Česká energetika ve 21. století
Rozhodující součást elektrizační soustavy ČR, s více než polovičním podílem na výrobě elektřiny, stále představují uhelné výrobny, přitom Česká republika bude muset ukončit spalování uhlí při výrobě elektřiny. Česká republika se totiž hlásí k závazku Evropské unie snižovat emise CO2 na absolutní minimum a již v následujících letech bude docházet k útlumu uhelných elektráren.
Současný instalovaný výkon hnědouhelných elektráren v ČR je asi 10 800 MWe (představující asi 53 %) a předpoklad jejího poklesu (podle Státní energetické koncepce ČR) je do roku 2035 až na cca 6 400 MWe (31,5 %) a do roku 2040 až na cca 2 600 MWe (12,7 %). Využití uhelných zdrojů tedy bude velmi významně klesat a jejich podíl na výrobě elektrické energie k roku 2040 je ve státní energetické koncepci cílen na 11 až 21 %. Kolem roku 2040 lze ovšem rovněž předpokládat i postupné odstavování stávajících bloků jaderné elektrárny Dukovany, což bude představovat další snížení instalovaného výkonu v České republice o 2 040 MWe, celkem se tedy jedná o deficit až 12 040 MWe. Ubývající energetické zdroje v ČR vystihuje následující obrázek z materiálů vládního zmocněnce pro jadernou energetiku srovnávající stav výroben elektřiny a tepla v roce 2020 oproti stavu výroben elektřiny a tepla v roce 2045.
Grafické znázornění ubývajícího instalovaného výkonu v ČR, z materiálů vládního zmocněnce pro jadernou energetiku.
Navíc instalovaný výkon uhelných bloků vlastněných Skupinou ČEZ se již dle stávajících současných předpokladů do roku 2040 sníží ze současných 6 200 MWe na zhruba 700 MWe. Evropská legislativa a česká uhelná komise přitom může toto odstavování uhelných zdrojů ještě více urychlit.
Státní energetická koncepce zohledňuje potenciál dostupnosti ostatních zdrojů elektrické energie a dalších nástrojů energetické politiky, tedy rostoucí význam obnovitelných zdrojů a zvyšující se význam energetických úspor. Obnovitelné zdroje mají a budou mít v transformaci energetiky významnou roli. Česká republika má však pro rozvoj a využívání obnovitelných zdrojů přirozeně omezený potenciál, který je stanoven přírodními podmínkami a požadavky ochrany životního prostředí.
Zároveň lze předpokládat zvýšení poptávky po dodávce elektrické energie s rostoucím významem elektromobility a samotné spotřeby odběratelů.
Z výše uvedených důvodů je evidentní, že jaderná energetiku zůstane stěžejním pilířem českého energetického mixu i ve 21. století.
Každá technologie schopná v současnosti transformovat energii jiných forem na elektrickou (nebo tepelnou) má různé vlastnosti a dopady na své blízké i vzdálené okolí.
Jaderné zdroje poskytují stabilní výkon, což je důležité pro řízení přenosové soustavy, a zaručují spolehlivost dodávek elektrické energie i v době, kdy jiné zdroje nemohou dodávat elektřinu. Instalovaný výkon jaderných elektráren dokáže bezpečně, spolehlivě a nepřetržitě zabezpečit nejenom energeticky náročné průmyslové provozy jako jsou slévárny, velké továrny, ale i velká města a aglomerace.
Ekonomika provozu jaderných elektráren je celosvětově charakterizovaná vysokými vstupními náklady, avšak velmi nízkými provozními náklady během provozu. Vstupní náklady, provozní náklady, náklady na vyřazení z provozu, ale i šedesátiletá plánovaná projektová životnost a další vstupují do ekonomického hodnocení LCOE ("Levelized Cost of Electricity" - Strukturovaná cena elektřiny). Jaderné elektrárny jsou celosvětově, ale především v ČR konkurenceschopné ostatním zdrojům. Tak lze zajistit za určitých podmínek relativně levnou elektřinu pro koncového spotřebitele. Proto má jaderná energetika významný pozitivní vliv na ekonomiku celého státu. Tyto informace například dlouhodobě potvrzuje Společenství pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD NEA).
Česká republika se jako člen Evropské unie zavázala přispět k naplnění uhlíkové neutrality do roku 2050, kterou v roce 2019 vyhlásila Evropská komise jako hlavní strategii pro rozvoj ochrany životního prostředí v Evropské unii, pro omezení následků klimatických změn. Stavba nových jaderných zdrojů v ČR je v souladu se státním plánem, jak tyto cíle prakticky naplnit.
Při provozu jaderných elektráren dochází k emisi jen k velmi omezenému množství skleníkových plynů (CO2 a metanu) ve srovnání s provozy jiných energetických zařízení. Ve světě je stále častější názor, že uhlíkové neutrality, nebude možné dosáhnout bez rozsáhlého využití jaderných technologií v energetice. Lze předpokládat, že během očekávaného šedesátiletého provozu ušetří nové jaderné bloky vypuštění (při uvážení stejného výkonu):
- cca 1 miliardy tun CO2 oproti uhelné,
- cca 500 milionů tun CO2 oproti plynové elektrárně.
Světová jaderná asociace (World Nuclear Association) uvádí pro jadernou energii hodnoty emisí skleníkových plynů ekvivalentu CO2 v rozmezí 2 - 130 t/GWh, přičemž pro studie provedené po roce 2000 se rozptyl zmenší na 1,8 - 48 t/GWh. Ve srovnání s ostatními zdroji, lze jadernou energetiku zařadit mezi zdroje s nejnižšími emisemi skleníkových plynů:
- vodní elektrárny 0,35 - 60 t/GWh,
- větrné elektrárny 7,9 - 30 t/GWh,
- solární elektrárny 14 - 200 t/GWh,
- plynové 290 až 930 t/GWh),
- černouhelné 879 - 985 t/GWh,
- hnědouhelné elektrárny až 1700 t/GWh.
O roli jaderných elektráren v transformaci k nízkoemisní energetice se věnuje například nedávná publikace IAEA.
Problematika nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem je v České republice řešena následovně. Středně a nízko aktivní radioaktivní odpady, které vznikají při provozu jaderných elektráren, jsou komprimovány a ukládány na několik desítek let do Úložiště radioaktivního odpadu v Dukovanech, o které se stará stát. Vyhořelé jaderné palivo je ovšem považováno za surovinu, kterou lze vzhledem k nevyužitému potenciálu dále možné využít. Proto se zatím skladuje v kontejnerech a stát uvažuje o vybudování dlouhodobého hlubinného úložiště, kde by mohlo vyhořelé jaderné palivo být v bezpečí uloženo.
Jaderná energetika je moderní technický obor přinášející velký intelektuální potenciál. Provoz jaderných elektráren vyžaduje vzdělaný a po všech stránkách dobře vyškolený personál, jehož know-how bezesporu patří k cenným a nenahraditelným hodnotám. Je příležitostí pro uplatnění absolventů vysokých technických škol i perspektivou pro mladé vědce. Jako obor vyžadující všeobecnou podporu řady souvisejících oborů je jaderná energetika zárukou rozvoje ekonomiky země a zvyšování konkurenceschopnosti. Výstavba je stimulem pro školství, vědu a výzkum a tvoří nové šance pro udržení a rozvoj technických oborů s vysokou přidanou hodnotou.
Samotná výstavba bude mít pozitivní hospodářské důsledky pro české podniky nejen v oblasti vyspělých moderních technologií (očekávané zakázky za desítky miliard korun). Zejména pro mnoho středních a malých regionálních firem z celé České republiky, stejně jako pro podnikatele a živnostníky z regionu znamená výstavba nových zdrojů významnou příležitost pro své uplatnění a poskytování profesí a služeb. Pro současnou Jadernou elektrárnu Dukovany studie odborníků z Univerzity Karlovy prokázala pozitivní socioekonomický přínos provozu pro široký region a jeho obyvatele (odkaz).
Díky modernizaci infrastruktury v obcích v okolí elektráren i předpokládanému rozvoji bydlení a dopravních komunikací v krajích přinese výstavba a následný provoz další pracovní a obchodní příležitosti i ve službách. Výstavba nových jaderných zdrojů představuje další potencionální zdroj finanční pomoci při zvelebování obcí a podpoře kulturních, společenských a sportovních aktivit, stejně jako podporu školství zvyšující vzdělanost v regionech. Všechny tyto aktivity budou navazovat na stávající podporu regionů prostřednictvím stávajících elektráren. Očekávat lze i rozvoj cestovního ruchu (technická turistika). Již nyní jsou Informační centra v Dukovanech a Temelíně vyhledávanými turistickými cíli (přes 30 tisíc návštěv na každé lokalitě).
Samotná výstavba přinese práci tisícům lidí při výstavbě a čtyř až šesti set kvalifikovaným pracovníkům při provozu jednoho nového bloku.