Počeradské jesličky zarybňují vodní toky

 Elektrárna Počerady – Dávno nefunkční bazény čerpací stanice Elektrárny Počerady, v nichž se filtrovala takzvaná surová voda z řeky Ohře, slouží k odchovu rybího potěru. Po zavedení nové technologie automatických filtrů už totiž bazény nebyly zapotřebí, a tak v roce 1998 souhlasilo tehdejší vedení elektrárny s tím, aby je pro své potřeby využívala místní rybářská organizace v Postoloprtech. Skupina ČEZ tak nepřímo několik let napomáhala tomu, že se do vodních toků na severu Čech vracel losos atlantský. Rybáři z Postoloprt se totiž zapojili do projektu Losos 2000, čímž se ryba opět dostala do povodí severočeských řek, v nichž se v minulostihojně vyskytovala. Ve spolupráci s pracovníky Povodí Ohře a Povodí Labe se přitom pustili jak do obnovy rybích cest, tak i do umělého odchovu lososů. Díky projektu se losos atlantský vysazoval nejen do Ohře, ale i do řek Ploučnice, Kamenice a Jizery. Počeradský losos se dostal až k pramenům Labe a dokonce i do povodí Vltavy. Bývalým filtračním bazénům se proto přezdívá Počeradské jesličky a různému rybímu potěru nyní především pro řeku Ohři, se v nich daří dodnes. „Stejně jako mí předchůdci jsem nakloněn těmto aktivitám. Pokud není pro bazény čerpací stanice jiného využití, lepší už nemůže ani být.  Nepřímo tak pomáháme k zachování živočišných druhů ve volné přírodě,“ dodává k tomu generální ředitel Elektrárny Počerady, a. s., Jiří Kulhánek

Japonský park je vzpomínkou na první odsíření

Elektrárna Tušimice - Ne každá elektrárna v Evropě se může pochlubit udržovaným parkem a navíc v japonském stylu!  Elektrárna Tušimice ano, neboť miniaturní zelenou podobu svého domova zde po sobě zanechali japonští pracovníci z firmy Chiyoda, kteří zde v 90. letech minulého století dohlíželi na stavbu odsiřovací jednotky. Park na svém místě, mezi objekty, v nichž probíhá mletí vápence a odvodnění, zůstal i po nedávné komplexní obnově elektrárny. Má jednoduchý kruhový tvar a vesměs v něm rostou tuzemské a cizokrajné jehličnany, zakrslé i většího vzrůstu. Kromě kruhové promenády ze zámkové dlažby ho protíná paprskovitě několik cest, které jsou lemovány dalšími nízkými cizokrajnými jehličnany. Dnes má elektrárna po své komplexní obnově nové modernější odsíření, původní bublinkové reaktory firmy Chiyoda nahradily padesát metrů vysoké sprchové reaktory od firmy Austria Energy & Environment AG, které stojí na jiném místě. „Jedním ze závazků, které pro japonskou Chiyodu vyplývaly v rámci výstavby odsiřovací jednotky, byla i následná úprava plochy až po vykládku vápence. Část plochy proto dostala i podobu malého parku. Myslím, že to bylo velice dobré řešení. Samozřejmě máme zájem na tom, aby zeleně bylo v areálu elektrárny co nejvíce, byť nemůže být všude. Proto je park udržován v původní podobě tak, jak nám ho Japonci zanechali,“ říká Otakar Tuček, ředitel Elektráren Tušimice a Prunéřov.

Když se chemická úpravna vody změní ve skleník

Elektrárny Prunéřov - Spleti různých armatur, šoupat a nádrží v chemické úpravně vody Elektrárny Prunéřov I vévodí řadu let nejrůznější druhy květin. Celkem se zde ještě v roce 2007 nacházelo kolem třicet druhů v  květináčích zakořeněných květin a kaktusů v téměř padesáti exemplářích. Zelený ostrov vznikl v úpravně v polovině 90. let minulého století, kdy docházelo v elektrárnách ČEZ k první velké reorganizaci. Někteří pracovníci opouštěli navždy své kanceláře a nechávali své kytky před jejich dveřmi.  Uklízečkám jich bylo líto, a tak je začaly nosit tam, kde bylo nejvíce místa. Postupem doby se květiny přirozenou cestou rozmnožovaly, další přinesli z domova samotní pracovníci úpravny, případně jejich elektrárenští kolegové, když dělali doma čistku. Nejstarším exponátem byl více než tři metry vysoký a hlavně plodící kávovník. Ten si jako malou sazeničku přinesl do elektrárny ještě v době její výstavby jeden z chemiků úpravny vody, který přešel do Prunéřova v roce 1964 z  Opatovic. V úpravně, v níž se díky její prosklenosti a vysokému stropu vytváří klima jako ve skleníku, se dařilo (v některých případech ještě stále daří) palmě datlové, cypřišům, fikusům, ibiškům, různým druhům citrusů, aloím, klíviím, anturiím, lipkám, juce, monsterám, kapradinám, vánočním a jiným kaktusům a sukulentům, filodendronům, ale i klasickým muškátům fialkám, tchýniným jazykům a voskovkám. Roste zde i takzvaný kanadský smrk přátelství. Dnes sice „botanická zahrada“ v úpravně stále je, už ne ale v tak velkém měřítku. Většina vzácnějších rostlin, včetně kávovníku již má bohužel své za sebou. 

 Lehněte si patami k výbuchu a zavřete oči…

Elektrárna Mělník - Pozůstatky z období studené války se strašákem atomového útoku zlých imperialistů na mírumilovné Československo lze ještě dnes nalézt pod Elektrárnou Mělník.  Jsou jimi čtyři bývalé kryty civilní obrany, jejichž statut byl celorepublikově rušen většinou až po povodních v roce 2002, tedy více než po dvaceti letech po pádu železné opony. Důvod vyřazení krytů z evidence plánu ochrany obyvatel byl více než prostý – už neměly opodstatnění a jejich údržba byla drahá. Prvními kryty byly dva pod komíny „mělnické jedničky“, jejíž provoz byl zahájen v roce 1960. Když se začala stavět na konci šedesátých let „dvojka“ byl pod základy jejího komína zřízen další kryt. Ten se v budoucnu stal společným i pro Elektrárnu Mělník III. Ve všech byly i provizorní velíny, z nichž by šlo, byť omezeně, řídit za nouzového stavu chod elektrárny. Jak na přelomu 70. a 80. let 20. století nabírala studená válka na obrátkách, došlo ještě na realizaci čtvrtého velkého krytu pod provozní budovou, v níž sídlil veškerý technický personál, včetně provozní údržby. Ten měl pojmout více než 100 osob, hlavně z vedení elektrárny. „Všechny kryty byly stavěny s parametry takzvaně stále tlakově odolnými. Zesíleny měly zvláště stropy. Ten pod provozní budovou byl dokonce projektován tak, aby odolal nárazu americké balistické rakety Pershing s atomovou hlavicí, pokud by dopadla na objekt centrálních dílen údržby. Pokud by nebyla elektrárna totálně zničena, měly se po útoku ze vzduchu poškozené provozy, byť provizorně, ale co nejrychleji obnovit. Hlavně výrobní blok o výkonu 500 MW. Počítalo se totiž s tím, že elektrárna s nejvýkonnějším uhelným blokem v republice bude i nadále vyrábět elektřinu pro strategické podniky a hlavní město Prahu,“ zavzpomínal si pro někoho dnes již nepochopitelnou Jiří Pelák, bývalý technický náměstek v Elektrárně Mělník, dnes projektový manažer společnosti Energotrans, a. s.

„Jaderný“ včelí med a bylinky do kuchyně

Své neenergetické unikáty a hlavně časově nejmladší mají i obě jaderné elektrárny Temelín a Dukovany. Například 150 kilogramů medu stočil zaměstnanec elektrárny Sergej Vlačiha během letošní první včelařské sezony u Jaderné elektrárny Temelín. Med stáčel ve třech várkách. Prvního medu se energetici dočkali začátkem června, naposledy roztočil medomet v polovině srpna. Čtyři včelí úly byly v parku u tamního Infocentra nainstalovány v květnu, pátý k nim přibyl v červenci. Podle oficiálního kontrolního měření radioaktivity jaderný med „září“ stejně, jako ten běžně k dostání v obchodech. Oba vzorky měly navíc menší radioaktivitu, než mají třeba banány či káva.  „Příroda, čisté životní prostředí a jaderné elektrárny k sobě neodmyslitelně patří. Náš med je toho důkazem, přičemž poslouží právě jako netradiční dárek z prostředí jihočeské jaderné elektrárny,“ dodává k tomu její ředitel Jan Kruml.

Jaderná elektrárna Dukovany má rovněž „přírodní“ novinku, a to bylinkovou zahradu. Vznikla letos na jaře ve střeženém prostoru elektrárny jen několik desítek metrů od prvního hlavního výrobního bloku. Vypěstované bylinky již nyní využívají v závodní kuchyni k dochucení jídel a zákusků pro tamní zaměstnance. Šalvěj, oregano, libeček, máta, rebarbora, bazalka, petržel, pažitka, meduňka, mateřídouška, echinacea, ale i okrasná levandule a motýlí keře; to je skladba „jaderné zahrádky“. Všechny rostliny pochopitelně byly, stejně jako temelínský med, podrobeny analýze na přítomnost umělých radionuklidů. Výsledek byl negativní. „Přítomnost přírodních radionuklidů v bylinkách je srovnatelná s výsledky obdobných analýz bylin a zemědělských produktů na území Česka. Svědčí to o tom, že jaderná elektrárna nenarušuje životní prostředí ve svém okolí. Dokazují to vlastně i sami zaměstnanci elektrárny tím, že bylinky konzumují,“ uzavírá ředitel elektrárny Miloš Štěpanovský.