Větrné elektrárny

Je výhodné mít co nejpestřejší mix bezemisních nebo nízkoemisních zdrojů. Energetická síť je tak stabilnější a odolnější vůči výpadkům jednotlivých typů elektráren.
Kromě toho, že větrné elektrárny mohou samy o sobě pokrýt spotřebu stovek tisíc českých domácností, jsou důležité i jako zdroj energie, který se dokáže vhodně doplňovat s fotovoltaickými elektrárnami.

Větrné elektrárny vyrábějí i v zimě a v noci, kdy je výroba z fotovoltaických elektráren zpravidla nižší. V energetické soustavě se tak větrné a fotovoltaické elektrárny dokážou vzájemně velice dobře doplňovat, a vyrovnávat tak přirozené kolísání produkce z obnovitelných zdrojů.

Větrné elektrárny samozřejmě nejsou charakterizovány takovou mírou efektivity jako jaderné či plynové elektrárny, jejich výroba však v žádném případě není zanedbatelná. Větrné elektrárny jsou v provozu téměř nepřetržitě s výjimkou velmi silného větru, poryvů či plánovaných technických odstávek. V praxi to znamená, že generují elektřinu 70–85 % času. Větrné turbíny zároveň během své životnosti vyrobí přibližně 50× více energie, než je potřeba pro jejich výrobu, instalaci, údržbu a likvidaci.
Technologie se neustále vyvíjejí a účinnost větrných elektráren se zvyšuje. Například moderní větrná turbína o instalovaném výkonu 6 MW může ročně vyrobit až 13 milionů kWh elektřiny. To je roční spotřeba cca 3–4 tisíc průměrných domácností. Rozhodně tedy nejde o zanedbatelnou produkci.

Hlukové emise větrné elektrárny musí i v nejkrajnějším možném případě (maximálně možný odrazivý povrch, tj. zmrzlá půda pokrytá krustou sněhu, území bez lesů s větrem vanoucím směrem k posluchači) bezpodmínečně splňovat předepsané limity. Norma stanovuje denní hranici na vnější straně nejbližšího obydlí na 50 dB, v noci pak na 40 dB. Hlučnost je ověřována nezávislým odborníkem, a to opakovaně v průběhu provozu strojů. Hluk generovaný větrnou elektrárnou ve vzdálenosti 600 metrů od turbíny je obvykle v rozmezí 35–40 dB, což odpovídá zvuku větru v korunách stromů. Na vzdálenost jednoho kilometru je pak tento hluk téměř nerozlišitelný od přirozeného hluku krajiny.

Dle Českého hydrometeorologického ústavu nemají větrné parky v České republice a ve střední Evropě významný vliv na pohyb srážkové oblačnosti a obsah vlhkosti v ní. Dešťové srážky vznikají ve výškách, které jsou jen zřídka nižší než 500 metrů nad zemským povrchem, což je násobně více, než je výška i té nejvyšší vnitrozemské větrné elektrárny. Vodu, která při těchto srážkách spadne, z valné většiny případů mraky sbírají nad Atlantským oceánem. Vliv větrné elektrárny na déšť a jeho vydatnost je tak nulový. 

V zimních měsících může na lopatkách větrných elektráren docházet k tvorbě ledu. Moderní větrné turbíny dokážou toto riziko minimalizovat, a to prostřednictvím bezpečnostních systémů pro detekci námrazy či automatické zastavení provozu nebo díky speciální povrchové úpravě lopatek.

Při nízkém slunci pak může vznikat na několik minut až hodin v roce (v závislosti na lokalitě) tzv. stroboskopický efekt. Ten nastává, když rotující lopatky větrné elektrárny při nízkém slunci vrhají dlouhé stíny, které se rychle mění. Při plánování a schvalování projektu se tento vliv analyzuje a elektrárny se umisťují tak, aby se efektu pokud možno předešlo. Časy, kdy ke stroboskopickému efektu v dané lokalitě dochází, jsou předem známé a v konkrétních časech tak lze případně elektrárnu odstavit.

Větrné elektrárny jsou nepochybně výrazným prvkem v krajině. Musí se stavět tam, kde je dostatečně větrno, tedy většinou na kopcích nebo rozlehlých rovinách. Většina větrných parků je nicméně navržena tak, aby jejich vliv na krajinu byl co nejpřijatelnější. Jejich dopady na krajinný ráz jsou srovnatelné se stávajícími dominantními prvky v krajině dotvářené lidskou činností – např. sloupy vysokého napětí, televizními vysílači, přenosovými věžemi nebo továrními komíny.

Názory na umístění větrných elektráren v krajině se mohou samozřejmě výrazně lišit. Faktem je, že větrné elektrárny jsou v české krajině pořád ještě relativně novým prvkem, který potřebuje určitý čas, aby si na něj lidé zvykli.

U větrných elektráren myslíme na jejich zasazení do okolní krajiny již při projektování. Od začátku vedeme jednání s obcí a definujeme nejvhodnější lokality s ohledem na život v obci a její případný rozvoj. Každý záměr větrné elektrárny je přísně posuzován také z hlediska jejího vlivu na přírodu, zejména tzv. ornitofaunu, tedy ptáky a netopýry. Výsledky těchto zjištění mohou významně ovlivnit podobu projektu tak, aby jeho vliv na živočichy byl minimální.

Elektrárna bude po ukončení provozu v souladu s českými zákony rozebrána a odvezena, a to zcela na náklady provozovatele z prostředků na recyklaci, které dlouhodobě odkládá právě pro tyto účely.

Postupy recyklace jsou díky neustálému vývoji technologií modernější a stávají se efektivnějšími. Existující technologie jsou schopny recyklovat až 90 % použitých materiálů na dále využitelné druhotné suroviny. Každá větrná elektrárna je zdrojem kovů, jejichž hodnota může sama o sobě převýšit náklady na odstranění konstrukce, a to včetně betonového základu. V současnosti existuje i několik způsobů, jak využít materiál z vysloužilých lopatek.

Výstavba větrné elektrárny může být díky navázání úzké spolupráce s investorem pro obce dlouhodobě přínosná. Obce jsou pro nás stěžejními partnery, s nimiž se snažíme nalézt optimální cestu k tomu, aby byl projekt prospěšný pro obě strany. Díky plánovací smlouvě nebo dlouhodobému nájmu pozemků získá obec pravidelné příspěvky do rozpočtu, které může investovat do výstavby či opravy infrastruktury a svého dalšího rozvoje.

Více zde >