TECHNICKÝ POKROK A LIDSKÉ POZNÁNÍ

Budeme-li vidět technický pokrok jako cestu k uspokojování rostoucích potřeb lidstva při zachování rovnováhy mezi člověkem a přírodou, pomůže nám to zbavit se zbytečných obav z budoucnosti a zároveň předejít hrozícím katastrofám.

Darwinova karikatura z časopisu "Hornet" z 22. 3.  1871

Rozvoj lidského poznání přináší kromě jiného technický pokrok a naopak - vliv je tu vzájemný. K mezníkům v poznání dospíval člověk dílem náhodou, dílem cílevědomým úsilím, dříve obvykle individuální činností osamělých vědců a vynálezců, nyní jejich soustředěním do vědeckých týmů. Ptát se, zda na počátku byla myšlenka, nebo čin, by bylo podobné sporu o prvenství slepice nebo vejce, i když vědecké bádání obvykle postupuje cestou vyvracení nebo potvrzování hypotéz (domněnek, předpokladů).

V celé historii lidstva tu proti poznávacímu úsilí stály vedle celkem známých politickomocenských překážek přirozené bariéry psychologické: strach z neznáma, z nepoznaného a tajemného; nevíra ve vlastní sily, obavy z vlastní zodpovědnosti, ze svobodného lidského ducha, touha utéci se do náruče vyšší sily a moci. A koneckonců i obyčejná pohodlnost a nechuť měnit zaběhané zvyky. Pravda, byla to také pokora před neobyčejně důmyslným systémem a účelností přírodních jevů a zákonů a před gigantickými silami přírody. Většinou tu však bylo asi obojí zároveň: touha odhalit nebo alespoň poodhalit některá z tajemství přírody z jedné strany a obavy z nepoznaného i faustovská tíha poznání z druhé strany.

Dobová karikatura Newtonova výkladu gravitace.

   Lidské poznání je - zdá se - neohraničeným, nikdy nekončícím procesem realizace některých z hlavních tužeb lidského ducha: zvídavosti, ctižádosti, touhy překonat sebe sama, ale též snahy vyrovnat se s minulou, stávající nebo předvídanou situací. Bílá místa na mapě obecného poznání sice postupně mizí, vždy je však možno toto poznání dále prohlubovat a zjemňovat.

Během poznávacího procesu musí člověk zpravidla za svá vítězství platit nezřídka i svým životem. Často se také musí vracet zpět ze slepých cest omylů. Nespočet příkladů tu přináší např. úsilí o vynález perpetua mobile. Uskutečnitelná a lidstvu prospěšná myšlenka však dříve nebo později vždy pohne vývojem vpřed, třebaže v budoucnu může být zase překonána. Jen v tomto smyslu lze hovořit o vítězství lidského ducha. Od "osvícenského" 18. století se sice mluví o tom, že člověk je pán tvorstva a jako takový vede svůj vítězný boj s přírodou, ale některé důsledky civilizačního vývoje, jak se projevily ve 20. století v podobě ekologických katastrof, kolapsů a zneužití techniky, nás vedou k přesvědčení, že člověk a příroda musí žít v jednotě a harmonii (vzájemné podpoře a užitečnosti), ve které nesmí být vítězů ani poražených.

Konečně je třeba připomenout, že ani ztotožnění se s myšlenkou nezadržitelnosti technického pokroku neodstraní bolestnost a náročnost změn, úzkost z pochybností a tíživost nových problémů, jež tento pokrok zpravidla přináší, nehledě už na věčně nespokojené hlasy protivníků, kteří svým odporem odčerpávají zpravidla více energie, než je třeba na řešení samotných problémů.