90. léta - program „vyčištění“ uhelných zdrojů

Největší událostí v novodobé historii české uhelné elektroenergetiky se stalo „vyčištění“ elektráren, tj. uvedení všech uhelných energetických zdrojů do takového technického stavu, který by vyloučil další devastaci životního prostředí. V letech 1992–1998 elektrárenská společnost ČEZ realizovala patrně nejrozsáhlejší a nejrychlejší ekologický a rozvojový program v Evropě. V rámci tohoto programu v hodnotě 46 miliard korun přímých investic a cca 65 miliard investic souvisejících bylo v uhelných elektrárnách společnosti instalováno celkem 28 odsiřovacích jednotek a 7 fluidních kotlů, došlo k rekonstrukci odlučovačů popílku a modernizaci řídicích systémů elektráren. Celkově bylo odsířeno 6 462 MW instalovaného výkonu. Z této hodnoty připadá 5 930 MW na odsíření pomocí tzv. vypírky kouřových plynů (5 710 MW mokrá vápencová vypírka, 220 MW polosuchá vápenná metoda), 497 MW je odsířeno pomocí náhrady starých kotlů moderními s fluidním spalováním, u 35 MW byla provedena změna paliva. Zároveň s postupem prací na vyčištění modernějších uhelných zdrojů se rozeběhl i útlumový program nejstarších zařízení. Před zahájením modernizačního a odsiřovacího programu uhelných elektráren ČEZ, a. s., byl jejich celkový instalovaný výkon uhelných elektráren 8 482 MW, odstaveno bylo 2 020 MW instalovaného výkonu ve starších uhelných elektrárnách.

Díky uskutečnění programu odsíření se podařilo oproti úrovni na počátku 90. let snížit emise SO₂o 92 %, pevných částic popílku o 95 %, emise oxidů dusíku o 50 % a oxidu uhelnatého o 77 %. Téměř 90 % vedlejších energetických produktů z procesu odsíření již nepatří do kategorie odpadů, ale lze je dále využít.

Výstavba odsiřovacích jednotek v uhelných elektrárnách

Program výstavby fluidních kotlů

Program útlumu uhelných bloků

Současnost a blízká budoucnost – program obnovy uhelných zdrojů Skupiny ČEZ

Hlavním cílem současného programu obnovy uhelných zdrojů Skupiny ČEZ jsou především důvody ekologicko-ekonomické související se zvýšením účinnosti nejen kotle, ale především celého bloku a tím zprostředkovaně s likvidací hlavního skleníkového plynu, kysličníku uhličitého (CO₂). Navíc už od roku 2010 musíme počítat s postupným dožíváním odsířených uhelných elektráren, neboť jejich technologie má životnost okolo patnácti let a dlouhodobě nevyhoví požadavkům na životní prostředí a ekonomiku. Tento typ elektráren se na instalovaném výkonu ČEZ podílí více než polovinou.

Obnova zdrojů ČEZ je kombinací výměny zastaralé technologie za moderní (tzv. retrofit), výstavby nových tepelných hnědouhelných elektráren a řízeného definitivního ukončení provozu některých technicky a morálně zastaralých bloků. V rámci Evropské unie jde o jedinečný projekt, kdy během relativně krátké doby dojde k úpravě a výměně technologií řady uhelných elektráren Skupiny ČEZ. Nikde v zemích Evropské unie nebyl dosud zaznamenán projekt přispívající ke snížení emisí škodlivých látek z výroby elektrické energie v takovém rozsahu. Jeho uskutečnění představuje celkovou investici zhruba 100 miliard korun. Rozsah realizace celého programu je dán dostupnými zásobami hnědého uhlí. Při zásadní modernizaci a instalaci nových technologií lze počítats dobou provozu elektrárny na dalších 25 let, při výstavbě nových moderních bloků s výhledem jejich provozu na dalších 40 až 50 let.

K první komplexní obnově dojde v Elektrárně Tušimice II (4 x 200 MW). V případě Elektrárny Prunéřov II ( 5 x 210 MW) se zvolil opakovaný projekt Elektrárny Tušimice II, tj. 4 x 200 MW (s využitím stejných parametrů páry kotle i turbogenerátoru, stejných emisních limitů a stejného paliva). Původně se volilo mezi několika variantami retrofitu, různými jednotkovými výkony a stupněm modernizace. V Elektrárně Počerady uvažuje projekt využít zkušenosti z komplexní obnovy Elektrárny Tušimice II a uskutečnit retrofit tří 200MW bloků (popř. výstavbu nového 660MW bloku). Komplexní obnova bloků představuje vynaložení podstatně nižších investičních nákladů, než jaké vyžaduje výstavba bloků nových, avšak dosažení pouze dílčích zlepšení v oblasti účinnosti a ekologizace bloku a je odůvodněná v případě prodloužení provozu o cca 25 let. Retrofit zahrnuje významnou výměnu zařízení od turbín až po kotlová tělesa.

Z důvodu nedostatku paliva v lokalitě nebo neefektivity udržování úrovně ekologických parametrů bude ukončen provoz 14 bloků. Kromě Elektrárny Tušimice I, odstavené již v roce 1998, hodlá ČEZ na přelomu let 2015 a 2016 zcela ukončit provoz Elektrárny Prunéřov I.* Tato elektrárna by po roce 2015 bez zásadní rekonstrukce nevyhověla zpřísněným ekologickým parametrům podle nové legislativy. Navíc by pro ni na Dole Libouš, na potřebnou dobu provozu, nebyl dostatek uhlí. Dalším zařízením, které definitivně mezi léty 2015 a 2020 zastaví provoz (také především z důvodu nedostatku uhlí), je Elektrárna Mělník III. Podobný osud postihne i Elektrárnu Chvaletice, jejíž životnost je plánována jen do roku 2020.

Projekt obnovy uhelných zdrojů byl zahájen v roce 2005 nezbytnou analýzou procesu změn, první opatření ke snížení CO₂ se začala realizovat v roce 2006. Konkrétní výsledky těchto opatření se projeví v průběhu období 2008–2012.

I při nejoptimističtější variantě dalšího vývoje ztratí pravděpodobně uhelné elektrárenství v závislosti na dostupnosti českého hnědého uhlí v období 2035-2050 postupně svůj dominantní význam.

* pozn.

V říjnu 2008 vedení ČEZ schválilo aktualizaci plánu odstavování elektráren, kdy odstavení elektrárny Prunéřov I. bylo předpokládáno až v roce 2023. Plány se mění neustále a reagují na aktuální vývoj. Neustále se musí sledovat, aby byl dostatek zdrojů pro zajištění požadavků zákazníků (tady myšleno obchodníků). Podle představ v roce 2007 například již letos měla běžet polovina Prunéřova II po komplexní obnově (schvalovací proces se zpožďuje), měla být spuštěn a nová elektrárna Ledvice.

V dokumentaci záměru Komplexní obnovy Elektrárny Prunéřov II. 3 x 250 MW z prosince 2008 je toto již reflektováno a na straně 11 je jasně psáno, že se počítá s provozem EPR I i nadále, i po skončení komplexní obnovy.

Za stávajících podmínek při špičkovém výkonu zařízení je zdroj provozován na úrovni ročního využití jmenovitého výkonu 6 650 hod/rok. V průběhu KO EPR II (2011 – 2013) dojde k odstavení 3 výrobních bloků EPR II (B23, B24 a B25 – které budou po KO nově označeny C, D, E) a tím dojde k poklesu produkce emisí z EPR II o 3/5, budou provozovány pouze 2 bloky. Na EPR I budou nadále provozovány všechny 4 bloky. Po komplexní obnově budou na EPR I v provozu všechny stávající bloky s ročním využitím jmenovitého výkonu 4 × 110 MWe pouze 2 800 hod/rok, na EPR II budou obnovené bloky C, D a E provozovány s ročním využitím jmenovitého výkonu 3 × 250 MWe 6 300 hod/rok a neobnovené bloky B21 a B22 budou provozovány s ročním využitím jmenovitého výkonu 2 × 210 MWe pouze 3 200 hod/rok.