesů.

V roce 1933 prodal pan Zahradník Vysoký Hrádek panuing. Václavu Divišovi s chotí Jindřiškou, záhy poté se uskutečnily na zámku poslední stavební úpravy. Po smrti manžela v roce 1943 spravovala statek jeho manželka se synem Janem. V roce 1948 jí byl statek v rámci pozemkové reformy zabaven.

Po odchodu Divišových se stal Vysoký Hrádek spolu s 50 ha půdy majetkem státu. Došlo ke značné devastaci statku a zámečku a zejména devastaci parku a zahradnictví, které bývalý majitel Diviš obnovil. Ve sklenících se chovaly kachny, v parku se proháněla prasata, do střechy zámečku zatékalo. Pro necitlivost správy statku byl tento památkový objekt vyřazen ze seznamu památek. Teprve v letech 1987 ? 1989 památkáři spolu s Městským muzeem v Týně nad Vltavou opravili konstrukci a na střechu zámku dali novou krytinu. Předpokládali, že by tam umístili depozitář pro týnské muzeum. Zámeček se však po opuštění JZD v letech 1986 ? 1987, které zde mělo umístěnu závodní kuchyni, kanceláře a byla zde také mateřská školka, stal místem návštěv různých vandalů, takže muzeum muselo od svého záměru upustit.

Zámeček před zničením zachránila kupní smlouva uzavřená v roce 1994 mezi akciovou společností ČEZ a potomky posledních majitelů Divišových, kteří objekt získali v restituci zpět. Zámeček po rozsáhlé stavební rekonstrukci začal od října 1997 opět sloužit veřejnosti jako informační středisko temelínské elektrárny.

Temelínky

Zde naleznete ke stažení aktuální čísla Temelínek - časopisu Jaderné elektrárny Temelín (dříve Temelínské noviny). Pro stažení konkrétního čísla klikněte na obrázek jeho obálky.

2006

2007

2008

2009

2010

Virtuální prohlídka elektrárny Temelín

Od začátku září 2004 mají návštěvníci informačního centra elektrárny Temelín možnost navštívit její vnitřní prostory prostřednictvím virtuální počítačové prohlídky. Tento atraktivní program umožní návštěvníkům detailní prohlídku i těch prostor temelínské elektrárny, do kterých se ve skutečnosti nedostanou.

Virtuální procházku JE Temelín si můžete prohlížet i ve 3D (prostorovém) zobrazení se speciálními brýlemi (pro jednotlivce v expozici, pro skupiny v kinosále informačního centra)!

Scéna dispoziční uspořádání	Scéna reaktorový sál
Scéna strojovna	Scéna sklad čerstvého paliva

Klíčové rysy virtuální reality

• Uživatel se pohybuje v trojrozměrném prostředí a prostor, ve kterém se nachází, se snaží co nejvěrněji napodobit realitu.
• Uživatel se může v prostoru volně pohybovat.
• Veškeré děje se v prostředí virtuální reality odehrávají v reálném čase (uživatel je v přímé interakci s okolím).
• Ve virtuálním prostředí jsou pro návštěvníka k dispozici rozmanité interaktivní objekty (kterými můžeme spouštět různé multimediální prvky, jako jsou zvuk, textové informace nebo speciální animace).

Ve Virtuální prohlídce JE Temelín je znázorněno 8 scén

1. zámeček Vysoký Hrádek (informační centrum elektrárny)
2. funkční schéma jaderné elektrárny s tlakovodním reaktorem
3. dispoziční uspořádání celé elektrárny (zastavovací plán)
4. sklad čerstvého paliva
5. primární okruh elektrárny
6. reaktorový sál uvnitř ochranné obálky (kontejnmentu)
7. sekundární okruh ve strojovně
8. bloková dozorna

Pro návštěvníka je velmi atraktivní možnost se v jednotlivých scénách volně pohybovat v reálném čase a seznámit se tak s technologickým uspořádáním elektrárny mnohem podrobněji a snadněji, než by to bylo možné při reálné prohlídce těchto prostor. V každé scéně je možno využít nápovědu energetických skřítků Joulinky a Atomíka.

Virtuální prohlídka elektrárny Temelín je pravděpodobně prvním rozsáhlým projektem v ČR využívající technologii virtuální reality pro představení technického celku.
Cílem programu je poskytnout možnost seznámit se s vybranými nejzajímavějšími prostorami elektrárny Temelín, které jsou pro běžného návštěvníka za provozu nedostupné.
Virtuální realita se vyznačuje takovou názorností a interaktivitou prostředí, že výsledkem může být ucelená představa o navštívených prostorách i tak relativně složité technologie, jakou je jaderná elektrárna.

Program Virtuální prohlídka elektrárny Temelín je návštěvníkům volně k dispozici v informačním centru během otevírací doby.

Informační centrum Temelín uvádí: 3D film Uskutečněná utopie

Na západním pobřeží Turecka najdeme dodnes zříceniny významného centra antické vzdělanosti - města Milétu. Kolem roku 624 př. n. l. se v něm narodil matematik Tháles (kdo by neznal Tháletovu větu o kružnici nad přeponou pravoúhlého trojúhelníka) a působil zde i filozof Leukippos, který stál u zrodu představy o atomech. Jeho žák a pokračovatel Démokritos (asi 460 př. n. l. - 370 př. n. l.) pocházel ze severořeckého města Abdéry. K pojmu „atom" dospěl logickou úvahou: kdybychom dělili nějaké těleso donekonečna, vzniklo by „nic". Pokud bychom chtěli z „ničeho" toto těleso opět sestavit, nepodařilo by se nám to. Z toho Démokritos udělal závěr, že všechna tělesa jsou složena z drobounkých a dále nedělitelných částic,atomů, jejichž trvání je věčné. Z atomů se měla dokonce skládat i lidská duše. Podle Démokrita je základem světa prázdnota a atomy: „Barva je jen zdání, zdání je i sladkost, zdání je i hořkost, skutečnost jsou jen atomy a prázdnota."

Pro Démokrita byly atomy jen filozofickou představou o světě, který nás obklopuje. Za dva tisíce čtyřista let však udělali lidé obrovský krok - štěpení jader atomů v jaderných elektrárnách představuje jeden ze základních energetických zdrojů pro dnešní svět.

Děj nového filmu, který jsme natočili pro návštěvníky informačního centra Jaderné elektrárny Temelín, nás zavádí mezi starořecké filozofy. Démokritos by se divil, co všechno dnes lidé o atomech znají. Proč bychom ho tedy nepozvali do jaderné elektrárny a neseznámili ho s praktickým využitím poznatků, na jejichž začátku stála jeho představa o atomech? Ve filmu společně navštívíme nejzajímavější místa temelínské jaderné elektrárny a dozvíme se, jak dochází k postupné přeměně jaderné energie v elektřinu. Podíváme se například do jaderného reaktoru, ve kterém za provozu probíhá štěpná reakce jader atomů uranu a zjistíme, jak se takový děj řídí.

K reálnější představě dějů, které v elektrárně probíhají, jsme využili atraktivní technologietřírozměrného (3D) promítání a řady profesionálně vytvořených animací. Celý film návštěvník sleduje přes polarizační brýle, které umožňují prostorový vjem.

Režisér filmu, Martin Suchánek, říká: „Na nabídce napsat scénář a natočit 3D film Uskutečněná utopie pro mne bylo lákavé to, že se nejedná o běžný industriální film, ale o filozofické téma poznání hmoty a vesmíru. navíc jsem mohl zapomenout na učebnicové poučky, ale prostřednictvím diskuze řeckých filozofů Démokrita a Erasthotena uskutečnit skoky v čase - někdy o několik tisíciletí, jindy až do doby, kdy vznikal vesmír. To všechno navíc ve třech rozměrech. To mne lákalo možná nejvíc, rád zkouším nové věci. Když jsem si poprvé nasadil speciální 3D brýle a uviděl, jak Démokritos natáhl ruku z obrazovky směrem ke mně do prostoru, chtěl jsem mu jí potřást, ale hmátl jsem do prázdna.. Stejně tak jsem chtěl chytit poletující atomy z počítačové animace, které se vznášely přede mnou. A to všechno (téměř) tak, jak jsem si to vymyslel. Byl to zážitek, ale vykoupený velikou dřinou celého štábu, od natáčení přes animace až po finální až po finální postprodukci. Pro všechny, kteří by to chtěli zkusit, mám jednu radu: U 3D filmu funguje z pohledu režiséra téměř vše jinak, než na dvourozměrném plátně. A uskutečnit takovou utopii trvá nejméně třikrát tak dlouho. Takže se obrňte trpělivostí, vyzbrojte se velkou imaginací a doufejte, že vaše představy budou ve třech rozměrech fungovat!"

Jak se film pro třírozměrné promítání natáčí? „Celý proces je mnohem složitější než příprava klasického filmu pro plošnou (2D) projekci", říká ing. Roman Miler, zodpovědný za technickou realizaci filmu. „Základním předpokladem při natáčení stereoskopického filmu je zvolit správnou scénu. Proto jsme museli velmi úzce spolupracovat s režisérem. Neméně důležitá je i technická stránka. Celý natáčecí řetězec, kterým se natáčí klasický film, se u 3D filmu musí použít dvakrát a oba řetězce musí být navzájem provázány. Pro zvýšení vizuálního efektu při natáčení 3D filmu Uskutečněná utopie jsme použili kamerový jeřáb se speciálně upraveným kamerovým držákem. Ve střihu se uplatňují nejen obecně známá pravidla televizní filmové tvorby, ale i speciální pravidla pro 3D filmy. Nemohli jsme použít celou řadu televizních a filmových triků, bylo nutné vymyslet speciální trikové postupy vhodné pro stereoskopické zobrazení. Totéž platí pro počítačovou grafiku. Střih filmu se provádí ve 3D, režisér i střihač po celou dobu zpracování používají speciální brýle. Pro zefektivnění celého postprodukčního procesu jsme vytvořili specializovaný software."

Zaujalo vás vyprávění o natáčení nového filmu? Přijďte se na film podívat do informačního centra Jaderné elektrány Temelín. Seznámíte se s technologií jaderné elektrárny moderní a atraktivní formou, která byla ještě nedávno jen snem. I v tomto případě však můžeme ve shodě s Démokritem prohlásit: „Pokrok, to je jen uskutečňování utopií!"

Výstavy v informačním centru

Patchwork Václavy Kamené

Od 5. března do konce dubna 2010 vystavuje na Informačním centru Jaderné elektrárny Temelín svá díla Václava Kamená.

Václava Kamená je vdaná a má 3 syny. Patchworku propadla přibližně před 10 lety a již 4 roky ho v Č.Budějovicích učí. První dva roky učila při mateřské dovolené a po jejím skončení se začala patchworku věnovat profesionálně.

V současné době k ní dojíždí více jak 60 patchworkářek  z celého Jihočeského kraje na kurzy. Pořádají společné výstavy – kromě několika výstav v Českých Budějovicích mají za sebou i velkou výstavu v Praze Dubči .

Výstava je prodejná, více informací na www.vkpatchwork.estranky.cz.

Výstavu na Informačním centru Jaderné elektrárny Temelín v zámečku Vysoký Hrádek můžete navštívit denně včetně sobot a nedělí od 9:00 – 16:00 hodin. Vstup je zdarma.

Příručka pro ochranu obyvatelstva

Pro případ radiační havárie Jaderné elektrárny Temelín.

Příručka obsahuje informace a základní pokyny k zajištění ochrany osob nacházejících se v zóně havarijního plánování Jaderné elektrárny Temelín v případě vyhlášení radiační havárie.

V příručce se dočtete

• Jaká je oblast možného ohrožení radioaktivními látkami v případě radiační havárie JE Temelín
• Jaká opatření mohou být pro vaši ochranu přijata
• Ukrytí
• Jódová profylaxe
• Evakuace
• Zásady používání telefonů

Název dokumentu		Typ		Velikost
1)	Příručka pro ochranu obyvatel při radiační havárii JE Temelín	(PDF)		3 817 kB

Aktuální informace o Jaderné elektrárně Temelín vám poskytne její informační centrum.

Exkurze do Jaderné elektrárny Temelín

Omlouváme se, elektronická objednávka exkurzí je dočasně mimo provoz. Důvodem jsou změny, které povedou k pohodlnější a jednodušší rezervaci exkurze do našich elektráren.

Do spuštění nové verze elektronické objednávky, prosíme, objednávejte exkurze na telefonním čísle 381 102 639.

Děkujeme za pochopení.