BYDLENÍ S PŘÍRODOU

Bydlení patří po tisíciletí - od doby, kdy se lidé rozhodli pro usedlý způsob života - k základním potřebám člověka. Způsob bydlení je přitom ovlivňován civilizačním a kulturním vývojem, dosaženou hospodářskou úrovní, specifickými zvyklostmi jednotlivých národů a na neposledním místě přírodními, zvláště klimatickými podmínkami. Zejména v dnešní době jsou výstavba i provoz lidských sídel stále náročnějšími na spotřebu energie a dalších přírodních zdrojů. Tato skutečnost vede ke snahám o energetické úspory, které jsou při vhodném řešení obydlí a ekonomičnosti stavby možné a zároveň jsou žádoucí z hlediska ochrany prostředí.

"Rozvržení soukromých staveb bude správné tehdy, bude-li v něm předně dbáno toho, v jakých krajích či v jakém podnebném pásmu se stavby zakládají. Musejí se totiž přirozeně jednotlivé druhy staveb stavěti jinak v Egyptě, jinak v Hispánii, ne týmže způsobem v Pontu, odlišně v Římě a rovněž i v osobitých poměrech ostatních zemí a krajů, ježto na jednom místě je země sluncem při jeho oběhu přímo tísněna, na druhém místě je od něho daleko vzdálena a opět na jiném je ve správné střední poloze. Jako je tedy uspořádání vesmíru zařízeno od přírody v různých vlastnostech následkem sklonu zvířetníkového kruhu a sluneční dráhy vzhledem k zemskému prostoru, právě tak se musí zakládání staveb říditi zřejmě krajinnými poměry a různosti podnebí.
Na severu je potřeba zřizovati budovy dobře kryté pevnou vysokou střechou, co nejvíce sevřené a ne otevřené, přitom obrácené k teplým světovým stranám. Naproti tomu však ve slunečním žáru jižních krajů musejí se stavěti otevřenější a obrácené k severu a severovýchodu, poněvadž jsou vystaveny tíživému horku. Tak se musí napraviti umělým zákrokem to, čím na jedné straně škodí příroda. Rovněž v ostatních krajinách je nutno upraviti věci způsobem, odpovídajícím podnebným poměrům místa".

Těmito slovy začíná výklad o obytných stavbách ve dva tisíce let starém spisu Deset knih o architektuře, jehož autorem je antický římský architekt Vitruvius. V jeho díle se dovídáme o zakládání měst, o stavbě chrámů, veřejných i obytných budov, o stavebních hmotách a konstrukcích i o tehdejších civilních a válečných strojích.
Mnohé části tohoto rozsáhlého spisu jsou věnovány vztahu k přírodním podmínkám, což by asi dnešní pisatel označil jako ekologickou tematiku. Najdeme zde úvahy o výběru zdravých míst pro zakládání měst a staveb, o orientaci ke světovým stranám a o významu různých směrů větrů. Při zdůrazňování hospodárnosti stavby si Vitruvius všímá dnes tak aktuálních problémů uchovávání přírodních zdrojů a energetických úspor například nejkratšími rozvody teplé vody, dobrou izolací stěn apod.
Přímo jako popis "ekologického domu" působí líčení obydlí maloasijských Frygů, "kteří sídlí v stepnatých rovinách a pro nedostatek lesů mají o stavební dřevo nouzi, vyhledávají si přirozené vyvýšeniny země, vyhlubují je odkopáním jejich střední části, prokopávají do nich chodby a rozšiřují jejich prostory, pokud to povaha místa připouští. Pak nad tím svazují dohromady kůly a vytvářejí z nich kužele, které pokrývají rákosím a chrastím, a navršují nad obydlími co nejvyšší hromadu země. Takto uzpůsobená přístřeší poskytují velmi teplé zimy a velmi chladná léta ".
Opusťme však Vitruvia, protože v dnešní době jsou požadavky na energetické úspory při bydlení ještě mnohem aktuálnější. V hospodářsky rozvinutých zemích připadá na domácnost 30 až 40 % veškeré vyrobené energie. Uvážíme-li, že rozvinuté země, v nichž žije jen 22 % lidstva, využívají přibližně 70 % ve světě vyráběné energie, pak jen domácnosti v těchto zemích spotřebovávají téměř tolik, kolik činí veškerá spotřeba energie 78 % lidstva v rozvojových zemích.