Jen málokterá oblast energetiky je tolik opředena mýty a polopravdami jako jaderná energetika. Tato část vybíráněkteré z těch, které se objevují nejčastěji a uvádí je na pravou míru.

• Jaderná energie není pro ČR vhodná
• Jaderné elektrárny jsou nebezpečné
• Energie z jádra je drahá

Jaderná energie není pro ČR vhodná

Česká republika nepotřebuje jaderné elektrárny, vystačí s uhelnými a obnovitelnými zdroji

Česká republika potřebuje pro zajištění energetické nezávislosti především vyvážený energetický mix. Zejména nyní, kdy se očekává stabilní růst ekonomiky a postupný převis poptávky nad kapacitou výroby elektřiny. Tempo výstavby nových zdrojů neodpovídá nárokům trendu růstu spotřeby a již po roce 2015 hrozí nedostatek výrobních kapacit. Podle prognóz zvyšující se spotřeby elektřiny v ČR (a také ve světě i v EU) by celková roční spotřeba elektřiny v ČR během nadcházejících 15 let mohla stoupnout na více než 100 TWh, tedy o zhruba 40 TWh. ČR nemá pro svou potřebu dostatek energetických zdrojů – závislost na dovozu paliv již nyní dosahuje zhruba 50 % a i v budoucnu poroste. Očekávaný deficit výkonu nemohou vyřešit stávající uhelné elektrárny ani obnovitelné zdroje, žádné reálné úspory energie ani výroba tzv. nezávislých výrobců, tj. výrobců elektrické energie vně energetické společnosti ČEZ. Prognózy vývoje naznačují, že do roku 2020 se z důvodu nedostatku uhlí sníží výroba elektřiny v uhelných elektrárnách celkem o více než 13 TWh ročně.

Očekávaný deficit výkonu může Česká republika vyřešit využíváním obnovitelných zdrojů energie

Skupina ČEZ se v rámci vyváženého energetického mixu zabývá i využíváním větru, vodní energie, energie slunce a spalováním biomasy. Do rozvoje obnovitelných zdrojů energie plánuje investovat v následujících 15 letech celkem 30 miliard korun. Ani všechny tyto zdroje dohromady však dnes nemají dostatečný potenciál potřebný pro zajištění energetických potřeb státu. Pokud jde např. o využití energie českých řek, která se podílí na výrobě ČEZ z obnovitelných zdrojů nejvíce (i když pouze necelými 4 procenty), vzhledem k hydrologickým podmínkám nelze předpokládat výstavbu dalších vodních elektráren. Řešením není ani spalování biomasy. Jen pro představu – pokud bychom chtěli např. roční produkci elektrické energie jednoho 1000 MW jaderného bloku Jaderné elektrárny Temelín nahradit spalováním biomasy, bylo by jí třeba 3.106 tun, což by představovalo osázet plodinami vhodnými pro spálení plochu 250 000 ha. Nebo pokud bychom chtěli nahradit např. roční produkci nejmodernějšího reaktoru typu EPR (1600 MW), který plánuje EdF postavit ve Flamanville, větrnými elektrárnami, museli bychom instalovat 2928 větrných jednotek o instalovaném výkonu 2 MW. Vzhledem k tomu, že vítr nefouká ustavičně, bylo by třeba mít k dispozici záložní zdroje k klasických elektrárnách, které by v případě bezvětří pokryly 100% poptávku po elektřině.

Očekávaný deficit výkonu mohou v České republice vyřešit úspory

V prognózách budoucí spotřeby se počítá s významnými úsporami elektřiny na úrovni 23 terawatthodin. Ale i při započítání těchto úspor z odborných analýz vychází, že v budoucnu bude České republice chybět zhruba 35 terawatthodin elektřiny.

Oproti provozování jaderných elektráren by bylo výhodnější elektřinu dovážet a vyřešittak jednorázově ochranu životního prostředí a nedostatek výrobní kapacity

Závislost na dovozu elektřiny by znamenala ohrožení strategické energetické bezpečnosti České republiky, protože už dnes je závislá na dovozech ropy a zemního plynu. Kromě toho, celé Evropě hrozí nedostatek elektřiny, takže již brzy nebude odkud elektřinu dovážet.

Toto řešení není pro stát výhodné protože nedostatek jakékoliv komodity automaticky zvyšuje její cenu na trhu. Již v současné době se začíná projevovat v Maďarsku, na Slovensku nebo v Polsku. Využití jaderné energie naopak závislost na cizích zdrojích výrazně snižují díky diverzifikaci možnosti dodávek jaderného paliva, díky tomu, že je ho potřeba jen malé množství a lze ho dlouhodobě skladovat.

Ve světě se nestaví jaderné elektrárny

Není to pravda. V roce 2008 se ve světě staví na 30 nových jaderných elektráren a dalších 90 je naplánováno. V Evropě je ve výstavbě finské Olkiluto 3, jenž je jadernou elektrárnou nové generace typu EPR. Ve Francii se staví obdobný jaderný blok s výkonem 1600 MW ve Flamanville. „Sériová“ výroba reaktoru typu EPR se má v západní Evropě rozběhnout do roku 2020. V USA jsou licencovány nové typy reaktorů a vydána předběžná povolení ke stavbě 18 nových jaderných bloků ve stávajících lokalitách. 44 stávajících jaderných bloků dostalo prodlouženou licenci na provoz až na 60 roků a dalších 28 bloků tuto žádost připravuje.

Podle současných odhadů se okolo roku 2025 výkon jaderných elektráren ve světě zvýší ze současných 370 tisíc megawattů na 450 až 530 tisíc megawattů.

Pokud se nové elektrárny v západním světě donedávna nestavěly, nebylo to z důvodu odklonu od jádra, ale prostě proto, že nebyly potřeba. Původní odhady o životnosti elektráren kolem 20 let se ukázaly jako zbytečně podhodnocené: elektrárny mohou díky průběžným modernizacím fungovat 40, možná dokonce 60 let.

Jaderné elektrárny škodí životnímu prostředí

Jaderné elektrárny mají na životní prostředí méně škodlivý vliv, než ostatní významné zdroje výroby elektřiny: neprodukují skleníkové plyny, jejich (radioaktivní) odpady a výpusti jsou zcela pod kontrolou, nespotřebovávají takové primární zdroje, které by šlo využít k něčemu jinému. Kromě toho na malé ploše dokáží poskytnout velký výkon.

Současná jaderná energetika šetří životní prostředí eliminací asi 2,4 Gt CO₂/rok. Samozřejmě, že jaderné elektrárny nemají za úkol spasit svět od CO₂, jsou ale jednou z rozumných cest, jak koncentraci skleníkového plynu alespoň nezvyšovat. Uhelná elektrárna o ekvivalentním výkonu 1000 MWe spotřebuje ročně 2 až 6 milionů tun paliva (podle typu uhlí) a vyprodukuje 6,5 milionu tun CO₂ (960 t CO₂/GWh). Analogická plynová elektrárna spotřebuje ročně 2 až 3 miliardy m³ plynu a produkuje 480 t CO₂/GWh. Olejová elektrárna stejného výkonu spotřebuje ročně 1,5 milionu tun topného oleje a produkuje 730 t CO₂/GWh. Elektrárna na spalování biomasy o stejném výkonu by představovala zábor půdy pro pěstování biomasy na rozloze 6000 km², větrná elektrárna by zabrala 100 km² a sluneční 50 km². Naproti tomu bezemisní jaderná elektrárna o výkonu 1000 MWe spotřebuje ročně jen 35 t paliva a zabírá rozlohu několika km². Jen v Evropské unii ušetří jaderné elektrárny asi 700 miliónů tun CO₂ ročně, tedy asi tolik, co ročně vypustí všechna soukromá auta obyvatel všech  členských států.

Přítomnost jaderné elektrárny v regionu přináší obyvatelům jen problémy

Každá velká investice, jaderná či nejaderná, přináší pro obyvatelstvo dané lokality naopak řadu benefitů. Patří k nim především zaměstnanost místních obyvatel a rozvoj obchodních aktivit místních firem i místní infrastruktury. Přínosem pro lokalitu jsou i dárcovské (nadační) a sponzorské (reklamní podpora projektů) aktivity ČEZ v regionu v období příprav projektu, výstavby a vlastního provozu elektrárny.

Dosud nikdo neví jak naložit s vysokoaktivním jaderným odpadem, který se hromadí v elektrárnách

Skladování použitého paliva (nejprve v bazénech použitého paliva u reaktorů, poté po dobu až 60 let v suchých nadzemích skladech použitého paliva) v jaderných elektrárnách je zcela normální technologický postup. Po uplynutí této doby se bude tento typ odpadů převážet do podzemního hlubinného úložiště, kde inženýrské (kontejnery a beton) a přírodní (například žula) bariéry zajistí bezpečnou izolaci radioaktivních izotopů od životního prostředí. Takové úložiště má být u nás zprovozněno v roce 2065. Již dnes se však ukazuje, že vysokoaktivní odpad a použité jaderné palivo pravděpodobně nebude třeba v budoucnosti trvale ukládat. Důvodů je několik.

Za prvé existují technologie na přepracování použitého paliva na palivo nové. Známé jsou již od 40. let minulého století a řada států je používá. Za druhé se jako velmi slibná jeví technologie transmutace použitého paliva, kdy dokážeme převést dlouhodobě radioaktivní izotopy na středně či krátkodobé za současné produkce elektřiny. V současné době se ve výzkumných pracovištích v USA, ve Francii i u nás vyvíjí moderní technologie pod názvem ADTT, tj. Accelerator-Driven Transmutation (urychlovačem řízené transmutační technologie). Při jejím použití dochází k přeměně dlouhodobých radionuklidů na radionuklidy s krátkým poločasem rozpadu, představujícím přibližně desítky let, a na neaktivní nuklidy, přičemž jeho energetická bilance je kladná, tj. více energie je získáno než vloženo.

Stejný cíl jako technologie ADTT mají nově vyvíjené jaderné reaktory IV. generace. Při jejich provozu bude díky lepšímu využití paliva vznikat méně dlouhodobého radioaktivního odpadu než dnes a pomocí těchto reaktorů by mohl být vyřešen i problém použitého paliva, přičemž energetická bilance by byla ještě příznivější než u ADTT.

Nemá smysl rozvíjet jadernou energetiku, když mají zásoby uranu svá omezení

Oproti např. fosilním palivům je surovin pro jaderné palivo dostatek. A to v takovém rozsahu, aby jejich zásoba pokryla rostoucí poptávku a zajistila provoz i nových jaderných elektráren. Podle zprávy Uranium 2005 - Resources, Production and Demand Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), sdružující nejvyspělejší země planety, činí dosud zjištěné zásoby uranu 4,7 mil. t a mohou vystačit na dalších 85 let. Tzv. prognostikované a spekulativní zásoby hovoří o horizontu 270 let. Kromě toho se díky dnešní vysoké poptávce po uranu v řadě zemí rozvíjí geologický průzkum, který vede k objevování velkých nových zásob. Odhaduje se, že světový geologický průzkum odhalí minimálně desetinásobek dnes známého množství v nových nalezištích. Velké zásoby uranu jsou vázány v přírodních fosfátech nebo i v mořské vodě (cca 160 mil. tun). Technicky náročná a ekonomicky velice nákladná separace uranu z mořské vody se ale vyplatí, překročí-li cena ropy 90 dolarů za barel. Především od ní a od ceny dalších paliv se odvíjejí rozhodnutí o investicích do energetiky. Podobně jako uran se dá ve štěpných reaktorech využít thorium, kterého je na Zemi trojnásobné množství než uranu. Některé země (např. Indie) již najíždějí na thoriový palivový cyklus.

V případě rychlých reaktorů a při využití recyklace by zásoby uranu měly vystačit na 2 570 let a tzv. prognostikované a spekulativní zásoby na 8 015 let.

Orientace na jadernou energetiku jde ruku v ruce s vytvářením závislosti na dovozu uranu

Celkové měrné náklady jaderné elektrárny jsou odolné proti výkyvům cen paliv. Ke zdvojnásobení nákladů na výrobu elektřiny by musela cena uranu vzrůst desetkrát, zatímco u fosilních elektráren rostou výrobní náklady téměř přímo úměrně s náklady na palivo. Pro jadernou energii hovoří i dostatek surovin a služeb pro výrobu jaderného paliva dostupných ze stabilních trhů, ekologický provoz neprodukující CO₂ a skutečnost, že mají v nákladech zahrnuto ve srovnání s jinými zdroji i externality, tj. vlivy spojené s výrobou elektřiny na společnost a na životní prostředí, které však nejsou apriori zahrnuty do nákladů a cen elektřiny u jiných zdrojů.

Rozvoj jaderné energetiky v ČR vytváří závislost na Rusku

Kontrakty na dodávky jaderného paliva z Ruské federace nejsou pro nás rizikové, protože na ně Rusko nemá přirozený monopol a i v případě úplného výpadku dodávek by bylo možné v přijatelné době získat jiné dodavatele. Čerstvé jaderné palivo se dá bez problémů skladovat do zásoby. zhledem k dlouholetým dobrým zkušenostem s ruským dodavatelem pro JE Dukovany – z hlediska vysoké kvality paliva i dobrých obchodních vztahů – dáváme před naplněním skladů čerstvého paliva „až po střechu“ přednost k četnějším dodávkám, byť objemově omezenějším.

Rozvíjet jadernou energetiku v České republice nemá smysl, protože Jaderná elektrárna Temelín jeporuchová

K podobným poruchám, k jakým docházelo v Temelíně v počátečním období po jeho spuštění, dochází ve všech nových elektrárnách, i nejaderných. Důležité je, že se závady netýkají jaderné bezpečnosti. Jak se shodují hodnocení mezinárodních kontrolních misí v elektrárně, Temelín je elektrárna špičkové úrovně, srovnatelná svou kvalitou s jadernými elektrárnami kdekoliv ve světě. Vše na Temelíně je řešitelné a v zemích EU (kromě Rakouska) je jihočeská jaderná elektrárna vnímána jako normální „továrna na elektřinu“.

Jaderné elektrárny jsou nebezpečné

Jaderné elektrárny přispívají k ozáření obyvatel

Vliv provozu jaderných elektráren na obyvatele je zcela nevýznamný. Největší příspěvek k ozáření člověka mají původní přírodní radionuklidy zemské kůry tzv. uranové a thoriové rozpadové řady. Biologicky nejvýznamnějším členem těchto rozpadových řad je radioaktivní plyn radon. Přirozené ozáření radionuklidy uranové a thoriové řady přispívá k celkovému ozáření člověka přibližně z jedné poloviny. Dalším významným přírodním zdrojem ozáření je přírodní radioaktivní izotop draslíku ⁴⁰K obsažený téměř ve všech biologických materiálech. Tento radionuklid se podílí na celkovém ozáření člověka přibližně jednou šestinou. Přibližně jednou šestinou se na celkovém ozáření podílí také kosmické záření.

Z umělých zdrojů ozáření mají největší podíl na radiační zátěži člověka lékařské zdroje, zejména rentgenové přístroje. Na celkovém ozáření „průměrného“ člověka se podílejí přibližně jednou šestinou. Průmyslové zdroje se na průměrném ozáření člověka podílejí přibližně několika setinami, přičemž ozáření způsobené provozem jaderně energetických zařízení představuje přibližně jednu desetitisícinu celkového ozáření.

Efektivní dávky pro Jadernou elektrárnu Dukovany a Jadernou elektrárnu Temelín – limity a skutečnost

Z atomového reaktoru jsou při provozu trvale vypouštěny radioaktivní plyny, které způsobují rakovinu obyvatel žijících v okolí elektrárny

Odborné studie zdravotního stavu obyvatel v okolí Jaderné elektrárny Dukovany, která je v provozu více než dvacet let, potvrdily, že neexistuje statisticky prokazatelné zvýšení výskytu jakékoli formy rakoviny. Při čištění vody primárního okruhu (nikoli však z reaktoru) se uvolňuje malé množství radionuklidů, ty jsou ale zachycovány na vzduchových filtrech a bezpečně ukládány jako nízko a středně radioaktivní odpad. Voda vypouštěná z Jaderné elektrárny Temelín je čistší než pitná.

Je třeba dodat, že radionuklidy jsou přirozenou součástí našeho životního prostředí a že všechny přírodní látky obsahují přirozenou radioaktivitu, která je nezbytnou součástí životního prostředí a existovala na Zemi vždy.

Jadernou elektrárnu řídí jen lidé, kteří se mohou mýlit a ohrozit zdraví a životy milionů obyvatel

Jaderné elektrárny v České republice, stejně jako všude jinde na světě, řídí odborně vyškolený personál. Na zaměstnance elektrárny se kladou mimořádně vysoké požadavky. Každý z nich musí úspěšně projít zdravotní prohlídkou a pravidelně se opakujícím psychologickým vyšetřením. Za předpokladu, že splní kvalifikační předpoklady, je na výkon své funkce odborně připravován. Zcela zvláštní péče se věnuje řídicímu a obslužnému personálu reaktorových bloků.

Přípravu vlastních zaměstnanců a částečně i zaměstnanců dodavatelů zajišťuje vlastní školicí výcvikové zařízení. Základní teoretická příprava probíhá v ČR ve Školicím středisku jaderných elektráren v Brně. Pro získání tzv. Pověření k výkonu funkce musí každý zaměstnanec elektrárny úspěšně absolvovat všechna školení a zkoušky předepsaná kvalifikačním katalogem. Zkoušky mají časově omezenou platnost a zaměstnanec je musí periodicky opakovat. Odbornou způsobilost operátorů jaderných bloků pravidelně prověřuje státní zkušební komise složená ze špičkových odborníků v daném oboru. Obě jaderné elektrárny mají simulátory přesně kopírující velín a řídicí systém elektrárny, na kterých se školí operátoři pro zásahy i při nejméně pravděpodobných událostech.

V českých jaderných elektrárnách může dojít k podobné havárii, jako v ukrajinském Černobylu

Není to pravděpodobné, protože české elektrárny používají odlišné a modernější technologie a pracuje v nich kvalifikovanější personál než v Černobylu. Právě tyto faktory byly při černobylské havárii rozhodující. Krátce po havárii v Černobylu byla založena mezinárodní organizaci provozovatelů jaderných elektráren WANO, jejíž programy pomohly mnohonásobně zvýšit bezpečnost provozu JE. Podstatně se přitom také posílila pozice úřadů, které na bezpečnost dohlížejí.

České jaderné elektrárny jsou odlišné konstrukce, havárie černobylského typu v nich nemůže nastat už jen z fyzikálního principu, na kterém jsou děje v jejich reaktoru založeny. Reaktory „černobylského typu“ se nikde na světě nestavějí a mimo několika posledních v Rusku a na Ukrajině již ani nikde nevyskytují.

Černobyl lze bez jakékoli nadsázky označit za spíše sociální než radiační havárii. Sociální problémy související s evakuací obyvatelstva, přesídlením a ztrátou zaměstnání v zaniklém Sovětském svazu jsou nepochybně nejtíživější. Stejně tak se potvrdilo, že vzbuzování strachu z radioaktivity mělo horší dopad, než radioaktivita sama. Mnoho lidí zemřelo nebo jim bylo znemožněno se narodit nikoli na následky ozáření, ale stresu, který havárie vyvolala. V bývalém Západním Německu si ze strachu o své dítě nechaly např. v roce 1986 tisíce žen přerušit těhotenství. Dávky záření byly přitom v tehdejší Střední Evropě hluboko pod dávkami, které by byť teoreticky mohly způsobit poškození lidského plodu.

Obyvatelé z okolí jaderných elektráren by v případě jaderné havárie nepřežili

Každá elektrárna má ve svém bezprostřední okolí vymezenu tzv. zónu bezpečnostního plánování, pro jejíž obyvatele se pro případ bezpečnostně závažné události připravují postupy a plány činností.

Havarijní připravenost je zárukou, že je veškerý personál pro případné mimořádné události dobře vycvičen a že jsou k dispozici postupy, vybavení a technika pro omezení a likvidaci následků takové události.

Havarijní připravenost, která je v obou českých jaderných elektrárnách na vysoké úrovni, prověřují periodická cvičení, kterých se účastní nejen zaměstnanci elektrárny, ale i spolupracující jednotky Integrovaného záchranného systému ČR.

Jaderná elektrárna je strategickým cílem přitahujícím mezinárodní terorizmus

Strašení teroristickými útoky na jaderná zařízení je v poslední době v módě. Každý bezpečnostní expert však potvrdí, že jaderné elektrárny jsou nejlépe chráněné a zabezpečené provozy proti útokům zvenčí. Fyzická ochrana a obrana reaktorů je koncipována, prováděna a soustavně prověřována tak, aby elektrárna teroristickému útoku odolala. Opatření týkající se fyzické ochrany objektů, od inženýrských návrhů a výstavby až po provoz jaderné elektrárny – jsou navržena takovým způsobem, aby objekt vydržel bez závažnějšího poškození celou škálu nepředvídatelných událostí, včetně záškodnické činnosti a teroristických útoků. Z přístupů k zajištění jakosti a z principů a technologií využívaných pro zajištění maximální bezpečnosti jaderných elektráren se inspirovala a inspirují ostatní odvětví, jako například letecký či automobilový průmysl. Nové generace jaderných reaktorů, které se dnes ve světě staví, využívají to nejlepší, co dnešní technika nabízí.

Před vnějšími vlivy a útoky chrání reaktor především systém fyzické ochrany a kontejnment. Ten chrání reaktor a primární okruh elektrárny. Železobetonová konstrukce kontejnmentu (ochranné obálky) se stěnami 1,2 m silnými byla vyprojektována a postavena tak, aby odolala např. pádu letadla či největšímu zemětřesení, jaké se může v lokalitě vyskytnout maximálně jednou za deset tisíc let. Odolnost ochranné obálky je ověřena nejen matematickými výpočty, ale i náročnými fyzikálními a tzv. „destrukčními“ zkouškami.

kálních vlastnostíí.ěkolika posledních v Rusku o typu v nich lektrárny, na kterém se školí operátoři pro zásahNad Jadernou elektrárnou je bezletová zóna o průměru cca 4 000 m a výšce 1500 m. Tento vzdušný prostor neustále střeží armáda. Ke každému dopravnímu letadlu, které by se odchýlilo od plánované trasy a přiblížilo by se do bezletové zóny, odstartuje dvojice pohotovostních letounů Jas-39 Gripen. Ty jsou schopné dostat se ke každému letounu během několika málo minut a adekvátně zasáhnout. Tento systém je stejný v celé Severoatlantické alianci.

Plný výpadek elektrického proudu může v jaderné elektrárně způsobit havárii

Jaderné elektrárny jsou projektovány tak, aby výpadek proudu jejich bezpečný provoz neohrozil. Například pro dva bloky Jaderné elektrárny Temelín je připraveno celkem 8 záložních dieselgenerátorů. Pro bezpečné odstavení a uchlazení jednoho bloku stačí dva z nich. Každý z nich má svoji vnitřní a vnější nádrž paliva, všechny dieselgenerátory jsou napojeny na jednu centrální nádrž. Vnitřní nádrž o obsahu 12 m³ paliva vydrží na 7 hodin provozu, vnější nádrž o objemu 100 m³ na 58 hodin a centrální nádrž o obsahu 4000 m³ na 1160 hodin (tedy v případě, že z ní čerpají jen dva běžící dieselgenerátory). Je zřejmé, že jak množství, tak kapacita dieselgenerátorů je pro každý případ nejen dostatečná, ale je dva až třikrát předimenzovaná.

Nouzové odstavení reaktoru nemůže zabránit jaderné katastrofě

Rychlé odstavení reaktoru, tj. rychlé přerušení štěpné reakce, je jedním ze základních požadavků jaderné bezpečnosti. K tomuto účelu je reaktor vybaven bezpečnostním systémem ochran. V případě nepřípustného překročení povolených provozních parametrů a technologického stavu primárního nebo sekundárního okruhu systém uvádí automaticky do činnosti regulační kazety s příslušnými elektronickými obvody. Systém může uvést manuálně do činnosti také operátor na blokové dozorně.

V případě nutnosti rychle odstavit reaktor, tj. jsou-li splněny podmínky pro aktivaci bezpečnostního systému, přeruší se napájení všech elektropohonů, které udržují regulační kazety v horních polohách. Po přerušení napájení elektropohonů padají všechny regulační kazety vlastní vahou do aktivní zóny a během několika sekund štěpnou reakci zastaví.

Pro rychlé odstavení reaktoru existují pravidla a mezinárodní doporučení, která musí každá elektrárna splňovat. Tato pravidla vycházejí z neutronově fyzikálních a tepelných charakteristik aktivní zóny reaktoru.

Energie z jádra je drahá

Jaderné elektrárny jsou pro Českou republiku příliš drahé

Opak je pravdou. Například Jaderná elektrárna Dukovany dnes patří mezi nejlevnější zdroje Skupiny ČEZ. Vyšší pořizovací náklady ve srovnání např. s uhelnými elektrárnami jsou vyváženy nízkými provozními náklady, které jsou nižší. Kladně se zde odráží nízký vliv palivových nákladů představujících v provozu elektráren na fosilní paliva (nebo využívajících obnovitelných zdrojů jako je spalování biomasy) značnou finanční zátěž. Za dobu dvacetiletého provozu Jaderné elektrárny Dukovany se elektrárna již dvakrát zaplatila.

ČEZ nesplnil slib, že uvedením Jaderné elektrárny Temelín do provozu odstaví uhelné elektrárnyv severních Čechách

K odstavení odpovídajícího výkonu v uhelných elektrárnách skutečně došlo, v 90. letech byly odstaveny uhelné bloky o souhrnném výkonu 1810 MW.

Na výstavbu jaderných elektráren doplácí stát, který ji financuje

Nemůže doplácet, protože výstavbu jaderných elektráren dosud vždy financoval ČEZ z vlastních prostředků či bankovních úvěrů. Stát, ani „daňoví poplatníci“ se na financování jaderné energetiky nepodílejí

Drahá výstavba jaderných elektráren způsobuje zvyšování cen elektrické energie

Tvorba ceny elektřiny nemá s výstavbou jaderných elektráren nic společného. Cena je dána aktuální situací na trhu, tzn. soutěží mezi ostatními výrobci. Trh s elektřinou je v České republice plně otevřen i pro zahraniční dodavatele, spotřebitel si může vybrat dodavatele, jakého chce. ČEZ musí být na tomto trhu úspěšný a se svou cenou konkurenceschopný.

Pokud by Parlament uzákonil v ČR zákaz provozu jaderných elektráren, stát by ušetřil

Neušetřilo by se nic, protože by se vzniklý výpadek ve výrobě elektřiny musel nahradit výstavbou jiných, méně efektivních elektráren, případně dovozem dražší elektřiny ze zahraničí.

ČEZ sliboval, že v jižních Čechách bude díky Jaderné elektrárně Temelín levnější elektřina

ČEZ, a. s., založený v roce 1992,  nemohl nic takového slibovat, protože elektřinu domácnostem v jižních Čechách ani na jižní Moravě nedodává. Ústava ČR zakazuje zvýhodňování jedné skupiny obyvatel nad jinou. Kromě toho se nezávisle na druhu zdroje energie cena elektřiny řídí principem poptávky a nabídky.

Chladicí věže jaderných elektráren jsou zařízení, jejichž provozem se plýtvá energií

Chladicí věže jsou součástí tzv. terciárního chladicího okruhu jaderné elektrárny a jejich úkolem je snížit teplotu chladicí vody. Teplá voda z trubek kondenzátorů je vedena do chladicí věže, kde se sprchovými hlavicemi rozstřikuje z výšky 10 m až 20 m, v kapkách padá dolů a ochlazuje se proudícím vzduchem. Část padající vody se přitom odpaří. Vlhký teplý vzduch stoupá vzhůru, ochladí se venkovním vzduchem a vodní pára v něm obsažená zkondenzuje – nad věží vznikají bílá oblaka. Teplo, které uniká do ovzduší chladicími věžemi elektrárny, již není efektivně využitelné pro vytápění nebo průmyslové účely, má příliš nízký energetický potenciál. Využít lze páru ze sekundárního okruhu, tak jsk se to děje v případě Jaderné elektrárny Temelín,  při vytápění 5 km vzdáleného Týna nad Vltavou se zhruba 8 600 obyvateli.