Elektrárna Počerady

Elektrárna Počerady leží v severozápadní části České republiky, přibližně uprostřed trojúhelníku měst Louny – Žatec - Most a prakticky jí prochází hranice okresů Most a Louny.

Původní instalovaný výkon elektrárny byl 6 x 200 MW. Vlastní výstavba probíhala ve dvou fázích. První fází byla výstavba elektrárny Počerady I (bloky č. 1 až 4). Bloky č. 1 a 2 byly uvedeny do provozu v roce 1970, bloky č. 3 a 4 v roce 1971. V druhé fázi byla postavena elektrárna Počerady II (bloky č. 5 a 6). Tyto bloky byly uvedeny do provozu v roce 1977.

Původně měla stát Elektrárna Počerady, tedy její verze, v Egyptě. Jelikož z kontraktu v 50. letech 20. století sešlo, použil se hotový africký projekt pro stavbu tuzemské elektrárny u Počerad. Strojovny bloků jsou proto postaveny z montovaného železobetonu a nejsou podsklepeny. Průtlačné kotle jsou pak postaveny v takzvaném polovenkovním provedení.

V rámci útlumového programu uhelných elektráren byl k 1. 1. 1994 odstaven z provozu výrobní blok
č. 1. Ostatní prošly mezi lety 1990 až 2000 rozsáhlým modernizačním a ekologickým programem, který umožnil dosažení lepších technických parametrů a s rezervou zabezpečil plnění tehdejších náročných požadavků nové legislativy zaměřené na životní prostředí. 

KE PočeradyV říjnu roku 1994 byly v elektrárně uvedeny do provozu první dva odsířené 200 MW bloky (č. 5 a 6) v České republice. Odsiřovací zařízení těchto bloků je provedeno na principu mokré vápencové vypírky. Na podzim roku 1996 byly dány do provozu zbývající tři odsířené bloky (č. 2, 3 a 4). V návaznosti na výstavbu odsiřovacích zařízení byl v těsném sousedství elektrárny postaven německo-český podnik KNAUF - Počerady, s. r. o., který vyrábí z odpadního produktu odsiřování – energosádrovce sádrokartonové desky. Tento podnik je v plném provozu od února roku 1995.

Realizace ekologického programu rovněž umožnila změnit zásadním způsobem podnikatelskou filozofii elektrárny. Původní byla založena na výrobě elektrické energie jako jediném produktu.  Smyslem nové podnikatelské filozofie bylo vytvoření takového stavu technologických procesů, které by umožňovaly kromě výroby elektrické energie i výrobu celé řady stavebních hmot z původně odpadních produktů. Tohoto stavu bylo koncem 90. let 20. století dosaženo současně s významným omezením veškerých produkovaných emisí a odpadů. Z původně hydraulického odpopílkování a odstruskování se od roku 1997 začalo postupně přecházet na suchý odběr popílku a jeho následné zpracování na stabilizát. Stabilizátu se v elektrárně využívá pro tvarové úpravy a nepropustné překrytí bývalého uhelného lomu Třískolupy, rovněž je využíván ve stavebnictví, neboť ho lze využívat pro asanaci, rekultivaci a tvarové úpravy reliéfu krajiny a jako materiálu k vytváření základových desek, náspů silnic a podkladového materiálu pro stavbu vozovek.

Dodávku tepla zajišťuje elektrárna pouze pro svůj provoz.

Základní technická koncepce všech výrobních bloků je stejná. Od konce roku 2001 jsou všechny řízeny ze společné technologické dozorny (STD). Stejně tak i společné provozy odsiřování a chemické úpravny vody. Centrální dozorna pak zajišťuje vlastní spotřebu elektrické energie a plní v koordinaci s celostátním dispečinkem funkci dispečerskou. Původní řídicí a kontrolní systém bloků byl v rámci modernizace nahrazen mikroprocesorovým řídicím systémem GE Fanuc. Provozy odsiřování, zauhlování a vodního hospodářství jsou řízeny systémem finské firmy METSO.

Kotle PG 640 jsou postaveny od firmy Vítkovice. Jedná se o kotle průtlačné, s přihříváním páry, dvoutahové, granulační a s umělým tahem. Třítělesové rovnotlaké kondenzační turbíny s přihříváním páry mezi vysokotlakým a středotlakým dílem a osmi neregulovanými odběry páry pro ohřívání turbínového kondenzátu a napájecí vody mají jmenovitý výkon 200 MW. Jsou vyrobeny ve firmě Škoda Plzeň. Alternátory o výkonu 200 MW (235 MVA, 15 kV) jsou provedeny konstrukčně jako třífázové s přímým chlazením statorového vinutí kondenzátem. Chlazení rotoru je zajišťováno vodíkovým chlazením

Palivem v elektrárně je hnědé energetické uhlí, které se dopravuje po železnici z povrchových dolů mostecké pánve, převážně z lokality Vršany. Vodou je elektrárna zásobována z řeky Ohře. Vtokový objekt je postaven u obce Březno poblíž Loun.

V roce 2013 byla Elektrárna Počerady vyčleněna z mateřské společnosti ČEZ, a. s. do samostatné dceřiné společnost Elektrárna Počerady, a. s.

Následně v letech 2014 až 2015 proběhla v Elektrárně Počerady další vlna ekologizace u bloků 2 až 5, která se týkala snížení emisíoxidů dusíku (zhruba o 60 %). Snížení bylo dosaženo kombinací dvou opatření, a to primárním a sekundárním opatřením. V prvním případě se jednalo o montáž dalšího pásma dohořívacího vzduchu do kotlů, aby bylo zajištěno rovnoměrné hoření prášku v celém objemu topeniště. Rozšířením zóny hoření se snížila teplota ve spalovací komoře a tím i množství NOx. Druhý způsob, selektivní nekatalytické snižování oxidů dusíku je reakce redukčního činidla na bázi močoviny (40% roztok technické močoviny) při teplotách od 870 do 1050 °C. Výsledkem reakce ve spalinách je přeměna NOx na molekulární dusík, vodní páru a oxid uhličitý.

V současné době Elektrárna Počerady připravuje realizaci dalších investic do ekologie, aby plnila zpřísněné emisní limity BAT (BAT angl. Best Available Techniques), které začnou platit v průběhu roku 2021..

Výrobní jednotka - Počerady
Instalovaný výkon 5 x 200 MW
Rok uvedení do provozu 1970 - 1977
Odsířeno od roku 1994 - 1996

Vedlejší energetické produkty - pro stavebníky

Kontakty 

Fotogalerie

Fotografie