Vloni se ze „sokolí farmy“ ČEZ rozletělo do světa dalších dvacet mláďat kriticky ohroženého sokola stěhovavého

V hledáčku ornitologů se vloni ocitlo hned třináct výrobních lokalit, a to Dětmarovice, Dukovany, Dvůr Králové, Ledvice, Mělník, Počerady, Poříčí, Proboštov, Prunéřov, Temelín, Třeboradice, Tušimice a Trmice.  Kromě Dvora Králové bylo ostatních dvanáct budek osídleno sokolími páry, a to včetně Elektrárny Poříčí, na jejichž přílet ornitologové i energetici čekali dlouhých deset let. „Sokolí farma“ Skupiny ČEZ má přitom největší zastoupení na severu Čech, potažmo v Ústeckém kraji. Zde se podle právě vydané závěrečné zprávy sepsané ornitologem Václavem Beranem proklubalo z vajec na svět celkem 13 mláďat.

„Teplárna Trmice a Elektrárna Prunéřov měly po třech mláďatech. Dvě přišla na svět v Elektrárně Ledvice a jedno v Elektrárně Tušimice, kde bylo v budce ještě jedno, zřejmě zastydlé, vejce. Tradičně nezklamal ani pár z ochozu komína bývalé výtopny v Proboštově, který vyvedl čtyři mladé. Tomu se tak zadařilo už pětkrát za sebou, nejdříve trojčata, pak dvakrát čtyřčata, předloni trojčata a vloni čtyřčata. Jediným neúspěšným párem na severu se tak stejně jako předloni stal ten počeradský. Scénář byl přitom stejný, pár se zdržoval u budky na chladicí věži paroplynového cyklu, ale nakonec vůbec nezahnízdil. Poletoval i kolem budky na komíně sousední elektrárny, ale i ta ve finále zela prázdnotou,“ říká ornitolog Václav Beran, jinak také zoolog a kurátor sbírky Oblastního muzea v Ústí nad Labem a výzkumný pracovník ALKA Wildlife, o. p. s.

Co je příčinou opakovaného neúspěchu jinak v minulých letech plodného páru, je zatím stále pro ornitologa Berana záhadou. To samé se týká sokolů hnízdících na ochozu komína Teplárny Energotrans (dříve Elektrárna Mělník). Zde ovšem alespoň samice snesla čtyři vejce, které pak bez kýženého výsledku zahřívala až do konce května. Ornitologům je jasné, že vejce byla buď zastydlá nebo neoplozená, otázkou ovšem zůstává, proč. Pauzu si vloni dal i slezský pár z Elektrárny Dětmarovice. Ten se sice po celou dobu v areálu elektrárny zdržoval a budku využíval jako jídelnu i noclehárnu, ale vejce v ní ve finále nebylo ani jedno.

U zbývajících dvou párů měl ovšem ornitolog Václav Beran jasno: „V prvé řadě mám velikou radost z toho, že po deseti letech si konečně našli sokoli cestu do Elektrárny Poříčí a nahradili zde dosud hnízdící poštolky. A za druhé jsem ani moc nepočítal s tím, že budou hned první rok úspěšní ve vyvedení mladých. Nicméně kromě zbytků potravy v budce a jejím okolí leželo na ochozu nedaleko budky také vysušené sokolí embryo, pravděpodobně z rozbitého vajíčka, případně se mohlo jednat o čerstvě vylíhnuté mládě. Takže to zatím vidím jen v nezkušenosti páru. No, a v případě areálu Energotrans Třeboradice pár nepřijal kvůli rekonstrukci dočasné přemístění budky z komína na severní stěnu kotelny. Sice se jednalo o nejvyšší možné místo v lokalitě, ale sokolům zřejmě nevyhovovalo. Dnes už mají opět budku na ochozu komína. Dostali zbrusu novou, ta původní zůstala ve stěně kotelny a zřejmě se stane útočištěm pro jiné opeřence.“

Aby byl výčet loňských sokolíků úplný je nutné ještě zmínit obě jaderné elektrárny Skupiny ČEZ. V Dukovanech to byla trojčata a v Temelíně čtyřčata. Budky jsou umístěny na ventilačních komínech, přičemž sokolí páry je shodně objevily v roce 2020, tedy zhruba pět let po jejich instalaci. „Jaderných“ sokolů se tak zatím rozletělo do světa dvacet (Temelín 6, Dukovany 14).

V celé České republice je monitorováno více než 140 párů sokola stěhovavého. Na sledování těch ze „sokolí farmy“ energetiků přispívá ornitologům z ALKA Wildlife Nadace ČEZ v rámci grantu Podpora regionů. V období 2015–2025 se jednalo o celkem 2 295 000 korun na případný nákup fotopastí, budek, speciální optiky, cestovní náklady a podobně.