INSTITUCIONÁLNÍ RADIOAKTIVNÍ ODPADY

Nejrůznější radioaktivní látky, přírodní i uměle připravené radioizotopy, se široce využívají v mnoha hospodářských odvětvích. Při výrobě radioizotopů a při jejich využívání ve výzkumu, lékařství, průmyslu, zemědělství a v dalších oborech lidské činnosti vznikají různé druhy tak zvaných "institucionálních" radioaktivních odpadů. Jsou to tedy odpady zcela jiné než ty, které vznikají vyhořením paliva v jaderných elektrárnách. Tyto odpady jsou produkovány na mnoha různých pracovištích v malých množstvích. Pocházejí například z nemocnic, z oddělení radiologie a nukleární medicíny, z pracovišť vyrábějících umělé radioizotopy, z vysokoškolských a výzkumných laboratoří, z nejrůznějších odvětví průmyslu a zemědělství, kde se používají radioaktivní zářiče a ionizující záření.

Rozdělení institucionálních radioaktivních odpadů podle druhu.

Jsou to např. takové materiály jako papír, pryž, použité injekční stříkačky, použité zářiče z nemocnic, kde se léčí rakovina a zhoubné nádory, zářiče z různých průmyslových pracovišť, roztoky a radiofarmaka (léky obsahující radionuklidy) z medicíny, sklo, textil, plasty, třísky, odstřižky plechu, mrtvá laboratorní zvířata, použité filtry z filtračních zařízení, rukavice, ochranné oděvy atd.
Jejich zneškodňování probíhá zhruba takto: hned na místě vzniku se odpad roztřídí, slisuje, pak se zalévá betonem do ocelových stolitrových sudů, které se ještě jednou zabetonují do větších sudů. Sudy jsou z obou stran pozinkované, mezi vnitřní schránkou a stěnou sudu je nejméně 5 cm betonu. Uzavřou se neprodyšně víkem a natřou asfaltem. Sudy se označí a zkontrolují dozimetrem, nejsou-li na povrchu znečištěny radioaktivitou. Speciálním autem se za dodržení všech bezpečnostních předpisů svážejí na úložiště. V České republice jsou v provozu dvě úložiště takovýchto nízkoaktivních odpadů v podpovrchovém dole Richard u Litoměřic a v dole Bratrství v Jáchymově. Třetí úložiště v dole Alkazar u Berouna je již uzavřené. Institucionálních odpadů je v České republice ročně zpracováváno kolem 100 m3 (množství se rok od roku liší, pohybuje se mezi 90 až 150 m3).

Rozdělení institucionálních radioaktivních
odpadů podle původu.

Úložiště v České republice

Uzavřeným úložištěm institucionálních odpadů je opuštěný vápencový důl Alkazar u Berouna. Tvoří ho dvě důlní štoly. Do provozu bylo uvedeno v r.1958 a uzavřeno v r.1964. Bylo používáno k ukládání nízkoaktivních odpadů z vědeckých a nemocničních pracovišť, zejména z Ústavu jaderného výzkumu Řež a z Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů Praha. Ve štole A zůstalo uloženo asi 2 000 nádob o objemu 12 l, malý počet sudů o objemu 200 l a filtry z radiochemických laboratoří v obalech z PVC. Ve štole B zůstalo uloženo celkem 105 m3 odpadů, uložených ve 2100 nádobách. Z celkového množství je 66 m3 běžný neradioaktivní laboratorní odpad. Zabetonovaný biologický odpad má objem 35 m3 a kapalný odpad upravený na beton má objem 4 m3. Během uplynulých 20 let došlo několikrát k násilnému vniknutí do úložiště, a proto tu byla vybudována tlustá betonová zeď, aby se takové případy už nemohly opakovat.
Úložiště Bratrství u Jáchymova jsou rovněž opuštěné důlní prostory bez inženýrských bariér. Do provozu bylo uvedeno v 70. letech. Objem důlních prostor použitých pro úložiště je přibližně 300 m3, z toho 250 m3 je již zaplněných. Za předpokladu, že tyto prostory budou sloužit pouze pro potřeby radionuklidových pracovišť, vystačí kapacita ještě asi na 30 let provozu. Úložiště je vybudováno ve štole "Zdař Bůh" a přilehlých komorách bývalého dolu Bratrství. Štola je vyražena v slídnato-křemičitých svorech. Skladují se zde institucionální radioaktivní odpady obsahující přírodní radionuklidy. Zjednodušeně by se tedy dalo říci, že přirozené radionuklidy vytěžené z jáchymovské rudy se sem opět vracejí zpět, ale pečlivě zabalené, uzavřené v sudech a stíněné betonem.
Dosud tady bylo uloženo asi 240 m3 odpadů. Aktivita uložených odpadů je ve srovnání s přírodní aktivitou v okolí úložiště zanedbatelná. Obyvatelstvo nemůže být ohroženo dokonce ani v případě úplného zatopení uložených odpadů a úniku kontaminovaných (zamořených) vod do povrchových toků. Celková aktivita uložených odpadů, včetně aktivity izotopů, které vzniknou rozpadem uranu, dosahuje řádově TBq, což tvoří nepatrný, nevýznamný zlomek přírodní aktivity nalézající se v Jáchymově, ať už v podzemí, nebo na povrchu.
Úložiště Richard u Litoměřic je umístěno v podpovrchovém opuštěném dole na vápenec. Uvedeno do provozu bylo v r.1964.
Bývalý hlubinný vápencový důlní komplex Richard II u Litoměřic sloužil za druhé světové války jako podzemní továrna na výrobu leteckých součástí. V současné době se v něm skladují nízkoaktivní a středně aktivní odpady s umělými radionuklidy z neenergetických pracovišť. Pro potřeby ukládání institucionálních radioaktivních odpadů je provozována část prostorů dolu o celkovém objemu asi 17 000 m3, přičemž pro zaplnění odpady se počítá s 8 500 m3.
V současné době je zavezeno asi 2 500 m3 úložných prostorů. Celková životnost úložiště se odhaduje do roku 2005.

Jeden z mnoha zdrojů radioaktivních odpadů vznikajících v lékařství.

V roce 1989 -1990 byl v souladu s doporučeními Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) vypracován bezpečnostní rozbor úložiště. V závěrech se uvádí, že systém Richard II lze klasifikovat jako dočasný sklad. Znamená to, že po dobu několika set let v něm mohou být bezpečně skladovány radioaktivní odpady. Podmínkou pro to je ale splnění ve zprávě uváděných požadavků, mezi něž patří např. uskutečnění úplného geologického a hydrologického průzkumu. Úprava a zabezpečení sousedních podzemních prostorů a vybudování monitorovací sítě.