PŘEPRACOVÁNÍ ODPADŮ A JEJICH FORMY

Materiály, které jsou v průběhu technologického procesu zachycovány a shromažďovány, nejsou vždy využity nebo uloženy na složiště v té formě, ve které vznikly, ale bývají přepracovány, aby se zlepšily jejich vlastnosti a aby se omezil nebo eliminoval jejich možný vliv na životní prostředí.

Míchačka na výrobu aglomerátu či stabilizátu.

Po přepracování jsou odpady využity nebo ukládány v jedné ze tří nejrozšířenějších forem:
Aglomerát - vzniká přídavkem asi 25 % vody a zamícháním popílku nebo popele ve speciálním zařízení. Takto připravený aglomerát je sypký až granulovaný, při transportu ani po uložení nepráší a díky chemickým změnám na povrchu zrn se z něj při styku s vodou uvolňuje (vyluhuje) jen velmi málo škodlivin. Aglomerát se bude vyrábět v Elektrárně Mělník z části popele, který nebude využit jiným způsobem, a bude se jinak prázdnými vagony vracet zpět do Severočeských dolů (SD) k uložení.

Zařízení na výrobu stabilizátu ve výrobní hale.

Deponát - směs popele a energosádrovce zvlhčená asi 25 % vody. Takto zpracovaná hmota má pouze mírně sníženou vyluhovatelnost škodlivin oproti původním složkám. Díky různé velikosti částic popílku, strusky a energosádrovce je asi desetkrát snížena propustnost vrstvy ve srovnání s vrstvami samostatných složek deponátu. Ukládání nevyužité části odpadů z energetiky ve formě deponátu do utěsněných složišť v prostoru SD bude provozováno v elektrárnách Prunéřov a Tušimice.

Stabilizát - je ve světě nejrozšířenější formou ukládání energetických odpadů. Jedná se o směs popele a produktů odsiření nebo popele z fluidních kotlů, která se zamíchá s vodou za případného přídavku aditiva (vápna, cementu) s cílem využít tzv. pucolánových vlastností, tj. schopnosti popílku tuhnout a tvrdnout jako např. cement. Tato schopnost se však musí aktivovat přídavkem vápna nebo cementu, zejména v případech, kdy popel obsahuje jen malé nebo žádné množství volného vápna, jak je u popelů v ČR obvyklé. Bez přídavku vápna (aktivátoru) popílek netvrdne, s přídavkem vápna směs tvrdne podobně jako beton. Stabilizát po zatuhnutí a zatvrdnutí dosahuje pevnosti až 10 MPa (výjimečně až 20 MPa), za příznivých podmínek může být dosaženo velmi nízké propustnosti, tedy rychlosti, kterou voda může proudit vrstvou stabilizátu (až pod 10-10 m/s = 0,000 000 0001m/s). Uvolňování škodlivin ze stabilizátu je výrazně sníženo oproti samostatným složkám tím, že těžké a toxické kovy jsou chemicky vázány v krystalické mřížce materiálu, který je podobný betonu nebo spíše tzv. hubenému betonu.