DOČASNÉ SKLADOVÁNÍ A KONEČNÉ UKLÁDÁNÍ

Řez povrchovým úložištěm
radioaktivních odpadů.

Skladování nízkoaktivních a středně aktivních odpadů je dnes běžnou záležitostí. Velká část radioaktivních odpadů vyprodukovaných v jaderném průmyslu a výzkumu zůstává skladována v místě svého vzniku nebo v zařízeních speciálně konstruovaných pro tyto účely. I když jsou tyto sklady pouze dočasné, mohou se využívat po dlouhou dobu (několik desítek let nebo i déle). Umístění radioaktivních odpadů v dočasném úložišti má několik výhod: stále klesá jejich radioaktivita, což usnadní budoucí manipulaci. V klidu se může hledat úložiště trvalé. Odpady jsou pod stálým dozorem a kontrolou. Během skladování je dostatek času na rozmyšlení, co s odpady podniknout dále, a objeví-li se modernější a výhodnější metoda jejich zpracování, snadno se vyzvednou. Pro dlouhodobé skladování jsou upravené a zabalené odpady podrobně popsány a evidovány, aby se v budoucnu usnadnilo jejich vynětí a konečné uložení. Skladovací systém vždy zahrnuje řadu preventivních kontrolních opatření k zabránění úniku radionuklidů a ke zjišťování případných úniků.

Dukovanský mezisklad vyhořelého paliva.

Hlavní rozdíl mezi konečným uložením a skladováním spočívá v tom, že v prvním případě se nepočítá s opětovným vyzvednutím odpadů, i když i to by bylo možné. Konečným cílem při uložení odpadů je zadržení radionuklidů po dobu, po kterou představují nepřijatelné riziko pro životní prostředí. U hlubinného geologického ukládání vysoce aktivních odpadů z jaderných elektráren se potřebná doba zadržení radionuklidů počítá na tisíce až statisíce let. U mělkého podpovrchového uložení se jedná řádově o stovky let (300-600 let) v závislosti na druhu obsažených radionuklidů. Protože tímto způsobem uložené odpady jsou snadno přístupné, je nezbytné chránit lokalitu před vstupem nepovolaných osob, a proto ochranná opatření hrají důležitou úlohu v celkovém bezpečnostním systému úložiště. Není třeba úplně zakázat vstup do lokality, ale vstup na ni musí být kontrolován. Až klesne aktivita na neškodnou úroveň, bude možné lokalitu uvolnit pro jiné účely.
Objekty označované ve světě jako sklady a mezisklady jsou určeny k přechodnému, tedy časově omezenému, využívání. Jsou zde soustřeďovány materiály před přepracováním, před konečným zpracováním atd. Tyto prostory mohou být umísťovány pod povrchem v neomezené hloubce či na povrchu.

Interiér meziskladu vyhořelého paliva
v Dukovanech.

Jako povrchová úložiště jsou označovány stavby budované na povrchu nebo mělce pod povrchem, každopádně stále v přímém dosahu biosféry. Slouží k trvalému uložení odpadů na dobu, o níž lze předpokládat, že lidé povedou evidenci o dané lokalitě a příčině jejího použití. Povrchová úložiště jsou dostupná a předpokládá se, že posléze bude území uvolněno k jinému využívaní. Úložiště má několik bezpečnostních bariér a monitorovací systém.
Podpovrchová úložiště jsou objekty na hranici přímého dosahu biosféry. Patří sem naprostá většina opuštěných důlních prostor využívaných k ukládání radioaktivního odpadu a některé speciální účelové stavby budované podpovrchově.
Uměle vyhloubené, řidčeji pečlivě upravené již existující podzemní prostory se označují jako hlubinná úložiště. Jsou umístěna do hlubokých stabilních geologických formací mimo dosah biosféry a jsou určena k dlouhodobému resp. trvalému uložení nebezpečných látek. Uložení se předpokládá na dobu srovnatelnou s geologickými časovými měřítky, to je statisíce až miliony let.