UHLÍ

Část primárních zdrojů energie zvaná fosilní paliva - uhlí, ropa a zemní plyn - se po vytěžení ze země nemůže zpravidla hned a namístě použít. Musí se nejprve upravit nebo zpracovat a teprve pak distribuovat na místa spotřeby. Jejich doprava od místa těžby k místu zpracování, popř. využití překonává často obrovské vzdálenosti a překračuje hranice států i kontinentů. Na rozdíl od uhlí je přeprava ropy a zemního plynu usnadňována speciálním potrubím anebo speciálními loděmi. U ropy se to bohužel někdy neobejde bez výrazných ekologických škod.

Stovky naložených vagónů na seřazovacím nádraží.

O vzniku a těžbě uhlí se můžete mnoho zajímavého dovědět v jiném sešitu naší encyklopedie, nazvaném Černé poklady. My se teď budeme věnovat hlavně problematice dálkové dopravy uhlí.

Doprava uhlí

Jak známo, uhlí se na větší vzdálenosti většinou dopravuje v nákladních vagonech po železnici, menší množství v nákladních lodích po řekách a mořích. Tato doprava postrádá terénní přizpůsobivost, úspornost a nepřetržitou provozuschopnost ropovodů a plynovodů, zato je zvýhodněna jinak: Průmyslová centra s nejvyšší spotřebou energie získávané z uhlí už vznikala obvykle poblíž uhelných dolů, kdežto ropa a zemní plyn se nejčastěji vyskytují a těží v místech odlehlých - v pouštích, pustinách Aljašky, v málo obydlených ruských stepích, v sibiřské tajze, na moři apod.
   Problémy s dopravou uhlí nastávají hlavně v zimě, při velkých a dlouhotrvajících mrazech, zvlášť když jim předchází vydatné sněžení nebo déšť. Nejde jen o zamrzlé řeky, ale hlavně o zmrzlé uhlí, které se musí nechat rozmrzat (ve vytápěných prostorách nebo za pomoci různých zařízení, např. upravených leteckých tryskových motorů ap.), nebo z vagonů a lodí vlastně znovu "dolovat", což brání plynulému provozu v nákladní dopravě.

Cesty uhlí

Uhlí z těžní jámy nebo uhelného lomu neputuje zpravidla přímo na místa jeho "spotřeby", ale nejprve - nejčastěji ještě v rámci dolu - do úpraven, kde se třídí a pere. Část uhlí potom směřuje do uhelných elektráren, výtopen, tepláren, kotelen průmyslových podniků, institucí a domácností, (kdysi mířila také pod kotle lokomotiv a lodí), zkrátka všude tam, kde se využívá jeho tepelná energie.

Koksovna.

   Část uhlí se zušlechťuje a k tomu účelu se vozí do koksáren a briketáren. V koksárnách se uhlí karbonizuje zahříváním bez přístupu vzduchu na jakýsi energetický koncentrát (téměř čistý uhlík). Koks se pak zčásti dopravuje do hutí, kde hraje důležitou úlohu při tavení železa na výrobu oceli, zčásti se rozváží jako nejkvalitnější palivové uhlí. Vedlejší produkty karbonizace - dehet, benzol, koksárenský plyn aj. se odvážejí k dalšímu zpracování a využití v chemickém průmyslu, plynárenství, dehet k výrobě střešní lepenky atd.
   V briketárnách se profukováním horkým vzduchem fluidizuje uhelný prach (mour) a ze vzniklé hmoty, zbavené kouřotvorných dehtů, se lisují brikety.

Nejznámější oblasti těžby uhlí ve světě

Kolébku průmyslové těžby uhlí najdeme v Anglii, středním Skotsku a jižním Walesu. Četné doly jsou v Porúří a Sársku, západně od Kolína nad Rýnem, v jižním Polsku, ruském Donbasu a v Kuzbasu na Sibiři, v okolí kazašské Karagandy, v Appalačské pánvi na středovýchodě USA, v okolí řeky Gangy, ve východní Číně, jižní Africe a jihovýchodní Austrálii.
   Současná světová těžba uhlí se pohybuje kolem 4,5 miliardy tun ročně. Tři uhelné velmoci - Čína, USA a Rusko - mají na svých územích geologické zásoby uhlí na tisíce let, kdežto např. některá evropská ložiska budou vytěžena při dnešním tempu těžby za několik set či desítek let.

Těžba uhlí v České republice

   V zásobách uhlí je Česká republika celkem soběstačná. Naše hlavní oblasti těžby uhlí leží na Ostravsku (Ostravsko-karvinská pánev, tj. jižní část Hornoslezské pánve, zasahující k nám z Polska) a v Podkrušnohoří. V hlubinných dolech Ostravska se těží koksovatelné černé uhlí, v převážně povrchových dolech Podkrušnohoří se těží hnědé uhlí různé kvality; uhlí z Mostecké pánve je nejlepší, uhlí z jihozápadněji položených pánví podkrušnohorského zlomu je většinou horší kvality.
   Po roce 1989 nastal u nás útlum těžby uhlí v důsledku poklesu poptávky. Podíl na tom má např. ekologizace našich elektráren, v nichž se odstavují některé zastaralé neodsířené bloky. Zatímco v roce 1989 se u nás vytěžilo přes 87 milionů tun hnědého a přes 25 milionů tun černého uhlí, v roce 1993 to bylo už jen necelých 66,9 milionů tun hnědého a 18,3 miliony tun černého uhlí. Nově zvýšenou poptávku pokrývá výhodný dovoz uhlí z Polska.