V minulosti se téměř veškerá produkce popílku
a strusky v ČR (dále popele) ukládala ve
formě hydrosměsi na odkalištích tzv. plavením. Jen velmi malá část produkce popele
se ukládala suchým způsobem nebo byla využívána. Produkty odsíření ani produkty
spalování ve fluidních kotlích se v ČR nevyskytovaly.
Princip plavení popele ve formě hydrosměsi je
následující:
|
|
| Povrch stabilizátu po jednom měsíci (nahoře) a po jednom roce (dole). |
Veškerý popel z kotle se shromažďuje v
tzv. bagrovací jímce, kam se od kotle splavuje vodou splavovacími žlaby. Z
bagrovací jímky se směs popele a vody čerpá potrubím na odkaliště, potrubí je
obvykle chráněno proti otěru vyložením čedičem. Hydrosměs se vypouští do
prostoru odkaliště, kde dochází k usazování tuhých částic. Čistá voda z povrchu
se přepadovým systémem odebírá a čerpá zpět do splavovacích žlabů a bagrovací
jímky nebo se vypouští do vodního toku s dostatečným průtokem, aby nedocházelo k
jeho znečištění.
Po vyplavení jedné etáže ("patra") se na obvodu odkaliště vybuduje tzv. zvyšovací
hráz, čímž se vytvoří nový bazén ve vyšším patře. Hráze odkaliště jsou
vybaveny drenážním systémem zabraňujícím průsakům vody z prostoru odkaliště do
okolí.
Bylo prokázáno, že přeplavení popele mění jeho chemické vlastnosti. Při kontaktu
vody s povrchem zrn popílku dojde k chemické reakci, při které vznikají na povrchu
zrn (stejně jako např. při tuhnutí cementu) nové chemické látky, do jejichž
krystalické mřížky se při tom vážou i těžké a toxické kovy absorbované na
povrchu zrn. Tím se sníží schopnost jejich dalšího uvolňování do životního
prostředí.
Přestože plavení popílku do odkališť není v rozporu se současnými předpisy, má
tento způsob zneškodňování své nevýhody, z nichž je důležité se zmínit
zejména o následujících: