JAK PŘEŽÍT HORKO

Z Allenova klimatického zákona plyne, že čím blíže k tropům zvířata žijí, tím mají delší ocas, koncové části těla uši, zobáky a končetiny. Čím teplejší je podnebí, tím mají na těle více rozličných výrůstků: chocholek, růžků, límců a jiných ozdob. Není to žádná zbytečnost - dlouhý ocas a uši pomáhají vzdorovat přehřátí tím, že zvětšením povrchu těla zvyšují ztráty tepla.

Vzpomeňme na zajíce a králíky. I sloni si chladí tělo tím, že mávají ušima.Sloní uši tedy představují jakési výměníky tepla. Ale jenom to by k ochlazení nestačilo - na celém velkém povrchu tlusté sloní kůže se nenachází ani jediná potní žláza, proto se při přehřátí snaží ukrýt do stínu nebo se polévají vodou. Není-li však stín a k vodní nádrži je daleko, zasunují chobot do tlamy, naberou si sliny a zavlažují si hlavu, plece a hruď.

Myši si ulevují od vedra stejným způsobem: tlapkami si roztírají sliny po drobném tělíčku. Tento postup jim přináší rychlou úlevu - vláha ze srsti se vypařuje dvakrát rychleji než ze sloní kůže.

Fyziologicky shodná se zimním spánkem je letní estivace, která se vyskytuje hlavně u stepních a pouštních savců v období přechodného nedostatku čerstvé potravy a vody. Do tohoto stavu upadají někteří obratlovci i bezobratlí, aby se vyhnuli vysokým okolním teplotám nebo nebezpečí vysušení. Někteří malí savci, jako třeba určité druhy veverek, přečkají léto v norách, přičemž jejich teplota dosahuje okolní teploty.

Den začínají velbloudi s velkou tepelnou ztrátou, což jim umožňuje pohlcovat množství tepla během dne, aniž by dosáhli nebezpečných teplot. Nechávají svou teplotu během dne a noci kolísat, proto nepotřebují tolik vody na ochlazování pocením. Je-li potravy dostatek, přemění velbloud strávené cukry v tuk a ten si ukládá do hrbu. Tento sklad není jen zásobárnou energie pro případ nedostatku potravy, ale i malou nádrží vody, neboť při spalování tuku se v organismu vytváří metabolická voda: 100g tuku poskytne 107g vody.
   Proč je vlastně velbloud hrbatý a tuk není rovnoměrně rozložen pod kůží? Rovnoměrná vrstva tuku by totiž tepelně izolovala a organismu by hrozilo přehřátí. Ochlazení by pak znamenalo velkou ztrátu vody. Po úmorném pochodu se velbloudi vrhají k pramenu a pijí bez přestávky - na jedno napití pozřou více než 100l vody. Žádný jiný savec by tak koncentrovaný příjem vody nevydržel, ale červená krevní tělíska velblouda vodu vstřebají a jejich objem se při tom zvětší víc než dvojnásobně. Když pak přijde nouze, velbloudí erythrocyty odevzdávají vodu strádajícímu tělu. Z toho plyne, že ve velbloudím těle kromě hrbu plní úlohu "sudu" také krev.